Jsme na narozeninách kliniky krásy. Vy teď jenom záříte. Co za tím stojí?
Mám moc ráda léto, když je takhle hezky. Už tím jsem nadšená. Každé ráno plavu, a to nejde mít potom špatnou náladu. Taky se starám o dům, zahradu, mám posekanou trávu vzorně a vůbec. Cítím se dobře fyzicky, psychicky. Cítím se dobře jako já, jako Andrea. Jestli to jde vidět, jsem strašně ráda, protože to není nic účelového. Nechci, aby to bylo klišé, ale mně je fajn.
Když člověk prožívá v životě špatné nebo nelehké období, vždycky se to propíše do tváře. Lidé to na vás poznají. Byli vůči vám diplomatičtí, anebo vám lhali do tváře, když jste prožívala to složité kolem rozvodu?
K životu úplně přirozeně patří pády a vzestupy. Když člověk prožívá období, které není jednoduché, vždycky to záleží na něm, jak to dokáže uchopit, sebrat se a jít dál. A já život žiju férově. Neberu slova „já to nezvládnu, já nemůžu“. Všechno je o pevné vůli a o tom chtít život prožít se vším všudy. Aby to mělo koule, aby to bylo správné a aby člověk byl férový a upřímný sám k sobě. Ono to jde hrozně znát. Kdo má v sobě morální zásady a nějaký charakter, empatii nebo instinkt, intuici.
Když je něco špatně, člověk to cítí, trpí tím. Není v životě v dobrém rozpoložení. Ale myslím, že všechny špatné věci jsou k něčemu dobré. Život je největší učitel a každý člověk, když to vezme za správný konec, se z každého průseru může dostat daleko silnějším, lepším já. My se máme stát tím největším a nejlepším vizuálem sama sebe, nejenom po vizuální stránce, ale i po té psychické. Máme na sobě pracovat a pak máme řešit až okolí. Ale musíme začít všichni u sebe.
Andrea Tögel Kalivodová
Ta nejlepší verze sama sebe. Máte naprostou pravdu.
Nejlepší verze sama sebe. A to je o tom, že lidi to pak z tebe cítí. Oni to vidí, protože nejsou hloupí. člověk, který má trošku pod čepici, to pozná.
Neměla jste problém přiznat, že si dopomáháte k lepšímu já, co se týče estetiky, protože několikrát jsme spolu na klinice točili. Bylo pro vás důležité sundat masku, která může krýt to „já jsem dokonalá od přírody“?
Ta moje upřímnost a otevřenost, to už ke mně patří. Teď už před padesátkou trošku ubírám. Soukromí si chci opravdu více střežit. Už nechci určité věci vykřikovat do světa. Je to období takového určitého ztišení, toho usebrání se. Ale ta upřímnost ve mně je. Mluvím tak, jak to cítím. Samozřejmě ale s velkým respektem k ostatním. Nikdy jsem do médií neřekla něco, co by byla lež. Něco, co by bylo účelové. Nikdy jsem nemluvila o něčem, o čem jsem nebyla přesvědčená a nikdy jsem nikoho nevodila za nos. Vždycky to byla pravda, vždycky jsem tím žila. Co jsem prožívala, lidi na mně poznali, cítili. Můj životní příběh je takový, jaký je.
Ale to, o čem si mluvil, beru jako absolutně automatické, aby to povzbudilo holky, které něco trápí. Které mají opravdu nějaký mindrák, anebo mají v sobě hořkost, problém už od dětství s něčím. Že třeba mají velký nos, mají problém s tím, že mají suchou pleť a ta potřebuje víc hydratace, dělají se víc vrásky a podobně. Samozřejmě to je povzbuzení k tomu, běžte někam, kde vám pomůžou, a není na tom nic špatného. A když budou vědět ženy, kam se obrátit, to je nejvíc. Je to moje osobní zpověď, nebo co jsem prožila, moje zkušenost.
Andrea Tögel Kalivodová s manželem a jejich dvěma syny (2023)
Když se dotkneme lásky, jste zamilovaná?
Jsem strašně moc zamilovaná, hlavně do svých synů. To je na prvním místě. To je láska bezpodmínečná. Aby nevyznělo „vy záříte“ jako klišé, ale je to velká pravda. Když jsme s Radkem šli od sebe, bylo to pro mě hrozně moc dobré. Některé věci jsem začala svobodně prožívat, jako já Andrea a tím způsobem, že člověk je u dětí tak, jak to cítí on. Tím, že moje instinkty a intuice byly vždycky v životě strašně pravdivé a čitelné, a hlavně si myslím, že i spoustě lidem strašně pomohly.
Teď s klukama vidím, jak potřebuji přitáhnout. Už je tam puberta. Pevná výchova je samozřejmě nejtěžší disciplína. Obdivuju dneska své rodiče, jak mě vychovali, co mi dali do života. Tam byla nesmlouvavá výchova, ta moravská. Někdy to bylo hodně na bednu. Ale vidím, že přísnost, určitá nesmlouvavost, zásadovost a aby si to člověk vydřel sám, že je nejvíc.
Jaká jste maminka?
Já jsem laskavá, hodná maminka. Hrozně moc je podporuju v tom, co je baví, co se jim líbí. Už ale chci ty hranice. Někdy je u nás velmi veselo, protože kluci jsou opravdu silné osobnosti. Oba dva jsou to velcí solitéři. Teď jsou do dva kohouti na jednom smetišti. Myslím, že jsem toho už řekla až moc. Třeba by se jim to ani nelíbilo, že o nich člověk tolik hovoří. Ale každá žena, která má dva syny dva roky po sobě, dvanáct a deset, dva fotbalisty, oni jsou ještě Sparťani, si to asi dokáže představit.
Já jako umělkyně se pokorně učím a za to strašně děkuju, protože to mě do života vybavilo tak, že mě už vůbec nic neporazí, nic mě neskolí a já už jdu dopředu. Život je pevný, stejně tak moje kroky a mám odvahu. Už se ničeho nebojím, protože mám ty dva syny. A člověk nesmí udělat chybu, nesmí ustoupit a musí být morálním příkladem a základem ve všem. Co dělá, jak se chová, jakým způsobem se projevuje, vydělává peníze, co dětem ukazuje. Příkladem se vychovává. To začíná v rodinách. Dneska jsme si to řekli na křtu knihy o etiketě a moji kluci jsou velmi sebevědomí, jsou to silní jedinci.
