Uvidíme vás v nové sérii pořadu Inkognito. Máte ráda hádanky?
Kupodivu se přistihuji, že jo, přičemž nejsem moc velký křížovkář. Když, tak to vždycky luštím s tátou, hrozně se u toho smějeme. Teď jsem zjistila, že na internetu to všechno je. Když tam napíšu nějaké nesmyslné slovo na čtyři a křížovka, tak ono mi to tam ukáže. Takže to ve finále vyluštím a začalo mě to bavit.
Ale že bych hrála nějaké hádanky? Vím, že můj bratr na Dvojce v rádiu, kde taky vysílám, má ranní show a vždycky to začíná takzvaným špekem v šest ráno. Když jsem ještě natáčela 1. Misi nebo Sestřičky a chodila v šest do maskérny, tak jsme si to tam pouštěli. Hádali jsme a já jsem nikdy nic neuhodla. Takže se nedivím, že tady mi to taky moc nejde. (smích)
V pořadu vás ovšem nejdříve hádající museli taky uhádnout, než jste usedla mezi ně. Čekala jste, že vás odhalí tak snadno?
Myslela jsem, že jo. Říkala jsem si, že Libor dá nějaké indicie a že je to jasné. Jakmile řeknou bratr, slavný manžel, nebo něco takového, tak nás tady zas tolik není, takže se nějak prokoušou a bude to velmi rychlé. Ale ono se to neříkalo. Nejdřív se ptali: Ženská? Muž? Zpěvačka? Herečka? Něco, něco, něco, ale kupodivu to nakonec rychlé bylo.
Překvapení a škádlení jsou kořením vztahu. Zlobíte se doma nějak s manželem Jiřím Langmajerem, třeba pouštěním svých starých rolí?
Jé, to ne. (smích) Většinou to dávají náhodou, když to vidíme, nebo mi někdo řekne, že to dávali, budou dávat. My kolem televize nechodíme tak často. Ale když něco dávají, tak se hrozně divím a vždycky se ho ptám: Jé, co tohle bylo? Protože mám hodně velké mezery takzvaně ve vzdělání, co se týče Jirky. Neviděla jsem úplně všechno a on si to taky třeba vůbec nepamatuje. Tomu se dost zasmějeme vždycky. Říkám: Počkej, to si musíš pamatovat, že jsi točil s tímhle! A on: Jó, to jo, ale kde to bylo? To ti nepovím. Protože toho samozřejmě natočil moc.
Adéla Gondíková a Dalibor Gondík
Vy jste byla léta nováckou tváří. Jak vzpomínáte na éru, kdy jste s Daliborem moderovali obří show?
Vzpomínám na to vlastně hrozně ráda, protože mi to dodnes lidé připomínají. Úplně žasnu, jak je možné, že po tolika letech si to ještě někdo pamatuje. Ale asi to někde pořád v noci ještě opakujou, takže si to lidi připomínají.
Ale musím říct, že to bylo hodně náročné období, protože jsem do toho měla dítě, pak jsem ho kojila. Stále se točilo před porodem i po porodu. Během dvou dnů jsem se musela naučit šedesát stránek textu, protože jsme tam nejen zpívali, tančili, moderovali, ale ještě dělali scénky. Toho textu bylo neuvěřitelné množství a my jsme se to museli fakt za dva dny naučit.
Pamatuji si, že jsme vždy přijeli do Pardubic, kde to máme hrozně rádi dodnes, ještě do noci jsme to vymýšleli, pak byla generálka, celý den se to zkoušelo. Bylo to neuvěřitelné. Tam jsem pochopila, že psychická námaha je mnohem větší než fyzická, protože jsem druhý celý den nemohla vůbec nic dělat. Přijela jsem domů a v hlavě vám jede film, co mohlo být jinak, co lepší, jestli to nebylo trapný, blbý a podobně. Fakt jsem druhý den vůbec nebrala práci, protože jsem jenom ležela a čuměla do stropu.
Jaký máte vztah k sociálním sítím? Neovlivnil vám ho trošku manžel?
Tak určitě, protože on se stal vášnivým instagramistou. Já jsem ho měla dříve kvůli dceři, protože jsem ji chtěla tak nějak kontrolovat, než mi teda všichni řekli, že může mít i deset účtů a že to stejně nezkontroluju, poněvadž se dívám jenom na ten jeden. Ale já jí věřím a ona věří mně. Takže proto jsem si ho tehdy založila, dlouho jsem to nechávala ladem, nic jsem tam nedávala.
Pak jsem byla ve Tváři, tak tam se trošku očekávalo, že budu dávat ty proměny, protože to bylo zajímavé. A od té doby to mám spíše tak, že se koukám, někdy se i tři dny stane, že tam nejsem vůbec. Ale většinou se před spaním tak deset minut na něco podívám. Ale Jirka je poctivější! Takhle bych to řekla, pořád má potřebu tam něco dávat. To já nemám.
Jiří Langmajer a Adéla Gondíková
Přemýšlela jste, že byste rodině pozvala mentora nebo supervizora přes sociální média, aby je proškolil, co zveřejňovat a co kontrolovat? I s ohledem, že se jistou dobu řešila manželova nahota ve videu.
To mě nenapadlo vůbec řešit. Celé to začalo tím, že tam Jirka dal zrychlené video. Nenapadlo mě, že si to někdo zastaví. Navíc on to video vyráběl asi týden, protože to vždycky natočil nějak zpomaleně, pak se mu to nepovedlo, spadl mu telefon, furt něco bylo. Potom mi to i předem ukázal a říkal: To je vtipný, konečně se mi to povedlo. Já na to: To je bezva. No, no, no. A pak se stalo, co se stalo. (smích) Asi do dvou hodin z toho byl strašný poprask, takže jsme mu pak říkali: No už to tam nech, to je jedno!
Takže jsme neměli mentora, měli jsme dceru. Ta už byla vždycky potom úplně šílená. Myslím loňské Vánoce jsme sítě nějak hodně řešili a ptali se: Neluš, jak se tam dává tohle? A vždycky, když nám to řekla už třeba popáté, tak kroutila očima a říkala: To už není možný, že to nechápete! A my: Ale jo, my si to jenom nepamatujeme. Za chvíli zase: Neluš, prosím tě, jak se tam dává tohle? A tady u toho nemůže hrát ta muzika? A jak se tam dává ta muzika? Takže ta kroutila očima, odcházela pryč, protože nad námi už zlámala hůl. Myslím, že za ten rok jsme se to trošku naučili. Ale moc ne. (smích)
Slavíte svátek svatého Valentýna?
Vždycky na to trochu myslíme, to je pravda. Ale na druhou stranu, my jsme v tom nevyrostli, takže doma nemusím mít srdíčka a všechno, co na nás z výloh sálá. Zásadním příznivcem tedy nejsem, ale když Jirka přinese kytku, tak to samozřejmě potěší.
Máte s Jirkou nějakou valentýnskou tradici?
To vyšlo možná dvakrát, když jsme nehráli, což se málokdy stane, že jsme byli na večeři. Ale teď si vzpomínám, že jsem mu k Valentýnu koupila jeden dárek, takový hrozně vtipný. Teď jsem si uvědomila, že jsem mu opravdu něco koupila, ale že se to hodí, když je ten Valentýn. Ale kdyby nebyl, tak mu to dám asi jen tak.
Ctíte i MDŽ?
No právě na tom jsem vyrostla, takže jsem právě MDŽ paní. (smích) Takže když je kytička i potom, tak taky. A na den matek! To všechno vždycky potěší.
15. června 2021 |
