„Tahle paruka je krátká, takže mi jde. Ale pro mě je nejpohodlnější mít polodlouhé vlasy. S dlouhými je moc práce, krátké si taky žádají svoje, takže něco mezi je nejlepší. A vlastní vlasy jsou taky vzdušnější než nějaké paruky. Když hrajete v historickém kostýmu, nechcete mít ještě něco umělého na hlavě, pokud to není nezbytné. V Zimní pohádce mám jenom příčes, dlouhý cop. Ale právě proto musím mít ty polodlouhé vlasy, aby ho bylo za co přichytit,“ vysvětluje.
Když si poprvé coby falešná Liza Minnelli, která se snaží se svými příbuznými obnovit provoz zděděného divadla, vlezla do kostýmu, byla v šoku. „Měla jsem pocit, že mi kostymérky neoblékly šaty, ale tričko. Já tak krátké sukně nikdy v soukromí nenosila, tahle móda mě minula,“ říká herečka.
Z představení Opona nahoru (Alena Mihulová uprostřed)
Musela si zvyknout i na ostře červené kozačky na extrémně vysokých podpatcích. „Měli jsme skvělou choreografku Lindu Rančákovou, a ta samozřejmě zohledňovala, abych se na nich nezabila, krom toho, že choreografii vystavila tak, aby to vypadalo, že jsme všechny výborné tanečnice,“ dodává.
Americká zpěvačka a herečka Liza Minnelli jí učarovala už před mnoha lety. „Je můj miláček, mám ji hrozně ráda. Když jsme začali v Divadle Kalich zkoušet tuhle hru, vzpomněla jsem si, jak můj muž, když jsme před čtyřiceti lety spolu točili Sestřičky, po mně chtěl, abych se podívala na muzikál Kabaret, ve kterém hrála. Vzal mě na projekci, kterou mu tenkrát zařídila produkce v rámci jednoho projektu a říkal: Něčím jsi té Lize podobná,“ usmívá se herečka. „A už tehdy mě okouzlila...,“ dodává.
Zpěvem se jí rovnat nemůže, ale beznadějná taky není. „Myslím, že intonuji a zpívám čistě, mám i smysl pro rytmus. Takže když se to po mně chce, zazpívám, ale pokud je to možné, tak raději s někým dalším, aspoň v duetu. Zpěv není moje silná disciplína,“ přiznává.
Alena Mihulová ve filmu Sestřičky (1983)
„Ale když jsme točili seriál Tři králové, kde mám asi sedm písniček, protože v něm hraji zpěvačku, tak mi ten můj Karel (Karel Kachyňa, filmový režisér), který mi nechtěl moc dávat role, protože se mu příčilo obsazovat rodinné příslušníky, aby to nebylo takové to já na bráchu brácha na mě, sdělil, že bych ji dělat mohla. Protože ten šantán, ve kterém vystupuje, je čtvrtá až pátá garnitura,“ směje se Mihulová.
„A díky téhle roli jsem spolupracovala s Petrem Hapkou a nazpívala ty písničky na Barrandově. Takže pak se pustil playback a já před kamerou už jenom tancovala a nemusela před celým štábem zpívat,“ dodává. Hodně jí pomohl se zpěvem i Petr Skoumal, který už taky nežije. „To bylo ještě během mého angažmá ve Švandově divadle,“ vzpomíná herečka.
V inscenaci Opona nahoru hraje jednu z pěti ne právě přátelsky naladěných žen, které zdědí divadlo. „Kdyby se to stalo mně, nadšená bych nebyla. Zvlášť, kdyby šlo o takovou ruinu jako v té naší hře. Já už jsem byla nucena rekonstruovat byt, pak dvakrát interiér našeho domu, a to mi stačilo. Teď se to snažím včetně zahrady všechno nějak udržovat. Ale zahradnice taky žádná nejsem. Mám tam trávu, jehličnany, dvě popínavé růže a levanduli. Pak houpačku a gril se sezením. To je všechno. Naše zahrada je k užívání. Na dovolenou jezdíme vždycky v létě, takže kdybych tam toho měla víc, stejně by mi všechno uschlo. A shánět člověka, který to bude zalívat, se mi nechce. Už tak musíme dávat na hlídání kocoura. Je to nalezenec, ale žije s námi už sedm let,“ vypráví.
Alena Mihulová a její dcera Karolína Kachyňová (2023)
I když se řada jejích kolegů po revoluci pustila do podnikání, ona zůstala věrná svému oboru. „Vždyť já nic jiného než hrát neumím. Ale myslím, že je dobře, když člověk ví, co je jeho parketa,“ říká.
Na prknech Divadla Kalich se v inscenaci Opona nahoru setkává opět s Jitkou Smutnou. „Jsme už taková nerozlučná dvojice. A přitom to není tak, že bychom se vídaly často, v podstatě jenom v práci. Ale tím, že jsme spolu sedm let hrály v Divadle Ungelt v inscenaci Přítelkyně a jezdily spolu na zájezdy, potkávaly jsme se průběžně,“ vypráví.
„Já na Jitce miluji tu její lehkost bytí. Pro mě je salámistka. Zní to neuctivě, ale já to myslím v tom nejlepším slova smyslu,“ říká Mihulová. „Sama jsem opatrnější, víc se stresuji… Ale chtěla bych ten život zvládat jako Jitka. Líbilo by se mi, kdybych se zbavila svých občasných strachů a trémy. Ty ona nezná.“
Herečka Alena Mihulová
Smutná je známá svou zálibou v rybaření, ale u vody spolu herečky zatím nebyly. „Přitom jsme už o tom párkrát mluvily. Já si myslím, že mě Jitka podezírá, že bych ji tam rušila. Ale ona neví, že můj tatínek byl vášnivý rybář a že jsem už v deseti letech měla rybářský lístek. Žádnou rybu jsem jako malá nechytila a když mě pak táta seřval za to, že jsem mu zamotala naviják, už jsem k vodě nikdy nešla. Ale bavilo by mě to. Seděla bych tam s prutem a bylo by mi jedno, jestli něco chytnu nebo ne. Byla bych velmi potěšena, kdyby se nám to s Jitkou podařilo, třeba k tomu ještě dojde,“ říká.
Před sebou má Mihulová natáčení tří projektů. „V jednom dílu nově vznikající minisérii bych si měla zahrát pěstounku, což je docela zajímavá role. Pak byl měla hrát ve filmu týkajícím se velké historické osobnosti a další minisérii bych měla začít točit už v březnu. Ale znáte to, když vyjde aspoň jedna z těch věcí, budu ráda,“ říká Mihulová o svém pracovním programu.
„Já už stejně netoužím po ničem víc, než po zdraví. Zní to banálně, ale to je to jediné, s čím vstávám a uléhám. Jsem vděčná za to, co mám, že jako rodina držíme při sobě, máme se rádi a že mám přátele.
Karolína Kachyňová a její maminka Alena Mihulová (2023)
Dcera s přítelkyní a kamarádkou ji přišla podpořit do Kalichu. „Vždycky před premiérou mi říká: Běž, běž do toho, mami! Ona ví, že potřebuji povzbudit,“ prozrazuje Mihulová. „Věnuje se marketingu a je v tom dobrá. Umí si na sebe slušně vydělat, takže o ni nemusím mít starost. Sama si tu firmu založila a velmi se jí věnuje. V tomhle je poctivá a pečlivá. Takže se jí daří a já jí to přeju,“ říká herečka.
K filmu má dcera vztah vzdálený, byť se pokoušela vystudovat filmovou školu. „Nedávno ale řekla: Možná, že bych jednou zkusila nějaký film natočit,“ prozrazuje Mihulová. „Ale to je poprvé v životě, kdy Karolína něco takového vyslovila, takže je to nejspíš ještě hodně daleko.“
Narodila se, když jejímu otci bylo sedmdesát a svůj kariérní vrchol měl za sebou. Tím pádem si toho z doby, kdy ještě točil, pamatuje velmi málo.
