Setkáváme se v Egyptě v Marsa Alam, kde jste odehrála dva DJ sety, jeden velkolepý večerní a druhý při západu slunce. Co pro vás taneční muzika, která se může někomu zdát tvrdá, v životě znamená?
Moji energii. Hudbou nějakým způsobem svoji energii předávám a i fanoušky si hledám díky tomu, že to máme podobně. Je samozřejmě spousta druhů elektronické hudby, která je klidnější. Pro mě to teď byla velká změna. Nemám moc možností si zahrát i jiný set, než který hraju běžně v mém rezidentním klubu Duplexu. Dneska při západu slunce jsem si to užila, protože je pro mě úplně jiná energie a asi mě to vystihuje. Je to význam hudby. I té tvrdé, i sunsetové. Je o nějakém rozpoložení, atmosféře.
Máte bookera, ale váš největší agent je váš Petr, který vás sem i doprovodil.
Ano. (smích)
Jak podle vás snáší to, že má tak úspěšnou ženu vedle sebe?
Nevím. Mám bohužel syndrom, a teď i mám problém říct umělce, protože pro mě je to furt hobby. Hraní, dýdžejing a hudba celkově je pro mě koníček, baví mě to. Já se nevnímám, že bych byla ultra úspěšná. I když vím reálně, že jsem, tak mně to furt nestačí. Pořád v tom nedokážu najít svoje uznání. Myslím, že on to ví, ale je neskutečně úžasná podpora v těchhle mých propadech. Já to doma řeším, a on řekne: Lásko, jsi úžasná. On je takový princ.
Je skutečně spřízněná duše, když spolu fungujete nonstop?
Absolutně. S Jirkou jsem byla taky 24/7. Byli jsme hodně odlišní, ale taky jsem ho vnímala jako člověka, který v mém životě má být nebo do něj patřil s podobnou podporou. S Péťou to je, že mi dává úplný klid úplný. Můžu všechno, co si umanu, a on bude vždycky stát vedle mě. Udělá mi pohodlí pro to, abych si to mohla splnit. To je snové, absolutně.
S Jiřím Pomeje máte dceru. Jak jste ji „zpracovala“, aby zvládala, že máma má náročnější povolání? Že často nejste doma, že ona má otčíma a už ne biologického tátu.
Tam to bylo hodně přirozeně. Tím, že Péťa mi přišel do života v době, kdy ještě Jirka tady byl a Aničce byly čtyři roky. Ona si pořád tatínka pamatuje. Když si ale sám sáhneš do tvých čtyř let, už moc nevíš, jak věci probíhaly. Já funguju dobře tak, aby si ho pamatovala hezky. Aby vevnitř měla jeho sílu a to, že tatínek tady pro ni byl. Péťa strašně moc pro ni dobře funguje jako vzor. Každopádně tvoje otázka byla spíš, jak jsem...
Ji připravila do života, aby...
Moje práce…. Pro mě je pořád náročné, když odlítáme pryč, nebo když teď jsem se vrátila z Indie, z Thajska. My jsme byli přes tři týdny, dvacet dní pryč. Odlítali jsme 26. prosince po Vánocích. Nebo pro mě to začínají Vánoce, protože do té doby je to hrůza. (smích) Odlétala jsem, brečela a strašně se mi nechtělo, protože mi chybí. Vždycky je odjezd pro mě hrozný. Ale díky WhatsAppu, FaceTimu, který můžeš mít, jsem s ní v kontaktu pořád.
Je v tom od jejího prvního roku. Začala jsem hrát v době, kdy jí bylo šest měsíců. Já vím, jak je dlouhá moje kariéra podle jejího věku. Ona je na to zvyklá. Vždycky je mi líto, že tady nemůže být kvůli moři, kvůli hezkému prostředí. Já bych ale na ni neměla čas a rozhodně bych nemohla ani práci dělat dobře. Nejde to skloubit, abych ji vzala s sebou, takže si to pak vynahrazujeme.
O to víc si myslím, že máme vazby. Jsem na ní víc fixovaná a i ona na mě, když nejsme pořád spolu. Někdy si myslím, že to není úplně špatně, že rodič sem tam na chviličku dítě nechá. Mám to štěstí, že mám rodinu, že je u prarodičů, kde je šťastná, kde si může dělat, co chce. Do toho tam má absolutní volnost, takže ona říká: Už jeďte, už jeďte! Kdyby to bylo jinak, asi bych i zvážila, jestli tuto práci dělat.
Když jste žila s Jirkou Pomeje, dozvěděla jste se některé skutečnosti a zákulisní informace, které se dodnes bojíte ventilovat do českých médií? Jak skutečně některé věci byly, jak se odehrály?
To není, že se bojím. Myslím, že to není potřeba. Je strašně věcí, které jsem se kousala do jazyka, abych nemluvila v době, kdy Jirka, když jsme byli od sebe, říkal, a vím, že byly jinak. On byl bohém a spoustu věcí si uzpůsoboval. Každopádně už vůbec nemá smysl otevírat křivdy, protože jsem je měla samozřejmě.
I ten lynč, který přišel po jeho smrti nebo po mém odchodu od něj v době, kdy bojoval s nemocí, byl pro mě neskutečně těžký. Potlačit tu křivdu k mé osobě. A mohla bych si takhle sednout a mluvit a mluvit. Myslím si, že spousta lidí to tak dělávala a vůbec se jim nedivím. Že se prali za svou pravdu, která v tobě je. Každý si to nějak vyloží. Každý, kdo to sledoval, věděl, jak člověk k určitým věcem přistupoval a asi to nemá smysl ventilovat. Neříkám ale, že to není furt bolavé.
Ale knihu minulosti jste už někde uložila, abyste na ni radši neviděla?
Já jsem ji dokonce transformovala do pohádky a do toho, že všechno bylo super. Zůstaly mi jenom hezké vzpomínky.
Žijete teď přítomností a koncentrujete se na to, abyste maximalizovala svůj potenciál, i práci v zahraničí? Abyste si to pak jednou s Petrem mohli užít a nebyli v takovém tempu?
Jsme ve strašném tempu a já si to ani nedokážu užívat. Vím, že momentálně mám otevřené dveře do světa. Mám otevřenou kariéru, jak jsem si ji přála. Jdu si za tím. Mám ale pocit, že musím hned, hned, hned všechno, protože nevím, co bude potom.
Asi mě trošičku ovlivnil i covid. Byla jsem zastavená na dva roky. Kluby a festivaly byly jako jediné první a poslední otevřené, zavřené, otevřené. Pro mě to bylo obrovské trauma a teď nevím, co bude, nebude. Já si to potřebuju všechno vzít, co se mi nabízí, ale paradoxně si to nedokážu užít úplně do plna. Jsem si toho vědoma. Mám to rozjeté, lítám tam, tam, tam, mám nabídky do zahraničí neustále. Do toho jsem v nejlepším klubu, který v Čechách máme a je čtyřicátý nejlepší klub na světě. Za mě je to úžasné, ale ženu se za tím a vím to.
30. října 2019 |


























