Televizní diváci vás znají především ze seriálů. Pro některé z vašich kolegů je tento žánr dobrou zkušeností, jiný bere takové natáčení jako zdroj obživy. Co znamená seriál pro vás?
Od každého něco. Nebudu zastírat, že jsou seriály zajímavým zdrojem příjmů, ale také díky nim získávám zkušenosti a seznamuji se s novými kolegy, od kterých se mohu učit. Někdy se podívám na epizody, ve kterých hraju, a říkám si, co jsem mohla udělat lépe.
Zhlédnutí dílů, v nichž hrajete, berete jako studijní materiál?
Ano. Nedělá mi problém se na sebe dívat, ale zároveň to přehnaně nevyhledávám. Když vím, že v televizi zrovna dávají díl, kde je scéna, u níž mě zajímá, jak ve výsledku vypadá, ráda se podívám. Na place vše vnímám trochu jinak a střih také leccos změní. Kromě toho si někdy sledováním dané scény nebo epizody vybavím konkrétní chvíle s kolegy. Pak si třeba říkám: „Jé, to jsme točili v příšerné zimě.“ Nebo si vzpomenu na vtipné momenty ze zákulisí.
Tím, že jsem měla konzervatoř svým způsobem zakázanou a studovala jsem gymnázium, domluvila jsem se s ní na „soukromých hodinách herectví“ a měla jsem toho nejlepšího pedagoga.
