I o tom vypráví dokument Dvě deci tuše, který o svém otci japanologovi, překladateli a novináři natočila Ester Geislerová za přispění celé své rodiny, přičemž starší sestra Aňa a Ondřej Trojan se stali jeho producenty.
Celovečerním snímkem, v němž dojde i na bolestný rozchod Geislera s manželkou Věrou stejně jako na jeho spolupráci s StB, tak odhaluje Aňa o sobě víc, než stihla říct za celý svůj život ve všech svých rozhovorech. Přitom je založením introvert, soukromí si střeží.
Anna Geislerová
O to větší šok teď snímek přináší. V podstatě je výpovědí o jejím dětství. Ale může být zajímavým i pro ty, kteří nelační po bulvárních senzacích. Má až terapeutické účinky a je inspirativní. Přinejmenším v tom, jak se s odchodem hlavy rodiny dokázala vypořádat Věra Geislerová, v té době už matka tří dětí - Lely, Ani a Ester. Nezahořkla a to zcela vědomě, aby nepřipravila děti o tátu. Ten však pod vlivem alkoholu destruoval nejen svůj život, ale i vztahy se svými nejbližšími. Už jenom tím, že „tam“ pro ně nebyl, když ho potřebovali.
Zatímco Aňa otci alkoholismus nerozmlouvala, protože věděla, že ho od něj neodvrátí a raději si poslední chvíle s ním užívala, Ester se nebyla schopná smířit s kratičkým oznámením v tisku, že odešel na věčnost japanolog Petr Geisler, alkoholik. Měla potřebu poznat ho víc a odkrýt veřejnosti, že to byl člověk s velkým osobním kouzlem, mimo jiné výtvarně nadaný, což se projevovalo v jeho svérázných kaligrafiích.
Petr Geisler, Věra Geislerová a jejich dcery Lela, Ester a Anna
„Táta byl kaligrafický pankáč, protože používal nejen tuš a papír, ale i netradiční materiály jako třeba tekutý email, savo, stříbřenku na roury, různé spraye, faxový papír nebo obyčejný kartón,“ vypráví Ester.
Kaligrafie - japonské tušové malby, tvořily jádro i nedávné výstavy Gai-su-ra v pražském DOXu, která Geislera obšírněji představovala. „Měly by být vnímány jako abstraktní obrazy, byť nesou i textovou informaci. Ale těm občas nerozumějí ani sami Japonci,“ tvrdí japanolog Petr Holý, který pomáhal sestrám s výstavou po odborné stránce a na Petra Geislera má osobní vzpomínku, neboť byl jeho studentem na vysoké škole.
„Pro mě a mé kolegy byl velkým učitelem. Poznal jsem ho jako nonšalantního bonvivána, který si užíval života doslova plnými doušky (zemřel v padesáti devíti letech na cirhózu jater, pozn. red.). A my jsme ho často následovali, protože na hodinách japanologie nám vždycky rozléval svoje oblíbené víno. Takže pro mě to byl v té těsně porevoluční době svým způsobem vstup do dospělosti,“ říká Holý.
Ester, Anna a Lela Geislerovy
Slavnostní premiéry dokumentu v pražském kině Aero se zúčastnila širší rodina, včetně dětí Petra Geislera. Nejmladší potomek – Felix, který vzešel z jeho druhého vztahu - s Bublinou, ale chyběl. Byl mimo Prahu.
První rodinu japanolog rozbil, protože se nudil, toužil po vzrušení a následně ho také zažil. Vztah s následující partnerkou, která byla novinářkou, připomínal jízdu na horské dráze. Soudržnost Geislerových je ale nevídaná. Ten, kdo se jednou stane členem jejich klanu, zůstává jím už napořád. To se týká i bývalých partnerů.
„Uměl všechno, pro co se rozhodl, od jazyků přes hru na hudební nástroje, řezbářství až po umění kaligrafie, a přesto asi v ničem netoužil prorazit. Byl krásný a měl kolem sebe spoustu dětí i lásky, ale ani to ho nezastavilo před sebedestrukcí,“ vzpomíná na otce Aňa.
