Známý příběh, jenž děsil zejména starší generaci, poté co byl zpracován jako jedna z epizod seriálu Třicet případů majora Zemana, znovu ožil. Tentokrát ale zachycuje manželský pár v rozpětí několika desítek let, čemuž odpovídá i postupně se měnící móda postav a jejich účesy. Ten Dolákové zrovna lichotivý není, ale účel splnil.
„Na tuhle roli mě oslovila Maja Hamplová v současné době jedna z nejvyužívanějších castingových režisérek a já už tušila, že to asi dopadne dobře. Někdy to člověk tak nějak ví. Maja je skvělá v tom, že už na castingu pracuje s herci jako režisérka,“ říká Doláková, známá dosud především rolí Holeny v pohádkovém příběhu Tři bratři.
Po boku Jakuba Prachaře hraje sousedku Máni (Johana Matoušková) a Standy (David Švehlík), kteří jsou ústřední dvojicí příběhu. „Dokázala jsem si představit docela rychle, co se v Ance odehrává. Nebylo těžké pochopit, jak zlomená musí být žena žijící vedle té, kterou její muž stále miluje. Je to vlastně svým způsobem tragédie. Vzpomněla jsem si, jak jsem sama kdysi milovala jistého muže, přitom on byl zamilovaný do jiné,“ říká.
„I když tím, jak vypadá a jak se chová, nepatří Anka k nejoblíbenějším mámám v okolí, líbí se mi na ní, jak se stará o svoji rodinu. Chce pro ni to nejlepší. A na rozdíl od Máni, která je submisivní, se za ni umí postavit,“ dodává.
V seriálu hraje nastávající matku, takže ji kostyméři museli vyrobit těhotenské bříško. „Snažila jsem se ji hrát co nejpravdivěji, tak jsem odkoukávala od těhotných a vyptávala se mojí ségry nebo kolegyně Johanky, která už rodila, kde je vlastně těžiště těla,“ říká. Sama by se dítěti nebránila, ale myslí si, že je to věc osudu: „Jak to pánbůh chce, tak to bude.“
Přitom se označuje za bisexuální. Po rozpadu svého posledního veřejně známého vztahu s mužem, se rozhlížela po ženském protějšku. „Vždycky budu mít ráda obě pohlaví, ženy i muže,“ nebojí se vyslovit své pocity nahlas.
Za dobové filmy je vděčná. Sama cítí, že nemá takzvaně současný obličej. „Do dnešní doby s ním moc nezapadám a pohádky nebo historické filmy jsou nákladnější, takže jich nevzniká tolik a rolí není moc. Ale když už nějaká taková ke mně přijde, většinou je skvělá. Takže jsem za tu svoji vizáž nakonec ráda,“ říká.
Současně se Studnou točila ještě jiný projekt a do toho zkoušela s Janem Svěrákem divadelní inscenaci Dobré ráno s Findou. Odnesla to její záda. „Točili jsme nočky a mně byla strašná zima. Přitom jsem se zároveň potila, protože jsem byla na prášcích proti bolesti. Ale o to lehčí jsem to pak měla, když jsem hrála Anku třiapadesátiletou. Úplně přirozeně jsem se před kamerou hrbila,“ vzpomíná.
Doláková zkoušela štěstí před pár lety v Americe. Kontakty nezpřetrhala, ale žije nyní trvale v Praze. A pro americké produkce točí dál. „Minulý rok, hned po dotočení Studny, jsem odjela dělat do Budapešti americký seriál. Můj sedmý. Nejsou to žádné stěžejní role, které jsem v nich zatím hrála, ale má to své pro a proti. Buďto je člověk týden v Budapešti, nebo točí půl roku v Česku a vyjde to nastejno,“ míní.
Přesto říká, že finanční ohodnocení pro ni motivací není. „Hraní je pro mě meditace a nezáleží mi na tom, za kolik. Kdybych se rozhodovala podle peněz, dělám úplně jiné projekty a beru tuhle práci jinak,“ říká.
Domů se vrátila kvůli rodině. „Jsem si velmi blízká se sestrou, mámou i tátou... Potřebuji být s nimi. Tak mi přišlo lepší čekat na tu zásadnější roli tady než v Hollywoodu,“ vysvětluje. „Samozřejmě si přeji pracovat s co nejlepšími lidmi a dostávat krásné příležitosti, ale není všechno zlato, co se třpytí.“
Je ráda, že k ní přicházejí role, jakou jí dal například Jan Svěrák ve své divadelní komedii Dobré ráno s Findou. „Honza na mě s postavou Aleny, která je moderátorkou ranního pořadu, myslel už když ji psal. Je to hlavní role a krásná. A já potřebuje hlavně hrát a je jedno jestli tady nebo v zahraničí,“ říká.
I když působí sebevědomě, prý je přesným opakem postavy, kterou ve Studni hraje. „V soukromí jsem víc jako ta Máňa, lehce manipulovatelný typ. Celý život se učím, že je třeba nastavovat hranice. Trvalo mi, než jsem se dopracovala k nějakému sebevědomí, před médii jsem ho spíš hrála. Až v poslední době se to trochu zlepšilo,“ říká. Vždycky ale byla upřímná a otevřená. Sama říká, že na českou mentalitu až moc.