„Samozřejmě jsem nic takového nezažil, ale proto jsem studoval školu, abych to uměl zahrát,“ usmívá se. „Myslím, že vždycky záleží na tom, jestli je člověk ve vztahu spokojený, nebo ne. Když je, tak je to jednoduché. Když není, tak se tyhle věci stávají. Asi je to součást nějaké lidské přirozenosti. Ale třeba já osobně jsem teď šťastný, takže mi nedělá žádný problém být monogamní. Ani na takové věci nemyslím. Vztah je práce a člověk musí mít vůli a dělat pro něj i něco navíc.“
S Natálií Jiráskovou chodí už přes dva roky. Ani její maminka Iva Kubelková nečekala, že jim to vydrží tak dlouho. „Dávala jsem tomu rok,“ prohlásila.
Natálie převzala péči o domácnost herce a muzikanta a on se jí snaží plnit tajná přání. „K jejím narozeninám se mi podařilo domluvit v pražské Zoo soukromé krmení lachtanů. Jenom pro nás dva. Není to tak nedostupné, ale dá práci vyjednat to. Lachtany milujeme, připlavali až k nám, obecně máme zvířata rádi,“ říká Mišík, který je založením romantik.
V celovečerním snímku Filipa Oberfalcera se i trošku obnaží. Coby trenér atletiky je vidět v tílku a trenýrkách. „Tohle mě nijak nestresovalo. Chodím celkem pravidelně cvičit, obzvlášť nyní před koncertem. Dříve jsem i boxoval, teď hlavně zvedám činky ve fitku,“ říká.
Výzvou pro něj ale byla scéna, kdy měl s olympijským medailistou a mistrem světa ve vodním slalomu Vavřincem Hradílkem běžet na stadionu okruh. „Samozřejmě to nevyšlo hned na poprvé, tak jsme ho běželi několikrát a bylo to hodně brzy ráno, což je pro mě náročné. Běhání mám celkem rád, ale ne takhle po ránu, na to moc nejsem,“ vysvětluje.
Po koncertě ve Foru Karlín se připravuje na natáčení další série Metody Markovič pro platformu Voyo. Tentokrát půjde elitní kriminalista po stopách spartakiádního vraha Jiřího Straky a Adam v roli mladého vyšetřovatele mu v tom bude pomáhat. „Ta kauza je známá, v médiích byla mnohokrát propíraná. My ale jdeme víc do hloubky, budeme si všímat jak psychologie Straky, tak týmu vyšetřovatelů. Bude to taková hlubší sonda do toho případu,“ poodhaluje Mišík.
„True crime žánr je u diváků velmi populární. Asi nás ta temná stránka lidské osobnosti nějak fascinuje. Pro mě je zajímavé, že budu moci prozkoumat tohoto člověka hlouběji. Bohužel, někteří lidé se už takoví narodí, nemusí tam být ani nějaký důvod, proč se tak chovají,“ říká na adresu sériového vraha, který v roce 1985 napadl na území Prahy jedenáct žen a tři z nich zavraždil.
I Mišík má prý svoji temnou stránku. „Jsem strašně roztržitý, neumím postát na jednom místě více jak čtyři minuty. Přítelkyně i všichni ostatní tím strašně trpí. Jakmile někam přijdu, za chvíli cítím potřebu být někde jinde. Mám ADHD (projevuje se poruchou pozornosti a hyperaktivitou, pozn. red.). Byl jsem diagnostikován už jako dítě, ale neléčili jsme to, byť na to existuje medikace. Moji rodiče jsou ještě stará škola, tak jsem si to musel protrpět,“ prozrazuje.
„Při vyučování jsem problém neměl, sedět v lavici jsem vydržel, ale třeba jsem někde něco počmáral. Nebo jsem měl čtyřku z diktátu. Protože, když ostatní psali desátou větu, já byl ještě u té první. Hezky jsem četl, ale špatně psal,“ doplňuje.
Mišík bude hrát v Metodě Markovič: Straka muže stojícího na straně zákona, ale vzal by i roli vraha, kdyby mu byla nabídnuta „Proto dělám tuhle práci, protože mě baví hrát extrémy. A ani vrazi nevypadají pokaždé jako vrazi, stejně jako ďábel nemusí mít vždycky rohy,“ naráží na fakt, že se svým obličejem by nemusel být v takové roli přesvědčivý. „V tom je to i zajímavější, že by to do vás nikdo neřekl.“
V Holce od vedle se hlavní postava vzepře rodičům a snaží se najít si vlastní cestu. Adam Mišík měl naopak v rodině vždycky oporu, revoltovat nemusel. „Ale zažil jsem určitou skepsi ze strany lidí, kteří mi mé úspěchy nepřáli. Bohužel, většinou vám okolí spíš nepřeje než přeje, ale člověk se z toho nesmí hroutit. Vždy jsem se držel svého, věřil si a makal na sobě. Překonávat pochybnosti druhých je můj životní boj,“ říká.