Alena Zárybnická, kterou známe především obrazovky České televize, kde předpovídá počasí, je sama vášnivou sportovkyní. Provozuje skialpinismus. A přátelí se s horolezci, kteří se na ni obracejí s dotazy na povětrnostní podmínky v určitém místě a to kdekoliv na světě. K nim patří i Marek Holeček, jenž před pár dny lezl s Ondrejem Húserkou na Langtang Lirung. Zatímco Holeček měl štěstí, Ondřej spadl do ledové praskliny a svým poraněním na místě podlehl.
„Bojím se to Márovi říct, ale docela vážně zvažuji, že s tím skončím. Asi to byla poslední předpověď, kterou jsem mu poskytla. Protože ty nervy, které pak prožívám, když vím, co se tam děje... V mládí jsem to dávala mnohem líp,“ říká Alena Zárybnická. „Nedávám si za vinu, co se tam stalo, protože ta předpověď byla dobrá, tady nešlo o to, že by se jim pokazilo počasí, ale prostě jste pořád v duchu s nimi. A pro mě to tentokrát, sama nevím přesně z jakého důvodu, bylo v něčem hodně náročné.“
„Ondreje jsem znala jenom z doslechu, tváří v tvář jsme se setkali jednou. Bylo to v Tatrách, kdy na vrchol, kam jsme se chtěli dostat, vedla jedna hodně těžká a druhá naopak velmi jednoduchá cesta. Já se plácala na té jednoduché, protože nejsem dobrý lezec, a Ondra šel po té složité a pořád se na mě soucitně usmíval a dodával mi sílu. Hned jsem věděla, že je mimořádný talent, velmi šikovný člověk. Dívala jsem se na něj a říkala si, že je k neuvěření, jak ten výstup zvládá,“ vzpomíná Zárybnická.
Tragédie, která Húserku potkala, ji velmi zasáhla. Soucítí s jeho rodinou i kamarády horolezci, kteří přišli o parťáka.
Sama byla kdysi taky v ohrožení života. Tenkrát ještě lítala na větroni. „Byla jsem v takové situaci, že kdyby se mi nepodařilo vybrat vývrtku, skončila bych na jednom konkrétním místě. Šlo doslova o krizový okamžik, při kterém jsem díky vyplavenému adrenalinu pocítila všechny typické příznaky jako je zbystření sluchu a zraku. Byla jsem jen pár vteřin od neštěstí, ale dopadlo to nakonec dobře,“ vzpomíná Zárybnická.
Její pád by byl nejspíš smrtelný. Na místo, kde mohla zahynout, se dokonce čas od času jde podívat. „Je to kousek od Berouna, mého mateřského letiště,“ upřesňuje. Lítání je náročné na čas, kterého se Zárybnické nedostává, proto se mu už nevěnuje. Místo toho jezdí na kole a chodí po horách.
Laviny, které nejsou vzácným jevem ani u nás, ji pak přiměly, aby s Robertem Dlouhým, Valeriánem Spustou a Pavlem Cingrem napsala knihu Laviny v Česku 1, která právě vychází. Jejím cílem je prevence. Varovat turisty před nebezpečím, které na horách číhá a jemuž se mohou, budou-li se držet doporučených rad, vyhnout.
„Když se chceme poučit z historie, poslechneme si příběhy z cyklu Paměť národa. A pokud se chceme poučit z komplikací, které může způsobit velká sněhová pokrývka, nestabilní sněhové vrstvy, je dobré seznámit se s příběhy, které se už někdy někde odehrály,“ vysvětluje svůj počin.
Kniha přináší jak svědectví těch, kteří lavinový zával přežili, tak jejich zachránců jako například členů horské služby, pilotů vrtulníků a psovodů. Publikace obsahuje i návod, jak s informacemi, které jsou k dispozici, nakládat, abychom věděli, zda vstupujeme do bezpečného terénu, či nikoliv. „Je třeba podívat se na profil sněhu. Dokud nevíte, z jakých vrstev je sníh složený, jestli jsou soudržné nebo nesoudržné, pouhým pohledem na pláň lavinové nebezpečí rozpoznat nemůžete,“ nabádá Alena Zárybnická k obezřetnosti.
23. března 2023 |
