„Mám dvě adoptivní děti a jedno svoje, domácí výroba,“ řekla v Show Jana Krause Alice Nellis s tím, že adoptovat dítě chtěla vždycky, bez ohledu na okolnosti.
„Každé dítě je jiné. Takže je to jiné úplně vždycky a je jedno, jestli člověk dítě adoptuje nebo porodí,“ dodává ze své zkušenosti.
O adopci už v minulosti točila dokument Konkurz na rodiče, v němž sledovala páry, které se rozhodly projít tímto procesem k získání dítěte. Tehdy si stěžovala, že se během adopce málo hledí na práva samotných dětí.
„Zákony neustále zdůrazňují práva biologických rodičů a práva dětí samotných nikoho příliš nezajímají,“ postěžovala si po natočení dokumentu.
Alice Nellis o adopci: Zatím mám pocit, že se zákony mění k horšímu |
Co se týče náhradního mateřství, o kterém pojednává její nový seriál, vidí zásadní problém v tom, že není v české legislativě nijak zakotvené. „U nás v podstatě neexistuje,“ říká režisérka. „Je to něco, co nemá status, a když to nemá status, tak si to lze těžko pojistit.“
To ovšem neznamená, že se to u nás neděje. „Jsou i případy, že náhradní mateřství znamená, že třeba odnosí dítě sestra sestře, matka dceři, kamarádi… Je to otázka, která je složitá, ale natolik intimní, že dávat do toho jasné zákazy a příkazy je trošku divný,“ myslí si Alice Nellis a dodává, že nemožnost právně ošetřit podmínky náhradního mateřství vede mnohé české páry k tomu, že jedou do zahraničí.
