Diawara v knize tvrdí, že vládce Abubakar II. se vzdal moci i bohatství, aby se věnoval vědě a objevům. Hledáček jeho zvídavé povahy se soustředil na to, zda má Atlantský oceán též druhý "břeh", tak jako má řeka Niger, která protéká jeho říší. Proto prý v roce 1311 předal moc v maliském království svému bratrovi Kankou Moussovi a vyrazil s expedicí do neznáma.
Jeho předchůdce na trůnu a strýc Soundjata Keita založil proslulé maliské království a dobyl pro ně velkou část Saharské pouště a rozsáhlá pralesní území podél západoafrického pobřeží. Diawarova kniha se též zmiňuje o maliském výzkumném projektu, který by měl tyto Abubakarovy cesty ověřit a přesně zaznamenat. "Neříkáme, že byl Abubakar II. první, kterému se podařilo přeplavit přes Atlantik," říká vedoucí tohoto projektu Tiemoko Konate. "Je zcela zjevné, že Vikingové, ale i Číňané byli v Americe daleko dřív než on."
Podle výzkumníků byla Abubakarova výprava vybavena pirogami, které poháněly paže mužů i žen. Na palubách byly zvířata, potraviny a voda. Celá výprava vyplula od pobřeží dnešní Gambie a v roce 1312 dorazila k pobřeží Brazílie na místo nyní známé jako město Recife.
"Jiný název pro Recife je Purnanbuco. My věříme, že je to přesmyčka z mandingského pojmenování bohatých zlatých dolů Boure Bambouk, které byly hlavním zdrojem bohatství maliské říše," říká Konate.
Další výzkumník Khadidjah Djire tvrdí, že má v ruce psané poznámky z jiné Abubakarovy expedice do Egypta. Údajně je napsal jistý Omar ve 14. století.
Konate říká, že odborníci zkoumají Kolumbovy záspisky, v nichž se zmiňuje o přítomnosti černošských kupců v Americe. Dodatečné chemické analýzy zlata přivezeného Kolumbem z Ameriky by údajně mohly prokázat, že drahý kov má původ v Africe.
Zatím nejdůvěryhodnější zdroje o Abubakarových cestách pocházejí podle expertů ze záznamů pořízených od tzv. griotů, afrických vypravěčů historie, v jejichž vzpomínkách se až do širšího využití písma uchovávaly historické činy afrických vládců.
Podle Diawary největší problém v pátrání po Abubakarových osudech spočívá v tom, že samotní bardové si uložili slib mlčenlivosti ohledně jeho výprav. Grioté byli velmi pobouřeni jeho odstoupením z trůnu, proto se prý dlouho odmítali o dobrodružstvích tohoto afrického velikána vyjadřovat, tvrdí.
Afričtí výzkumníci označují za svoji největší současnou výzvu snahu přesvědčit západní historiky, že ústní historie má stejný význam jako napsaná.
Diawara věří, že Abubakarova sága je též důležitou morální lekcí pro vládce malých států západní Afriky, kteří dříve patřily k obří říši Mandingo.
"Jen se podívejte, co se nyní děje ve státech, které kdysi územně náležely k říši Mandingo - Pobřeží slonoviny, Sierra Leone, Libérie nebo Guinea. Tamní politici doslova uvrhli své země do krvavých lázní. Aby se udrželi u moci, podporují nepokoje," říká.
"Měli by si vzít příklad z Abubakara II. Byl daleko mocnějším mužem, než kterýkoli z nich. A našel dost síly, aby to všechno ve jménu vědy a objevů opustil," dodává.
