Jsme na openingu hotelu Fairmont, což je bývalý Intercontinental. Jaké máte zkušenosti s hotely?
Já si myslím, že docela dobré. Hotel má velkou výhodu v tom, že člověk nemusí po sobě stlát, nemusí si uklízet, může drobit v posteli, takže mám i snídaně na pokoji. Já si vždycky pobyt v hotelu užívám.
Když se probudíte na jiném místě, protože pracovně musíte cestovat, leknete se ráno „kde to jsem“?
Mně se to nestává, protože já, pokud to jde, se většinou snažím přijet domů. Nejradši spím ve vlastní posteli, abych pravdu řekla.
Odstěhuji se na Moravu, najdu si partnera a porodím dítě, plánuje Eliška Bučková |
Když jsme si otevřeli Google, bylo tam: „Eliška Bučková končí se showbyznysem.“ Co je na tom pravdy?
Andy? (směje se a volá přes rameno na manažerku – pozn. red.) Já bych to asi úplně nenazvala, že končím showbyznysem, ale spíš že končím s modelingem. Jenom pro kamarády občas jdu nějakou přehlídku, ale vrhla jsem se trošku jiným směrem. Pracuji s dětmi, budu otevírat dětské skupiny a mám svůj hudební projekt Moravians. Už nemám úplně potřebu se vystavovat. Proto jsem sem dneska přišla. (smích)
Je to high class akce. Co jste vynesla pro tuto příležitost?
Mně bylo řečeno, že mám mít formální oblečení. Já jsem měla nádherné červené šaty a přesně pět minut předtím, než přijel taxík, kápla jsem si na ně olej. Musela jsem si vzít rychle jiné šaty, protože už jsem měla venku taxi a kamarádka na mě čekala. Improvizovala jsem. Ale já jsem chtěla hlavně přijít, protože jsem zvědavá, jak dopadla rekonstrukce a jaké to tady bude, protože tento hotel mám moc ráda.
Odráží vaše pracovní změny i změny v osobním životě?
U mě to je beze změny. Stále jsem Bůčková, stále jsem svěží, hebká, žádoucí.
Žádoucí? Co si pod tím mají diváci představit?
Ne, to byl fór! Nemám vážný vztah.
Eliška Bučková, Jana Doleželová, Petra Pilařová, Eva Čerešňáková a Lucie Křížková
Dobrá, nebudeme to rozebírat. Jenom řekněte, jestli pořád věříte na lásku?
Určitě věřím a taky jsem vybíravá a nepolevuju ze svých nároků. Nemám v plánu polevovat, protože si myslím, že na světě jsou lidé, kteří k sobě patří a jenom se musí najít a musí se najít ve správný čas. Třeba v okamžiku, kdy mají oba už uzdravené srdce a neřeší žádné problémy. Takže já věřím.
Když si to teď řekneme zcela upřímně, vidíte u svých kamarádek, které nejsou úplně šťastné s partnery, ale neřeknou to nahlas, že je to kvůli tomu, že polevily ze svých standardů?
Myslím si, že to nemusí být moje kamarádky. Já jsem to dělala de facto donedávna, že se přizpůsobuji. Přizpůsobujeme se partnerovi, protože pro nás ženy, aspoň pro většinu žen, vztah nebo láska znamená, že upřednostňují potřeby partnera nad ty svoje. Moje štěstí funguje v okamžiku, kdy to je oboustranné. Jakmile to jednostranné, je to samozřejmě špatně a ten muž si potom přestane vážit toho, co ta žena dělá. Žena má pocit, že pořád dělá víc než ten muž a začne mu to předhazovat. To si myslím, že je špatně. Mělo by to být vyvážené.
