Jak náročné přípravy to chce, když jde modelka na Česko-Slovenský ples?
Chce to hodně dní příprav. Klidně měsíc i dva dopředu. Samozřejmě se musí ušít šaty, nebo vůbec vymyslet, v jakém stylu by člověk chtěl jít. To nemluvím o tom nejdůležitějším dni toho plesu, kdy člověk od rána řeší make-up, vlasy, šaty, šperky a všechno. Čím více plesů absolvuji, tím víc člověk musí přemýšlet nad tím, aby byl zase úplně jiný. Když jsme si sedli s návrháři, už jsme nevěděli, co vymýšlet, protože mám pocit, že už jsem měla všechno. Od všech barev, všech možných stylů. Takže je to náročné.
Proč jste se rozhodla pro drahé šperky?
Pokud člověk chce být „klenot“ plesu, musí zvolit ty správné klenoty. Já už několik let sahám po stejné firmě a myslím, že jsem asi ještě nikdy nešlápla vedle. Vždycky to je jako taková třešnička na dortu celého outfitu.
Máte skrytý talent, že vždycky sáhnete po tom skoro nejdražším kousku?
(smích) Nevím, čím to je. Většinou nejoriginálnější a nejkrásnější šperky mají nějaký drahý kámen, a potom tomu odpovídá i částka. A mně se právě tady ty ojedinělé originální kousky líbí. Takže, vždycky po takovém sáhnu.
Kvůli figuře musí většinou modelky cvičit a držet dietu. Jak to vypadá u vás?
Nikdy jsem moc na diety nebyla. Radši víc cvičím, abych si mohla užívat život, dobré jídlo, pití. Bez toho si to úplně neumím představit. Samozřejmě ono to není úplně jen pozlátko, protože člověk může navenek vypadat bůhvíjak, ale nedůležitější je to, co je uvnitř. Na tom se musí pořád pracovat. To dělám i já a doufám, že se stále někam posouvám.
A co osobní vzdělávání? Jsou to taková pomyslná zadní vrátka pro modelku, aby měla nějakou kariéru na dobu, až nebude chodit po mole.
Vždycky jsem se spoléhala na to, že to budu dělat co nejdéle. Kde člověk potká tolik lidí a otevře se mu tolik dveří? Třeba i bez vzdělání a bez toho, že by se věnoval něčemu jinému.
Já jsem potřebovala vždycky věci dělat na sto procent. Takže když jsem začala dělat modeling a šla touto cestou, tak studium muselo jít trošku vedle, protože bych se ani jednomu nedokázala věnovat naplno. Vsadila jsem vlastně všechno tady na tuto kariéru. Ono to není jen o modelingu, focení, přehlídkách. Nabaluje se na to spousta dalších věcí a pokud člověk chce, je cílevědomý a šikovný, tak si tam vždycky dokáže něco potom najít.
Jak se pozná nebo potká ta pravá láska? Aby se dotyčný nezamiloval jenom do toho krásného, na co je zvyklý z magazínů?
To je vždycky o povaze člověka. Co vůbec hledá? Jestli chce nahlédnout dál, anebo mu stačí jenom ta povrchová krása.
Jak to osobní oťukávání potom u vás vypadá?
U mě to je hodně náročné. Jen tak si někoho nepustím k tělu. Jsem hodně opatrná a sama mám takovou bublinu, skořápku. Takže když člověk vůbec ke mně pronikne, to mi potom hodně o něm vypoví. Jak dlouho vydrží, jak moc se snaží a jak moc se mi otevře a ukáže. To je pro mě nejdůležitější.
Když jste šla do světa showbyznysu, a věděla, o čem to je, jste opatrná ohledně toho, aby vám média nešťourala do soukromí?
Tím, že jsme do toho skočila docela mladá, tak jsem nad tím úplně nepřemýšlela. Šla jsem do toho dost po hlavě a asi jsem si neuvědomovala negativa toho všeho. Co to může třeba způsobit a přinést. Ale člověk se pořád učí i chybami. Naučila jsem se, že nemůžu říct úplně všechno, věřit úplně všem a že musím pustit lidi jenom tam, kam já chci. Aby toho nikdo nemohl zneužít. Co se týče i osobního života, člověk se prostě naučí, jak ho skloubit tady s tímto světem.
Dojde nejdříve na slzy, abyste se obrnila a byla schopná jít dál?
Určitě. Zrovna v mém případě to je takové, že sice vypadám, že mám takovou tlustou skořápku, ale jsem extrémně citlivá. Hodně věcí hodně prožívám. Takže zrovna na toto téma padlo už tolik slz. Ale nakonec mě každá slza posílila a už to vnímám úplně jinak.
31. března 2016 |
