Jak moc milujete vánoční svátky?
Velmi. Já jsem pořád takovým dítětem. Miluji tu atmosféru a vždycky to ve mně probudí takové to dětské nadšení a natěšenost na Ježíška. Tím, že mám malou holčičku, tak to prožívám i s ní. Vánoce miluji.
Pro spoustu rodičů jsou první Vánoce s dítětem a novým partnerem jistou zkouškou. Vaší dceři Aničce je dnes už jedenáct let. Jaké ale byly první svátky poté, co odešel Jiří Pomeje a vy jste se dala dohromady s Petrem Plačkem?
První Vánoce s malou a Petrem, ty pro mě byly zásadní. Vidět, jak to bude vypadat. Moc jsme si to všichni užili. Já už jsem měla tu svou maličkou holčičku a Péťa sám má Vánoce také moc rád. Miluje pohádky, zná je tak nazpaměť, že to až otravné. Při jejich sledování říká vždycky dopředu ty věty, které tam herci pronáší.
Která tradice u vás nesmí nikdy na Vánoce chybět?
Už jsem to poslouchala od listopadu. Stále dokola. Vanilkové rohlíčky. Péťa už by je nejraději dělal měsíc předem.
Svěřila jste se před rozhovorem, že jste na dnešek spala pouhou hodinu. Jak se to dá všechno zvládnout? Být doma mámou, fungovat jako partnerka, kuchařka a ještě po hrát jako DJ?
Pro mě je vaření relaxem. Není to povinnost, jako to mají bohužel některé ženy. Já u toho vážně relaxuji. Je to pro mě prostě vypnutí hlavy. Miluji vařit a mít přitom puštěnou v televizi třeba právě nějakou pohádku. Někdy je to ale náročné všechno skloubit, takže na běžné pracovní víkendy mám většinou navařený vývar.
Na rok 2024 asi nikdy nezapomenete. Zažila jste hororový okamžik, kdy jste si vážně poranila ruku střepem z prasklé skleničky, což mohlo být pro vaší práci fatální. Jak to dopadlo?
Já jsem si nikdy ani na chviličku nepřipustila, že by to mohlo ovlivnit mou práci. Na konci srpna jsem absolvovala dvě operace. Ano, mám jizvu a ta mi zůstane. Ale ruka se velmi rychle uzdravuje. Měla jsem opravdu velké štěstí, že mi lékaři zachránili všechny šlachy. Bylo to tehdy tak, že mě ve středu propustili z nemocnice a v pátek už jsem někde hrála. Takže asi tak. (smích)
Andrea Pomeje se tajně vdala. I podruhé to bylo v Thajsku![]() |
Kolik slz vás to upřímně stálo?
Já jsem věděla, že to je trošičku nějaké znamení toho, že mám maličko zbrzdit. To se tedy úplně nepovedlo, ale hodně věcí jsem kvůli tomu vážně změnila. Je pravda, že si teď dávám větší pozor. Vím, že se může stát cokoliv. Když hraji, jsem jako tornádo, zvlášť když si dám přitom skleničku. Pak jsem jak utržená a vymýšlím bejkárny. Už si dávám na sebe trošku většího majzla.
Jaké byly priority, na které jste myslela, když bylo nejhůř a měla jste tu ruku čerstvě ovázanou?
Bylo to postupné. Nejdříve jsem myslela, že to bude jenom na šití, později jsem zjistila, že jsou to šlachy. Měla jsem jistotu v lékaře v tom Vysokém nad Jizerou kde mě operovali. Věděla jsem, že to bude dobrý a věřila, že to ani jinak být nemůže.
Co si chcete splnit v roce 2025?
Já si tak pomaličku postupně všechno plním. Co se týká příštího roku, tak je to hlavně asi hrát hodně v zahraničí a hodně cestovat. Víkendy budu tedy trávit často v letadle a někde za mixem mimo Českou republiku. U nás mi zůstane můj milovaný rezidentní pražský klub Duplex a jen pár výjimečných akcí tady v Čechách. To je vlastně můj celoživotní sen, mít to takhle. A další sen, u kterého doufám, že se příští rok vyplní, je na chviličku se i s dcerou Aničkou přesunout do Thajska. To bychom chtěli v létě.