„Užívám si léto plnými doušky. Přijedu s robotem, zapnu ho, hodím do bazénu, lehnu si na lehátko a pokecám s majiteli. Je to taková beseda s přidanou hodnotou,“ směje se modelka.
„Většinou se při práci setkávám s ženami nebo gayi. Nedávno jsem ale byla u Vaška Noida Bárty, svého bývalého, se kterým to máme fakt vyřešené,“ vysvětluje. „Znám se i s Vaškovou manželkou Eliškou a jejich holčičkami. Užili jsme si to všichni dohromady, a to na tom bylo nejhezčí.“
Nově se začala také věnovat činohře. Hraje v inscenaci Krasavci na chmelu, kterou produkuje Michaela Dolinová. Vstupovala do ní za pochodu, na nastudování role jí musely stačit pouhé dva dny. „Měla jsem dopředu naplánováno, že pojedu na festival do Karlových Varů, takže času nebylo nazbyt. Text jsem se učila sama doma. Upír Krejčí, který je autorem hry, přitom scénář ještě upravoval mně na míru,“ popisuje.
„Nakonec jsem do toho nastoupila, aniž bych zkoušela v kulisách, ty jsem znala jenom z videa. Ale já miluji improvizaci, takže mi to nevadilo. Velkou oporou mi byl Braňo Polák, který v tom hraje taky. Známe se z moderování akcí. Moc mě podržel, stejně jako Upír Krejčí a další kolegové,“ svěřila se.
Její postava se jmenuje Andulína Pindulína. Hlásí se do soutěže Miss, ale nevyberou ji, protože má křivé nohy, což ji velmi pobouří.
Eliška Bučková do finále soutěže krásy postoupila v roce 2008 a Českou Miss vyhrála. Byť se nedostala k práci v zahraničí, má pocit, že svoji pozici zúročila na maximum.
„Byla jsem na zkušené v Miláně, ve skvělé agentuře Major, ale po týdnu jsem odjela domů, protože se mi stýskalo. Vím, že i Praha je dost daleko od Strážnice, ale pořád je to v dojezdové vzdálenosti. Jsem hodně rodinně založená, jsme spolu všichni semknutí, takže nejsem ten typ, který by rád někam za prací cestoval. Být se svými nejbližšími jenom na telefonu mi nestačí. I když nejezdím domů každý den, tak potřebuji mít pocit, že ta možnost tady je,“ vypráví.
Stejně má ráda různorodost. Zpívá s kapelou Moravians, která se snaží lidem přiblížit folklór. „Pro toho, kdo v tom nevyrůstal, je těžko stravitelný, proto ho máme šmrnclý rockem, děláme folk rock. Na svatbě jsme zatím nikomu nehráli, ale na slavnostech vína vystupujeme často,“ říká.
I když začíná sbírat zkušenosti v činohře, po dalších rolích netouží. „Takhle mi to stačí. Mojí srdcovkou je Divadlo Broadway, kde jsem hrála v muzikálu Kvítek mandragory. Pokud bude šance, ráda se tam někdy vrátím, ale jinak mě baví mít život pestrý. Věnovat se více aktivitám, ode všeho trošku,“ říká Eliška, která v červenci oslavila šestatřicáté narozeniny.
Na party v pražském FU Lounge baru, kterou pro ni tajně připravila její manažerka, vypadala v bílém overalu jako nevěsta. Oficiálně je nezadaná, ale proslýchá se, že sama není. Protože je ale podle všeho její vztah čerstvý, zatím o něm veřejně mluvit nechce.
Nejkrásnější oslavu narozenin prý zažila, když jí bylo pětadvacet. Uspořádal ji pro ni její tehdejší přítel Jakub Malina, který před necelými třemi lety v mladém věku zemřel. „Kubík to tajil, řekl mi jenom, že půjdeme na večeři. A pak jsem vešla do hotelu a tam stáli moji přátelé a celá rodina. I bratr se svojí cimbálovkou Krepina,“ vzpomíná Eliška, která má čtyři sourozence. „Všechny, co mám ráda, tam pozval, zařídil jim ubytování. A mým rodičům tenkrát řekl: ‚Já mám vaši Elišku tak strašně rád.‘ Moje maminka z toho žije dodnes,“ zavzpomínala.
„Kuba byl strašně hodný člověk, je pro mě těžké na něj vzpomínat. S jeho blízkými jsem v kontaktu, ale pořád je to pro všechny bolestivé,“ dodává.
Neméně výjimečné byly její třicetiny. „To jsem od svých rodičů dostala vinohrad. Takže jsem holka s věnem. Zdědila jsem ho po babičce a dědečkovi, za kterými jsem celé dětství jezdila, a mám na ta místa úžasné vzpomínky. Když pak rodiče rozdělovali majetek mezi nás děti, nechtěla jsem nic, ale oni za mnou v den mých narozenin přijeli na tábor, kde jsem byla jako vedoucí, a dali mi certifikát, že jsem majitelkou vinohradu,“ vypráví.
„Teď jsme vytrhali všechny ‚hlavy‘ a budeme sázet nové, ale máme tam i sad se švestkami a meruňkami. Víno si vyrábíme jenom pro naši spotřebu. Momentálně se o to stará hlavně taťka a já to financuji. Všechno se vyoralo a uvidíme, jakou odrůdu tam zasadím. Teď mě čeká hlavně sbírání švestek,“ říká Eliška Bučková. Povidla z nich dělat ale nebude, přednost má slivovice.
25. června 2025 |






















