Mluvíme spolu před vašim čtvrtým nadačním galavečerem. Panuje nervozita?
Určitě jo. Asi by bylo divné, kdyby nepanovala. Věřím, že to máme všechno zorganizované, že všechno dobře dopadne.
Když teď zhodnotíte, jak velký kus cesty jste coby nadace ušli, co se osvěty ohledně autismu v Česku týče?
Troufám si říct, že jsme ušli poměrně velký kus. Určitě velkou pomocnicí nám v tom je naše PR Světlana Pospíšilová, která pomáhá, abychom byli vidět, abychom o tom mohli dostatečně mluvit. Myslím si, že i příležitostí, osvětových akcí máme čím dál tím víc. Je to nejen náš charitativní běh RunAut, ale i různé další spolupráce, které se hezky organicky nabalují. Ušli jsem velký kus cesty ale určitě ještě máme velký kus cesty před sebou.
Když budete neskromná, jste na sebe pyšná, kam jste se dostala? Kde jste byla před deseti lety, proti tomu kde jste dneska?
Já tyto věci moc neumím, jsem spíš sebekritická. (smích) Ale určitě, když se ohlédnu, jo. Jsem ráda, že jsem se posunula.
I ve vztahu je důležité pochválit se. Dáváte si s manželem vzájemně tyto zpětné vazby?
Určitě dáváme. Je to potřeba ve vztahu. Slyšet od druhého, že je jeden na druhého pyšný. Martin mě, co se AutTalku týče, opravdu hodně podporuje. Fandí mi a to je skvělé. Každý vztah je komplikovaný, tam nestačí chválit. Tam je toho mnohem více, co člověk musí. Ale chválení je důležité.
Kateřina Sokolová na křtu Art Issue Harper’s Bazaar s názvem Art At Heart (27. března 2025)
Máte coby žena dny, kdy je jedno, jaké slovo padne, nehledě na to, jestli to řekne partner, a je to tenký led?
Určitě jo. Mám je každý měsíc! Pravidelně. (smích)
Rozumím... Když teď zabrousíme do mateřství, posloucháte často od okolí otázku, jak to stíháte?
Poslouchám. Aktivit mám celkem dost na to, jak mám malou holčičku. Musím říct, že mám hrozné štěstí, že je moje práce flexibilní. Jsem hodně plánovací, organizovaná, ale můžu si všechno poskládat tak, že mám na dceru času dost. To je super, za to jsem strašně vděčná.
Kateřina Sokolová a Martin Wichterle (Karlovy Vary, 2. července 2023)
Pracujete ještě večer s notebookem v posteli? Nebo jste už tohle dala stranou a radši usínáte s čistou hlavou?
Usínám s čistou hlavou. Než ale ulehnu do postele, dost často jakmile uspím Sárinku, sednu si k notebooku. Zvlášť teď před galavečeří to bylo každý večer.
Kolik hodin naspíte? Nebo vám dovolí dcera naspat?
Můj partner mi říkal, že jsem úplný méďa. Strašně ráda spím a fakt potřebuju hodně spánku. Třeba osm, devět hodin denně spím a když takhle naspím, jsem v pohodě. Dcera, měli jsme samozřejmě také období, když byla menší, že to bylo horší, ale teď je to docela fajn. Teď spinká hezky. Ale pak je to i náročnější, když zrovna rostou zoubky nebo něco. Já ale obecně potřebuju hodně spánku.
4. února 2026 |
