Jaký máte vztah k hudbě?
Velmi pozitivní. Já hudbu zbožňuji a neumím si bez ní představit život.
Jsme na křtu klipu Honzy Fanty ze SuperStar. Jak jste se spřátelili?
My se známe už šest let, jestli dobře počítám. Poznali jsme se na natáčení filmu Muzikál aneb Cesty ke štěstí, kde jsme měli první natáčecí den v autobuse a seděli jsme ob uličku. Dali jsme se do řeči a už to bylo!
Co jsou pro vás hudební evergreeny? Koho pravidelně už léta posloucháte?
Já mám v hudbě hrozně velký rozsah, nejsem posluchač jenom funky, nebo jenom popu. Mám ráda veškerou hudbu, i country. Ale momentálně si ujíždím na Electro Deluxe, což jsou spíš taková funky kapela. Z českých lidí mám hrozně ráda Monkey Business a J.A.R. Samozřejmě si poslechnu i Beyoncé a pak mám ráda filmovou hudbu, soundtracky.
Jaký je pro vás coby herečku zatím rok 2020?
Začátek, když budu mluvit o pandemii, byl takový děsivější. Nikdo moc nevěděl, co se děje. Ale na druhou stranu, mně ten odpočinek a pauza docela prospěly. Užila jsem si volna a rekonstrukce chalupy. V něčem to bylo příjemné, v něčem plné strachu o příbuzné, rodinu. Takové nahoru, dolů. Padesát na padesát.
Takže vy jste chalupářka? Co zvládnete jako kutil?
No… (smích) Já spíše zahradničím, ale můj přítel je kutil, který se tam pustil do úprav, jako jsou třeba poličky, různé skříňky. Od něj byla iniciativa dát chalupu nějak do kupy, protože ji máme docela dlouho, ale moc se tam nejezdilo. Celkově jsem si ale všimla, že pandemie byla pro hodně chaloupek přínosná, protože všechny najednou ožily. Najednou bylo vidět, že se tam lidi vrací a začali se o všechno více starat. To bylo hezké.
Jste staromilec?
Docela jo. My to máme ještě na samotě, takže tam je klid a mně to hrozně vyhovovalo a pomohlo, že jsme se mohli takto na chvilku uklidit a vydechnout od divadla, lidí a tak.
Inklinujete ke společenským akcí, nebo je vám výrazně příjemnější samota?
To asi záleží, jak se vzbudím. Celkově jsem raději spíše mezi svými – rodinou, přáteli. Nejsem kupodivu takový extrovert, jaký bych kvůli práci mohla být. Vlastně teď jsem po dlouhé době na nějaké akci. Raději mám třeba premiéry v divadle, oslavy narozenin, kde jsou opravdu blízcí kamarádi. To je mi bližší než nějaké velké davy lidí. A samota na chalupě je úžasná.
V čem vás v brzké době uvidíme?
Pokud bude všechno dobré, tak od září bychom měli zkoušet v Divadle Na Zábradlí Freudovo pozdní odpoledne s Davidem Jeřabem, pak mě čekají dvě krásné věci v Národním divadle – Kráska a zvíře a ještě jedna věc na Nové scéně s Honzou Fričem.
Máte nějaké vzory mezi kolegy, kteří vás inspirují například při studiu nové role?
Není to inspirace konkrétním hercem nebo herečkou, ale vidím to spíše na inspiraci filmem, seriálem, dílem, které je nějak zaměřené na to, co mě třeba čeká. Tak to občas ano. Snažím ale spíše hledat nějaké klíče v sobě.
Co byste poradila těm, kteří se na herectví chtějí dát?
Aby vytrvali, byli silní a stáli si za tím, co cítí. Myslím, že to přináší ve výsledku ovoce. Občas je ta cesta trnitější, ale když člověk dělá to, čemu věří, tak se to povede. Samozřejmě se člověk furt učí a jsou momenty, kdy mu to úplně nevyjde.
Propadala jste někdy panice?
Samozřejmě. Dnes a denně. To je myslím takové téma, kterému se nedá v této branži ubránit.
