Stala jste se Miss Universe Česko. Byla to vaše první zkušenost se soutěží krásy?
Moje první zkušenost to nebyla. Už v roce 2023 jsem soutěžila v Miss Czech Republic, kde jsem získala titul Grand International a následně jsem se dostala do světové TOP 20. Nyní, po nějaké době jsem se rozhodla přihlásit do Miss Universe, o které jsem snila už od mala a právě přišel čas, kdy cítím, že nastala ta správná chvíle.
V čem je podle vás Miss Universe jiná než soutěže, které už znáte?
Rozdíl tam samozřejmě je, i když je to pořád soutěž krásy. Miss Universe je společně s Miss World jednou z těch největších soutěží. Přijde mi elegantnější a také určená pro trochu dospělejší ženy než například Miss Grand International. Pro mě je to možnost ukázat, že jsem se od roku 2023 posunula a dospěla.
Co pro vás bylo během soutěže nejtěžší?
Asi mluvení. Češtinu se stále učím a musím ji trénovat. Když se k tomu přidá kamera, je to ještě těžší. Jinak jsem si ale soutěž moc užila.
To je poměrně překvapivé, protože jste vyrůstala v České republice. Jak je možné, že čeština nebyla přirozenou součástí vašeho dětství?
Skoro celý život žiju tady, ale chodila jsem do americké mezinárodní školy, kde jsme mluvili hlavně anglicky. Také doma jsme s rodinou používali především angličtinu, někdy japonštinu. Češtinu jsem prakticky vůbec nepoužívala. Takže teď mám na čem pracovat.
Který jazyk byl tedy váš první?
Myslím, že japonština. Potom angličtina a teď se pořádně učím česky.
Váš tatínek je Japonec a maminka Češka. Je Japonsko stále součástí vašeho života?
Ano. Do Japonska jezdím celý život, skoro šestkrát ročně. Zrovna před dvěma týdny jsem se odtamtud vrátila. Tatínek tam žije, takže za ním a za jeho rodinou pravidelně cestuju.
Cítíte se víc jako Češka, nebo Japonka?
Jsem půl a půl. V angličtině se tomu říká code-switching. Vždycky záleží na tom, s kým zrovna mluvím a kde jsem. Přizpůsobí se tomu moje chování, jazyk, dokonce i přízvuk. Myslím, že se dokážu přizpůsobit situaci a pohybovat se v obou prostředích.
Japonská a česká kultura jsou přitom poměrně rozdílné. Nevnímáte někdy ten kontrast jako komplikaci?
Pro mě je to přirozené, protože jsem v tom vyrůstala. Podle prostředí prostě trochu přepnu. Vlastně mě baví jazyky i různé kultury obecně. Učila jsem se například španělsky a trochu také vietnamsky. Kdyby to bylo možné, nejradši bych se naučila všechny jazyky.
Říká se, že s každým dalším jazykem získává člověk trochu jiný pohled na svět. Máte to stejně?
Určitě. Jazyk není jen způsob, jak něco říct. Je s ním spojená kultura a způsob, jakým lidé přemýšlejí. I proto mě jazyky tolik baví.
Co vás baví na češtině?
Já ji mám opravdu ráda. Ráda češtinu poslouchám a mrzí mě, že ji ještě neumím perfektně. Domluvím se samozřejmě, ale pořád mám co zlepšovat. A připadá mi to jako jeden z nejvtipnějších jazyků na světě.
Nejvtipnějších?
Ano! A Češi jsou podle mě jedni z nejvtipnějších lidí. Hodně se tady směju.
Poznají na vás lidé japonské kořeny?
Vůbec! Nikdo mi neřekne, že vypadám jako Japonka. Lidé si často myslí, že pocházím z různých jiných zemí, ale Japonsko prakticky nikdo netipuje.
Máte dva bratry. Jak se česko-japonské geny projevily u nich?
Je to takové ombré. Starší bratr vypadá úplně jako Japonec, já jsem někde uprostřed a mladší bratr je velmi světlý, má skoro zelené oči. A přitom právě ten nejmladší, který vypadá nejméně japonsky, se jako jediný z nás narodil v Japonsku.
Máte k sobě blízko?
Ano, moc. Jsou to moji nejlepší kamarádi a mám je strašně ráda. Bohužel jsme teď rozesetí opravdu po celém světě. Starší bratr žije v Tokiu, mladší v New Yorku a já jsem tady. Takže jsme od sebe snad tak daleko, jak jen to jde.
Daří se vám vůbec potkávat?
Se starším bratrem se teď vídám víc, protože často jezdím do Japonska. S mladším je to složitější, protože studuje vysokou školu v Americe a máme jiné prázdniny. Letos jsme se viděli asi jen třikrát. Ale snažíme se na tom pracovat.
Jak se váš život změnil po vítězství v Miss Universe Česko?
Třeba tím, že jsem teď tady na Stylu a Kabo. Bez vítězství bych tu možná nebyla. A změnilo se pro mě také to, že jsem začala mnohem víc komunikovat s českými lidmi. Z toho mám opravdu velkou radost, protože právě díky tomu můžu víc používat a zlepšovat češtinu.
Co vás na veletrhu čeká?
Hlavně večerní módní přehlídka. Vím, že budu předvádět pro Sama Dolceho, který je zároveň národním ředitelem Miss Universe. Navíc je jedním ze soutěžících v Professional Top Styl Designer. Moc mu fandím. A dozvěděla jsem se, že půjdu také další přehlídku, takže něco bude překvapení i pro mě.
Miss Universe je jen jedna část vašeho života. Čemu se věnujete mimo modeling?
Dělám hudbu, studuju a hodně cestuju. Dívám se na svět a snažím se vstřebávat různé věci kolem sebe.
Co studujete?
Historii umění a filozofii na Anglo-American University.
A hudba? Jste zpěvačka, nebo také skládáte?
Skládám si hudbu, píšu vlastní texty a zpívám. Teď například pracuju na písni spojené s Miss Universe a konečně se projekt zase posouvá.
Prozradíte, jak bude znít?
Bude v ní český folklorní prvek. Chci tam mít cimbál, dokonce cimbálové sólo. Moc se na to těším. Je to český kulturní element a mám radost, že ho do hudby můžu dostat.
To zní jako poměrně nečekané propojení. Odkud přišla inspirace?
Určitě od maminky. Když jsem nad tou písní přemýšlela, podívala jsem se právě na ni a vzala si z jejího světa inspiraci.
Vaše maminka Zuzana Osako se folklorem a tradičním oděvem dlouhodobě inspiruje. Jak silně vás její estetika ovlivnila?
Maminka je velmi jemný člověk. Její estetika, osobnost i charakter jsou takové jemné. Já ji někdy vidím skoro jako květinovou vílu. A tohle mám určitě někde v srdci. Ráda se na její svět dívám, vnímám ho a dostávám ho do sebe.
Vy sama jste ale jiná?
Já jsem spíš po tátovi taková rockstar. Dávám ven hodně černé a tvrdší věci. Takže jsme v tomhle trochu jiné. Ale právě u písně pro Miss Universe jsem se podívala na mamku a řekla si, že si z jejího světa něco vezmu. Tam mě ovlivnila stoprocentně.
Hudba vás provází odmalička?
Ano. Sedm let jsem hrála na housle, hrála jsem také na piano, klarinet a saxofon. A vlastně i na kytaru. Teď momentálně pravidelně na žádný nástroj nehraju, ale chtěla bych se k tomu všemu postupně vrátit.
Takže kromě Miss, modelingu, školy, cestování a skládání hudby plánujete ještě oprášit několik hudebních nástrojů?
Ano. Asi toho není málo. Ale chtěla bych se k nim opravdu vrátit.
A co sport?
To je dobrá otázka, tu si pokládám každý den. Když jsem byla mladší, sportovala jsem hodně. Hrála jsem fotbal, basketbal a všechno možné. Teď cvičím spíš doma. Dělám dřepy, trochu jógu nebo něco podobného pilates. Nevím, jestli to vždycky dělám úplně správně, ale snažím se.
Když jsme u osobnějších témat – co vy a láska?
Jsem zamilovaná do života. Takhle to musím říct.
Máte za sebou soutěž Miss Universe, hudbu, školu i cestování. Dokážete říct, kde byste chtěla být třeba za pět let?
To bych nerada přesně plánovala. Baví mě dívat se na svět, učit se, cestovat a tvořit. Teď mám před sebou spoustu věcí a chci je prožít.
Co byste si tedy přála do budoucna úplně nejvíc?
Abych byla stejně šťastná jako teď.
12. června 2026 |






























