Vystudovala sice pedagogickou školu, ale teorii do praxe při výchově šestiletého Jáchyma a devítiletého Tobiáše, moc nepřenáší. „Protože já jsem celkem bohémské povahy. A nebýt mého manžela, děti by neměly udělané ani úkoly do školy,“ překvapuje herečka.
„V tomhle je můj muž mnohem svědomitější, má v sobě mnohem větší řád než já. Já jsem taková svobodomyslná. A nemám ráda úkoly. Už od svého mládí. A teď, pokud jsme s dětmi doma, tak se mi líbí, když nás nesvazují povinnosti a můžeme si dělat jenom to, co opravdu chceme,“ poodhaluje svoje nastavení.
„Ale samozřejmě musíme děti učit i nějakému řádu, a za to patří velký dík mému manželovi, který tohle obstarává a nad dětmi v tomto směru dohlíží,“ dodává. Mikoláš Růžička je výtvarník a muzikant z kapely Republic od Two. Ale vzhledem k tomu, že jistou dobu vyučoval na AVU, rozhodně má s pedagogickým vedením zkušenosti.
Jenomže nikdo by to do něj neřekl, protože s muzikantským životem se pojí jiné věci než řád. „Ten je pro nás opravdu těžké udržet tím, jak jsme celá rodina taková svobodomyslná až alternativní. Ale zase ne tak, abychom naše syny učili doma. Obdivuji všechny rodiče, kteří dokážou svoje děti vzdělávat v domácích podmínkách a udržet řád. My bychom to nezvládli,“ říká upřímně.
Otázkou je, proč se Andrea s tímto bohémským nastavením hlásila na pedagogickou školu. „Všechno je to o rodinných ‚programech‘. Moje mamka byla učitelka, vyrůstala jsem na východním Slovensku a přijít tam s hereckým povoláním bylo velké sci-fi, úplná fantasmagorie. Nikdo to nebral vážně, říkali si: Ona se úplně zbláznila, když si myslí, že by mohla být herečkou. A nedejbože v Čechách! Z toho vyplynulo, že jediná škola, kde bych aspoň trochu toho umění dostala, byla pedagogická. Protože jak na střední tak na vysoké škole máte výtvarnou výchovu, zpěv, hudbu i dramatické prvky. Proto jsem na ni šla,“ vysvětluje.
Vedle herectví dělá i umělecké fotografie a nepřestala s tím ani po porodu dětí. „Teď se věnuji alternativním technikám jako jsou kyanotypie a platinotypie a dělám to ručně doma. Vyrábím takové obrazy s minimalistickými symboly, které by měly přinášet klid a dokonce je už i prodávám. Věnuji se tomu velmi intenzívně a teď mě čeká první větší výstava. Mám z toho strach ale zároveň se těším,“ říká herečka.
Když přijela do Česka, svým temperamentem vyčnívala. Ani po letech se jí nepodařilo úplně se sladit s tím českým, o poznání studenějším. „Je to už mnohem lepší, ale občas to ještě vyskočí, pořád to tam je, i když se snažím trošku krotit, protože tady na to nejsou lidi moc zvyklí,“ říká.
Manžel je taky ohnivý, prý mnohem ohnivější než ona. „Všichni si myslí, že je depresivní introvert, ale on je velmi živý komunikativní člověk, i když na to nevypadá. Ale neotvírá se každému,“ prozrazuje.
O synech mluví s nadšením. „Jsou to úžasní chlapečkové, kteří nejsou divocí, jako většina kluků v jejich věku. Zároveň jsou velmi chytří a talentovaní. A taky hodně citliví. U Tobiáše se projevuje výtvarné nadání u Jáchymka vidíme, že má smysl pro rytmus. Jenomže on má taky velmi svobodomyslnou povahu, tak nevím, kdo ho na ten nástroj bude učit, až si nějaký vybere. Protože to chce režim. A manžel se naučil na piano a kytaru hrát sám,“ vypráví Růžičková.
Ta dál pokračuje v natáčení seriálu Polabí, kde hraje Beatu, matku neslyšícího syna Adama (Ferdinand Hlavica). „Teď jsem měla kliku v tom, že si můj syn našel novou přítelkyni Dominiku (Kristýna Jedličková), což je bývalá partnerka mého seriálové manžela Hynka (Jiří Vyorálek). A tím, jak se k ní přestěhoval, tak s ním ve znakové řeči komunikovala víc ona než já. Přiznávám, že jsem si to období, kdy mi stačilo jenom mluvit a hrát, užívala,“ prozrazuje.
Její synové ji v seriálu ještě neviděli. „Oni se na televizi nedívají. Máme ji jenom v pražském v bytě, v domě, kde převážně žijeme, mají akorát počítač a koukají na něm ve vyhrazeném čase na pohádku,“ prozrazuje, jaký režim doma zavedla. „Žijeme na vsi, a tam ještě přetrvává takový ten zdravý způsob života.“
Na Vyprávěj se ale jednou určitě podívají. „Já si už připadám jako nesmrtelná teta,“ komentuje Andrea časté reprízování seriálu České televize. „Ale v balíku z toho nejsem, na to zapomeňte,“ směje se. „Jednou za rok přijde malá almužna pro zpestření. Ale o penězích to vůbec není. Je to o tom, že si nás s Romanem Vojtkem a dalšími herci diváci díky tomuto seriálu pamatují, mají nás rádi a každé setkání s nimi je krásné, protože jsou moc milí. Jsem ráda, že jsem měla štěstí být v tak významném projektu, který si bude pamatovat několik generací.“
31. ledna 2020 |




















