V divadle dostává převážně komediální role. V muzikálu Slunce, seno, jahody ztvárnila ráznou Škopkovou. Více než deset let hraje se svým současným partnerem Jiřím Langmajerem komedii Ani za milion a pořád mají vyprodáno. Co se od sebe vzájemně naučili? A jak je změnilo to, že si před lety pořídili psa?
Chtěl bych taky psa, ale doma mi to nepovolí… Jak jste přesvědčila manžela Jiřího Langmajera, že nakonec souhlasil? Co dělat?
Vydírat. (směje se)
Fakt až tak?
U nás zafungoval psychický nátlak. Dobré je posílat fotky roztomilých štěňátek, navštěvovat útulky a pořád s tím toho druhého otravovat. Kdysi jsem byla v rodině já tou brzdou, která čtyřnohého kamaráda odmítala, byť po něm dcera toužila. Jednak jsem v tom nevyrůstala, jednak jsme už měli doma kočku. Zato dcera Nelinka viděla u rodičů svého tatínka, že psi jsou u nich za největší miláčky, dokonce můžou spát i v posteli… Ona ho moc chtěla už jako dítě. Já naopak v dětství měla ze psů strach. Když jsme někam přišli a byl tam jezevčík, vylezla jsem radši na gauč.
Jirku tenkrát předcházela určitá pověst, o níž už jsme trochu mluvili. Říkala jsem si proto, že kdyby se mezi námi nedejbože něco pokazilo, já to s ním už hrát nebudu. Hned druhý den bych práskla dveřmi.
