Máte momentálně tvůrčí období?
Teď mi vyšel nový singl Slovo, na kterém jsem pracoval docela dlouho. Jsem rád, že je konečně venku a mně se vyplnila moje vize. Lidé uvidí, jakým směrem se to bude ubírat. V některých starších písních byl můj hlas takový dětský a nebylo mnohdy rozpoznatelné, zda zpívá muž, nebo žena.
Jsou všechny písně jen vaše nebo máte s někým duet?
Měl jsem na hostování rapera Renne Danga, což bych řekl, že způsobilo trochu kontroverzi v hiphopové scéně. Baví mě dělat věci, které nejdou jen po srsti, ale vytvoří i nějakou diskuzi. Ale jinak zatím neplánuji žádné spolupráce. Každopádně na desce se stále pracuje, takže možnosti tam jsou. Nechte se překvapit. Během letošního roku by mělo být hotovo asi šest skladeb. Ke všem chceme udělat klip.
Absolvoval jste docela sexy focení.
Myslím si, že když člověk přichází s novou věcí, je dobré to doplnit vizuálem. Proto jsme zvolili i nové fotky. Docela mě to bavilo. Nepatřím k lidem, pro které by byla tato práce zlo. Nevadí mi kvůli zpěvu obléknout dámské šaty, na focení obarvit vlasy nebo kvůli roli začít boxovat.
Ovlivnil vás nějaký český nebo zahraniční umělec?
Inspirací, ze kterých čerpám, je spousta. Každý interpret, který tvoří, se inspiruje věcmi, které poslouchá. Tedy je to otisknuto v mé tvorbě, ale vyjmenovat jednoho nebo dva asi nedokážu.
Váš otec dělá úplně něco jiného než vy. Jak vám pomáhá? Vymlouval vám někdy něco?
Má konstruktivní připomínky. Je pravda, že každý jsme jiná generace a každý máme své vzory. Úplně jiná hudba ho ovlivňovala, když tvořil tehdy on, a jiná hudba ovlivňuje mě dnes. To jsou dva diametrálně jiné světy. Takže je logické, že se neshodneme na všem. Nějaké věci už jsou mu hodně vzdálené, ale nějaké věci se mu líbí.
Vladimír a Adam Mišíkovi
Kdo první slyší vaši hudbu a je rádcem?
Asi můj manažer a lidé z mého labelu. To je můj nejbližší feedback. Také má přítelkyně, která to velmi pečlivě sleduje. Je to velká kritička, ale to je důležité. Já v životě potřebuji někoho, kdo mi dokáže oponovat. Vždy jsem měl tendenci si vybírat do života ženy, které byly hodně silné. Nejsem takový ten chlap, který potřebuje všechno odkývat. To by mě nebavilo.
Berete přítelkyni jako inspiraci? Je nějaká píseň, kterou jste pro ni složil?
Ve všem je nějakým způsobem otisknutá. Je to člověk, který mě provází životem poslední dva roky a logicky ve všem kousek z ní je.
Za dva roky si už zvykla na fanynky, kterých přibývá?
Asi ano, ale ona je krásná žena a má také spoustu fanoušků.
Jste ve vztahu ten žárlivější?
Snažím se nebýt, ale je to těžké. Jsem chlap a každý chlap má tendenci si hlídat své území. Žárlivost je velmi nepřitažlivá. Myslím si, že v tom cítí ženy u mužů slabost. Člověk to v sobě musí nějak dusit.
Co se týče jiných aktivit než hudby, byl jste také tanečník. Nechybí vám ten taneční zápřah?
Je pravda, že jednu dobu mě to hodně bavilo. Ale pak jsem se tomu nějak přestal věnovat a věnoval se více tvorbě písniček a od tance se vzdálil. Samozřejmě pořád ho k práci potřebuji, ať chci, nebo ne. Takže se k němu stále vracím.
Jednou jste řekl, že nejste úplně dobrý tanečník, spíš trošku dřevák. Na plese vás tedy neuvidíme tancovat polku nebo valčík?
Opravdu ne. Jednou jsem to zkoušel s přítelkyní a dopadlo to katastrofálně. Takže co se týče párových tanců, to ne. Na konzervatoři jsme to měli jako povinné a já holkám šlapal po kotnících.
Možná to viděl i tatínek, proto vás vedl spíše ke sportu.
Já hrál od svých pěti let až do dvanácti fotbal, takže jsem to miloval. Bohužel s těmi kluky v šatně jsem si už potom tolik nerozuměl. Ale měl jsem možnost dělat profesionálně herectví. To pro mě byla skvělá škola a dělám to dodnes, snad jsem chybu neudělal. Cesta fotbalisty je taková, že člověk vidí jen ty úspěšné. Ale těch neúspěšných je mnohem víc, určitě víc než například neúspěšných herců. Myslím si, že jsem vybral dobře.
Maminka byla spíše ta, která vás vedla k hudbě?
Přesně tak, táta byl milovník sportu a chtěl, abych to dělal. Maminka měla tendenci, abych šel v šlépějích po tátovi. Na druhou stranu jsem vděčný za to, že mi dali oba tak velký rozhled v tom, že jsem si mohl vybrat, co budu dělat.
Diana Kratochvílová a Adam Mišík (30. listopadu 2017)
Kromě hudby, kterou děláte pořád, se vracíte i k herectví.
Ano, něco teď připravujeme, ale nechci nic prozrazovat. Jsem rád, že to vyšlo. Příští rok se dozvíte, co to bude. Proto si myslím, že jsem i méně točil. Protože mi většinou dávali role takových těch zamilovaných teenagerů. Já si vážím každé příležitosti, ale trochu mi to vadilo a jsem rád, že jsem dostal šanci dostat roli, která je jiná. Třeba mi to otevře další dveře a nebudu stále dostávat dokola role zamilovaných paniců.
Role bude boxer nebo někdo, kdo má s boxem něco společného?
Čeká mě teď hodně tréningů. Fyzická příprava na roli je fajn. Vždy jsem si přál to dělat, takže se těším.
Lidé vás hodně vnímají i díky soutěži Tvoje tvář má známý hlas. Cítíte, že musíte chodit víc maskovaný?
Někdy, když ráno vstanu, mám takový pocit, že si chci dát čepici až do obličeje. Obzvlášť když jdu na nějaké navštěvované místo. Ale nemám vysloveně manýry, že bych se snažil lidem vyhýbat. Jsem naopak rád, když mě lidi osloví, že mi fandí. Je to příjemná součást toho, co dělám. Potkávám pak lidi, kteří to viděli a oslovuje je to. Je to krásná věc. Přesto se chci teď spíš soustředit na svoji tvorbu a přinést do hry něco svého.
