Smích i pláč v jednom loži lehají. Těžko najít rčení, které by lépe vystihovalo život Aleny Mihulové. Až nyní, na prahu šedesátky, je z ní vyrovnaná žena, kterou si vždy přála být. Své vyplašené, zakřiknuté, plaché a zranitelné druhé já v sobě pečlivě uzamkla a ven ho téměř nepouští. „Konečně je mi se sebou dobře,“ směje se.
Jednou jsme spolu nebyli skoro tři čtvrtě roku a já zkoušela randit s mladšími. Nebylo ale o co stát. Asi jsem podvědomě věděla, že Karel nemá konkurenci.