Na společenské akce moc nechodíte. Je to velmi vzácné shledání na 20. narozeninách České Miss. Když se ohlédneme za vaším ročníkem, jak na něj vzpomínáte?
Náš ročník byl pilotní, v roce 2005. Míša Bakala šla a zorganizovala první vlaštovku na trhu. Titul byl: Nehledáme jenom hezkou tvář. Tím, že jsem studovala vysokou školu a měla jsem trošku jiné ambice, byla to docela výzva. Říkala jsem si, fajn, v čem je to teda jiné? A dopadlo to tak, jak dopadlo.
Pak jsem se rok plně věnovala roli, kterou jsem získala, první vicemiss. Bylo to strašně super a fajn. Ráda na to vzpomínám, protože je to součástí mé životní cesty. V roce 2006 jsme to předávali Renče Langmannové. Já se vrátila zpátky na vysokou školu a pak už se moje životní cesta odvíjela jiným směrem.
Kateřina Smejkalová, Michaela Bakala a Zuzana Štěpanovská v Praze na akci 20 let České Miss (18. září 2025)
Co nyní děláte a co vám dělá radost?
Jsou to dvě různé věci. Jak jsem zmiňovala, studovala jsem zahraniční univerzitu a od té doby se pohybuju primárně v zahraničí. Proto se asi nevídáme a myslím, že tak to zůstane i nadále. Radosti? Naštěstí jsem byla odmala vedená ke sportu. Sport, plavání, jsem velká fanynka tenisu, běhání, fitness, cokoliv. Je to můj velký koníček.
Tenis je celoživotní vášeň. Byla jste někdy na Wimbledonu coby divák?
Měla jsem jet, ale bohužel byl rok 2020 a začal covid. Pořád ho ale mám na seznamu. Dále US Open. Byla jsem ještě před covidem na Australian Open, to byl fantastický zážitek. Austrálii miluju. Doufám, že se tam jednou vrátím.
Druhá vicemiss Michaela Štoudková, Česká Miss 2005 Kateřina Smejkalová a první vicemiss Zuzana Štěpanovská (27. února 2005)
Když žijete v zahraničí, můžete lépe střežit své soukromí. V českých médiích naposledy byla o vás zmínka, že jste se provdala za finančníka.
Ano, máme za pár dní s manželem výročí. Věnujeme se byznysu, pracujeme pro mezinárodní americké společnosti v zahraničí. Tak to je a asi i nadále zůstane.
Jakým jazykem nejčastěji komunikujete?
Můj manžel je překvapivě Čech. Potkali jsme se v zahraničí a když jsme se sešli, mluvili jsme na sebe anglicky. Nevěděli jsme, že jsme ze stejné země a řekla bych: The Rest is History, so... Mluvíme tedy česky.
Ale jinak určitě anglicky.
Samozřejmě. Tím, že žijeme v zahraničí, ano.
Co vás pojí ještě s Českou republikou? Máte tady ještě nějaké rodinné vazby?
Určitě. Rodina je pro mě velmi důležitá. Pravidelně se vracím do Česka a ať je to moje rodina nebo manželova rodina, máme krásné vztahy. Je to něco, co nás sem vrací a je to pro mě stěžejní. Vždycky pro mě byla rodina velmi důležitá.
Sport, jak jste říkala, je pro vás srdcovou záležitostí. Ten člověka neopustí. S korunkou královny krásy, jak moc je pro vás v životě důležitý půvab?
Já závodně plavala, pak jsem hrála za Gambrinus Žabovřesky, což byla extraliga dorostu a pak jsme s tatínkem byli na Mont Blancu. Mám velmi rozšířený průřez sportů. A k půvabu… Musím říct, že bych se mohla o sebe starat o kousek lépe. S byznysem a pracovními povinnostmi je to náročnější. Tím, že jsem sportovně založená, vždycky razím linku: Lepší přirozená krása než jakékoliv úpravy. Samozřejmě se člověk o sebe musí starat, tu denní rutinu, ale mohla bych to asi určitě trošku zlepšit.
Jste vůči sobě celý život sebekritická?
Určitě. Velmi.
A jak na tom pracujete, abyste nebyla až příliš přísná?
Myslím, že to přijde s věkem. Když nasbíráte určité životní zkušenosti a projdete si životní cestou, získáváte sebejistotu. Životní zkušenosti vám hodně pomohou zůstat v klidu. S věkem je to čím dál tím lepší.
