Pro diváky Rodinných pout je tou nesnesitelnou Simonou, často ji na ulici prosí, aby byla aspoň trochu hodnější. Nálepky mrcha se asi těžko zbaví. Tím spíš, že televize Prima začne na konci září vysílat už třetí řadu tohoto seriálu, na který se pravidelně dívá víc než milion diváků.
* Kolikátý díl Rodinných pout běží?
Teď jste mě dostal. Ani nevím.
* Vy na to nekoukáte?
Nějakou dobu jsem teď „Erpéčka“ neviděla. Koukám na to, jen když jsem náhodou doma.
* A baví vás to?
Strašně u toho trpím. Když jsem se viděla poprvé v televizi, měla jsem z toho průjem. Často proklínám osvětlovače, kameramany a pak to většinou zakončím větou: Holčičko, je to tvůj ksicht, oni se fakt snaží. (smích) A herecký výkon? Někdy si řeknu: Docela dobrý. Někdy si vyčítám, jak se tvářím. Snažím se vypadat přirozeně, ale ne vždy se to podaří.
* Použila jste výraz „Erpéčka“ -takhle seriálu Rodinná pouta říkají i kolegové?
To máme od diváků. Nejdřív jsem nevěděla, co to je. Vžilo se to a používáme to doteď. A ještě tomu říkáme: Pravidelná dávka nemocí. (V upoutávce před každým dílem autoři lákají diváky heslem: Vaše pravidelná dávka emocí, pozn. redakce).
* Dohromady běží nějaký 237. díl. Není to už nuda?
Naopak, někdy je to velká legrace. Třeba takový Honza Révai, to je velký vtipálek. Někdy se spolu i při ostrých záběrech smějeme jako blázni.
* Čemu?
Třeba při jedné scéně přišel v šíleném úboru a vybalil kosmetický kufřík. On, kterého znám jako drsného motorkáře! Stačilo, aby na mě udělal ten svůj přihlouplý obličej a odbourala jsem se. Takový záchvaty smíchu jsem měla naposledy na základce - učitelka mě vždycky musela vyhodit za dveře.
* A tady? Co na tohle říká režisér?
Jedna dvě ostré se tolerujou. Když už je to potřetí, lidi jsou unavení a musí se ještě stihnout hodně záběrů, tak se z režie pravidelně ozve vážným hlasem: Byl bych rád, abychom to šaškování ukončili.
* Za ty měsíce už musíte seriálové postavy znát natolik, že přesně víte, co udělají. Nebo vás ve scénáři něco překvapilo?
Simona mě pořád překvapuje - jaká je svině.
* A vy ještě pořád čekáte na nějaký světlý okamžik?
Docela bych ho tam dala. Občas se ho tam snažím nějak podprahově vsunout - výrazem obličeje nebo laskavým slovem, mírnějším tónem, ale režisér je neúprosný. Když jsem se snažila nebýt na svého hereckého partnera Martina Zounara tak ostrá, tak mě vrátil: Pořádně na něj vyjeď!
* Vzpomínám si na nějakou vypjatou scénu, kdy se vás snažil jako škrtit...
Bylo to skoro doopravdy! Měla jsem otlačenej krk, docela mě přimáčkl. Jeli jsme tu scénu třikrát. A i když rejža zavolal Stop!, tak jsme to ještě dohráli - hodila jsem po něm botu a on mi sprostě nadával. Všichni okolo se smáli. Škoda, že se to k divákům pak nedostalo celé.
* Jak reagují diváci, když vás potkají?
Pořád mi říkají: Simonko, nebuďte tak zlá. Ale podle mě si to ani úplně nepřejou. Baví je koukat na mrchu a pak si odplivnout. Myslela jsem si, že mě už nemůže žádná reakce překvapit, ale stalo se: jedna babička za mnou přišla v samoobsluze a říká: Simono, jak si to představujete! Adam má tři děti! A já na to: Prosím vás, Adam nemá tři děti, ty má herec Tomáš Krejčíř. Ale babča si to nenechala vysvětlit - propojila si seriál a realitu a nenechala si to vzít.
* A vy? Budete brečet, až seriál skončí?
Asi jo. Brečela jsem, když jsme dotočili seriál Hop nebo trop. Tehdy jsme spolu bydleli v chatkách, bylo to jak pionýrský tábor. Brečela jsem i po Bazénu. Pokaždé si na ty lidi zvyknu, chodíme spolu občas popít, povídáme si, spřátelíme se.
* Vy to líčíte tak idylicky. Nikdy vám žádná z vašich kolegyň neřekla: Tu roli jsem měla dostat já, vždyť ty na to ani nemáš vzdělání?
Ne, a to bychom se strašně zhádaly. Jeden režisér, kterýho mám ráda, mi přiznal, že když se mnou měl dělat poprvé, tak říkal: Jé, zase nějaká blbá modelka. Pak se mi za to omluvil.
* Jste při hádkách temperamentní?
Jsem ráda, když to klape, ale nenechám si nic líbit. Jednou mně jeden neukázněný chodec málem vlítnul pod kola auta a ještě se rozčiloval, nadával a prokopl mi nad kolem do auta díru. Víte co jsem udělala? Zatemnělo se mi před očima a dala jsem mu pěstí - jinak to nešlo. Byl to takový zločin a trest. Nevrátil mi to. Asi byl víc překvapený než já.
* Co vám dělalo jako začínající herečce největší problémy?
Výslovnost. Mluvila jsem jako prase - hrozně rychle, protože jsem chtěla mít text co nejdřív za sebou. Pěkně jsem to tam švihla a od režiséra se ozvalo: Teď ještě jednou, my jsme ti vůbec nerozuměli. Odkrajuj si to a dýchej! Výslovnost musím trénovat dodnes - doma před zrcadlem.
* Přesně před deseti lety jste debutovala v Báječných letech pod psa jako partnerka Ondřeje Vetchého. Jaký byl jako zasvětitel do herectví?
Skvělej. On je trochu střelenej - rytíř a sběratel odpadků, ale je s ním sranda.
* Věděl, kdo jste, když jste se poprvé potkali?
Vůbec, vždyť mě nikdo neznal. Věděl jen, že se jmenuju Alice Veselá. Jeli jsme na první natáčení autem, bylo asi šest ráno, ještě jsem nebyla ani probuzená a vedle mě seděl kromě Ondřeje ještě Vladimír Dlouhý a Vladimír Javorský. Ptala jsem se sama sebe: Co tady dělám? Chvíli bylo ticho.
* A kdo ho prolomil?
Ondra - řekl mi: Čau. Byl milý. Když jsem šla poprvé na plac, chlácholil mě, že to bude v pohodě. Nejvíc jsem se bála scény, kdy sedím vedle Libušky Šafránkové. Nakonec jsem tu jednu větu dala nějak dohromady. (smích).
* Kdo vám dal z herců nejvíc?
Asi Michal Dlouhý v Sametových vrazích a Milan Kňažko v Ráně z milosti. Oba jsou velcí sympaťáci.
* S oběma jste také na plátně skončila v posteli. Jaké to je?
Strašný.
* Pomohla vám průprava modelky, která dělá řadu let reklamu na spodní prádlo?
Vůbec. Je to pokaždý hroznej trapas. Nejtěžší je být nahý a někam před kamerou jít. Pořád máte tendenci si krýt tělo, ale přitom se musíte tvářit jako, že je to ta nejpřirozenější věc na světě. S Milanem Kňažkem jsme to vyřešili hezky: dali jsme si panáka. Myslím, že to byla whisky. Měli jsme to povolený od režiséra.
* A kde se hledá při natáčení panák?
Byla to rychlovka. Měla jsem pocit, že jsou všude kolem nějaké placatice. (smích).
* A jak se točila podobná scéna s Michalem Dlouhým?
Přišel za námi režisér Jiří Svoboda a řekl: Dneska si natočíme nějakej ten sexík. A já na to: No potěš! A on: Tak mi něco ukažte. A já: Co jako? Nechává tyhle věci tak trochu na hercích. A je to tak možná lepší. Přivedl nás na půdu - všude kolem byla vrstva holubích hoven.
* A?
Říkala jsem mu: Já si tady do toho nelehnu. Uklidnil mě: Víte, chci to, jako když se to dělá rychle. A byli jsme doma. Nakonec to bylo docela v pohodě: nemusela jsem se svlíkat - Michal mi jen jako sundal kalhoty. A podle mě je nakonec ta scéna mnohem erotičtější, než kdybychom tam byli oba odhalení. Ale nejkrásnější erotickou scénu jsem viděla nedávno ve filmu Miami Vice.
* A tam je to jak?
Není tam vidět vůbec nic. Jen záběr na záda herce, který jde ze sprchy. A je to dobře, protože je opravdu na co koukat - má hezký tělo. Pak k němu přijde partnerka a jen se střihne do ložnice. Sexy postelová scéna - a přitom tam nemusí lítat prsa ani fusekle.
* Nedávno vysílala Česká televize film Kytice z tisíce a jedné noci od Piera Paola Pasoliniho. Tenhle italský klasik měl libůstku: zabíral detail nahého těla...
... to bych hrát nemohla! Když sleduju kolegyně v erotických scénách, tak jsem ráda, že tam nemusím stát já. Už nechci, abych ve scénáři měla scény, kdy budu nahá.
* Můžete si to nějak pohlídat?
Záleží na rozhodnutí režiséra. Ve filmu Duše jako kaviár se mi taky moc nechtělo se svlékat, ale dohodli jsme se. Scéna je točená zezadu a je to hezký. Bohužel nikdy nemáte jistotu, co tam nakonec bude vidět.
* Vzepřela jste se někdy?
Několikrát, když jsem dělala reklamu. Jednou jsem dotočila scénu a pak po mně najednou chtěli ještě záběr, jak vylézám z vany. Řekla jsem: Dobrá, pojďme napsat novou smlouvu. Oni to na vás prostě zkoušej, pak ten záběr použijou do jiné reklamy. A ještě jedna příhoda. Měla jsem být jednou z deseti žen v sauně, kolem sebe jsme měly mít ručník, ale natáčelo se to v bazénu a chtěli po nás, abychom si sundaly plavky - všechny jsme hromadně řekly, že ne. Produkce byla zaskočená, přestalo se na půl hodiny točit. Nakonec s námi podepsali nové smlouvy - nabídli nám dvakrát tolik.
* A co manžel? Nežárlí při těch lechtivějších scénách, ve kterých se objevíte?
Ne, je rozumný. Přeje mi úspěch, má radost z každé mé role.
* Jak zvládá vaši popularitu, čte bulvár?
Nečteme to ani jeden. Většinou píšou hlouposti. Nedávno mi máma večer volala a hrozně se u toho smála: Hele, miláčku, ty se rozvádíš, víš to? A já na to: To víš, přijeď a pořešíme to. Jinak se na to nedá ani reagovat. Někde zase napsali, že pracujeme na miminku. To bych nikdy neřekla, je to pro mě hodně intimní.
* A plánujete rodinu?
Určitě, rodina je pro mě důležitější než herectví. Bez dětí to musí být smutný. Nikdo za váma v neděli na oběd nepřijede - všichni se na vás vykašlou. A děti bych chtěla dvě. Vzpomínám si, jak bylo úžasný, když se narodila moje mladší ségra. Kdybych neměla miminko, byla by to prohra. Chtěla bych ho za každou cenu.
* I kdyby pak třeba nepřišly žádné herecké nabídky?
I tak. Ale podle mě přijdou. Většina hereček nad pětatřicet má děti a hrajou. Herectví je docela svobodné povolání, dá se to zvládnout i s miminkem.
* Takže, kdybyste se teď dozvěděla, že čekáte dítě...
Tak bych skákala do stropu!
* A nebyl by to průšvih třeba kvůli seriálu Rodinná pouta? K čemu vás vlastně zavazuje smlouva?
Mám povinnost jim těhotenství hned oznámit. Ale jinak se nic moc neděje. Můžou tomu přizpůsobit scénář - třeba mě nechat odjet. Vždyť Zdeňce Žádníkové -Volencové, která hraje Ivanku, se to taky přihodilo. Tak ji nechali otěhotnět i v seriálu. Tam jako porodila dřív a na tenhle díl se zrovna dívala v porodnici. Jen v seriálu má Štěpána a narodila se jí Janička, takže teď shání modré oblečení. (smích) Prostě se to dá vyřešit...
* Takže i vaše postava v seriálu možná brzy přestane být taková hydra a stane se báječnou maminkou?
Uvidíme. I té babičce ze samoobsluhy bychom určitě udělali radost.
