V tomhle údolí řeky Olšavy na Slovácku žije jen necelých 5 tisíc obyvatel. Na první pohled poněkud ospale působící městečko Bojkovice ovšem ukrývá příběh, jehož nitky vedou k mnoha dramatickým událostem v různých koutech světa. Právě tady v rozsáhlém areálu v okolních kopcích Bílých Karpat sídlí zbrojovka Zeveta.
Firma je dnes především známým dodavatelem ručních granátů, klamných cílů pro bojové letouny nebo zásahových výbušek pro policejní jednotky. Před pár lety ovšem oprášila plány půl století staré zbraně a po řadě vylepšení znovu rozjela sériovou výrobu protitankové zbraně RPG-75 (reaktivní protitankový granát; 75 značí rok 1975, kdy byla zavedena do výzbroje tehdejší Československé lidové armády).
A s touhle mířidly opatřenou „jednoduchou trubkou“ na jednorázové použití, která dokáže na 300 metrů proniknout i více než 30 centimetrů silným pancířem, sklízí zasloužené úspěchy. Teď jich vyrábí asi tisícovku měsíčně. Zájem je velký. „Asie, Latinská Amerika, Střední východ,“ namátkou jmenuje generální ředitel Radoslav Moravec.
Ukázalo se totiž, že jednoduchý koncept z ní činí zbraň pro použití i v současných konfliktech plných sofistikovaných systémů a dronů. Včetně toho na Ukrajině.
„Několik dní nepřetržitě zvonily telefony a po necelém týdnu vyjížděl na Ukrajinu první kamion,“ vzpomíná Moravec na konec února 2022, kdy ruská vojska vtrhla na Ukrajinu a během tří dnů takzvané speciální vojenské operace chtěla obsadit celou zemi včetně metropole Kyjeva.
První kusy RPG-75 dostali právě obránci Kyjeva. Většinou dobrovolníci a záložníci, kteří na předměstích dostali na obranu před blížícími se tanky samopal, pár nábojů a několik po domácku vyrobených zápalných lahví. Jeden z tehdejších velitelů domobrany a nynější šéf ukrajinské asociace obranného průmyslu Jevhen Krupa pak opakovaně děkoval, jak nesmírně silný a povzbuzující byl okamžik, kdy obránci najednou dostali proti „valícímu se železu“ na 800 protitankových granátů z bojkovických dílen.
O několik desítek kilometrů dál zase příslušníci ukrajinských speciálních sil v noci ověšovali nosiče čtyřkolek co největším počtem RPG-75 a podnikali nebezpečné výpady podél hlavní silnice vedoucí od severozápadu ke Kyjevu.
Právě tudy v prvních dnech útoku k hlavnímu městu mířil dlouhý obrněný konvoj ruských invazních sil čítající na 800 vozidel. S pomocí přístrojů nočního vidění speciálové ve dvojicích nepozorovaně znovu a znovu projížděli podél a přesnými zásahy na tanky a cisterny palivem celou kolonu dlouhou přes 60 kilometrů po několika dnech doslova znehybnili. K obklíčení a obsazení Kyjeva se nakonec vůbec nedostala.
Ne náhodou pak právě RPG-75 figurovala v neoficiálních ukrajinských žebříčcích mezi deseti nejúčinnějšími zbraněmi pro zastavení počáteční fáze ruské invaze. „To nám potvrdilo, že jde stále o platnou účinnou zbraň a postupně jsme znovu rozjeli plnou výrobu,“ konstatoval Moravec.
Od té doby Zeveta na Ukrajinu dodala už 40 tisíc těchto zbraní. Loni takřka polovinu produkce. Ukrajinští obránci nyní zbraň montují dokonce na FVP drony.
Hlavní výhoda? Nízká váha
Protitankových zbraní jsou desítky typů, ale právě RPG-75 má několik zásadních výhod. Předně je velmi lehká. Váží pouhých 3,2 kilogramu a pravděpodobně jde o vůbec nejlehčí zbraň tohoto typu.
Doslova každý voják v boji ji tak může mít po ruce jako standardní výstroj – přes rameno, na batohu – a k zastavení blížícího se tanku, obrněnce či vozidla si vystačí sám. Obsluha je triviální a stačí k ní základní výcvik. Jen zamířit, vypálit, zahodit.
Umožňuje přitom zasáhnout cíl na vzdálenost 300 metrů s přesností do 30 centimetrů. Za zhruba třetinovou cenu oproti jiným výrobcům. To z ní činí zbraň, kterou armády kvůli ekonomické dostupnosti neváhají nakupovat v takovém množství, že si vojáci skutečně osahají a naučí se ji bleskově ovládat i na cvičišti.
Zkušenosti z Ukrajiny sice ukázaly, že k tomu plně stačí jednoduchá mechanická mířidla. V Zevetě ale vyšli vstříc některým zákazníkům a zbraň vylepšili. Mimo jiné přidáním standardních „railů“ – lišt pro uchycení zaměřovače s přepínatelným zobrazením, včetně nočního a termálního vidění, nebo laserový dálkoměr či značkovač – „red point“.
Klíčovou inovovanou částí jsou ovšem reaktivní granáty – bojové hlavice, které firma ve zbraních dodává. Tou základní je průpalná, obsahující reaktivní nálož schopnou probít 30 centimetrů pancíře. Další a zbrusu novou variantou je termobarická, která ukrývá výbušninu vyvinutou přímo v Zevetě a která po nárazu vytváří zvýšený tepelný a tlakový účinek.
Hlavice má nesrovnatelně vyšší zápalný a oslepující účinek a mohutná tlaková vlna ničí nejen samotné vnitřní prostory zasaženého objektu, ale následným podtlakem také vše živé uvnitř. „Je určena pro ničení běžných vozidel, lehkých okopů, čištění budov nebo zákopů. Termobarická výbušnina je složena ze směsi hexogenů a hliníkového prášku, které společně vytváří takový účinek,“ popsal Tomáš Hrádek, šéf specializované divize bojkovické zbrojovky.
Poslední třetí typ hlavice pak kombinuje obě předchozí. Má průpalný i termobarický účinek a je určena proti lehkým obrněným vozidlům. Pronikne pancířem o síle „jen“ 15 centimetrů, ale následky uvnitř jsou devastující.
Žádné kompromisy s dodavateli
Unikátní na české poměry – a to i vzhledem k současné bezpečnostní situaci – je skutečnost, že výrobu protitankové zbraně si bojkovická společnost kompletně zajišťuje sama. Doslova.
Jde přitom o zhruba stovku dílů. Od těch nejmenších a nejjednodušších až po nejsložitější a klíčovou část – takzvaný iniciační řetězec munice. Zjednodušeně velice citlivý mechanismu a technické řešení, které zajišťuje, že granát v danou chvíli skutečně vylétne, vybuchne na místě, kde má a s účinky, které slibuje.
„Průběžně investujeme do vývoje a rozšiřování výroby a snažíme se vytvořit silnou tuzemskou výrobní zálohu pro dodávky munice české armádě v případě nějaké krize,“ podotkl Moravec s tím, že chce docílit jisté strategické důležitosti v rámci obranného průmyslu. „Umět si vyrobit vše od A po Z,“ dodal.
Moravec přiznává, že paradoxně asi nejtěžším oříškem bylo nastartovat výrobu samotné trubkové komory, odkud protitankový granát vylétne. V úplném počátku před padesáti lety se totiž původně vyráběla podle formy ze Sovětského svazu a z materiálu, který měli k dispozici v dávno zaniklém gigantu Poldi Kladno.
„Ten materiál už dneska existuje možná jen někde v Rusku. Museli jsme vyzkoušet ve výzkumném ústavu řadu trubek a zkrátka srovnávat vlastnosti,“ popsal.
Znovuzavedení RPG-75 do výroby sice přišlo už v roce 2009, ale vyžadovalo kompletní nahrazení dřívějšího dodavatelského řetězce z minulosti. Včetně třaskavin, které jsou klíčovou součástí nutnou pro odpálení výbušné hlavice. Firma si je začala vyrábět sama, protože tradiční dodavatel s výrobou skončil. „Mícháme si veškeré pyrotechnické slože, ať už zpožďovací, osvětlovací, výbušné,“ konstatoval Hrádek. Využívají přitom speciální střelný prach a zásobují se na dlouhé roky dopředu.
„Pyrotechnika je vlastně srdce každé naší zbraně. Něco, jak čip v autě. Bez něj ho nenastartujete,“ podotkl Moravec.
Firma si kvůli tomu zajistila i přísun strategických surovin. Dokončit proces se podařilo až předloni. Od té chvíle už vyrábí vše ve své režii a v uzavřeném řetězci. Po řadě skvělých referencí totiž evidují globální zájem. Výrobu jsou schopni zdvojnásobit až na dva tisíce kusů měsíčně.
V roce 2009 nakoupila několik stovek kusů RPG-75 jedna ze zemí Latinské Ameriky. O kterou zemi přesně šlo, nechce firma uvádět. Nasazení zbraně bylo úspěšné a dodávka se díky tomu opakovala také letos. V tomto případě šlo ale už o tisíce kusů.
Podle Moravce ovšem byla klíčovou referencí, kromě české armády, už zmiňovaná Ukrajina. Ostatně Ukrajina hraje v takřka devadesátileté historii firmy možná tak trochu příznačnou roli.
Závan hrdé minulosti
Firmu totiž v Bojkovicích založil v roce 1936 tehdejší průmyslník a legionář Vítězslav Kyšer, rodák z Přistoupimi u Českého Brodu a syn správce tamějšího židovského hřbitova. Tehdy založil zbrojovku s názvem Kyšer a spol. chemické a zbrojní závody Praha - Bojkovice, když od úřadů získal koncesi k „tovární výrobě a prodeji látek a předmětů ohněstrojných“.
Předtím ovšem zažil na vlastní kůži válečné hrůzy, když byl v roce 1916 povolán do rakousko-uherské armády a poslán na italskou frontu. Tam se nejprve pokusil neúspěšně přeběhnout, aby pak byl v červnu 1918 zajat na Piavě a záhy vstoupil do československých legií.
Krátce po vzniku Československa se pak mladý nadporučík se svým plukem účastnil bojů na Slovensku. A v dubnu 1919 se podílel na odražení maďarského útoku na ukrajinský Užhorod a za své příkladné chování v boji byl vyznamenán italským válečným křížem a československou revoluční medailí.
Kyšer svou firmu utěšeně rozvíjel a rozšiřoval až do nástupu nacistického Německa a příchodu druhé světové války. V té době jel závod na plné obrátky a zaměstnával na 500 lidí. V dílnách se kromě světelné munice a dalších pyrotechnických výrobků pro armádu vyráběly také nekovové součástky pro lehké tanky LT 38. Během německé okupace Kyšer odmítl emigrovat a naopak spoluzaložil fond na podporu rodin důstojníků, kteří uprchli do zahraničí. V roce 1940 továrnu nacisté konfiskovali. Kyšer byl za své aktivity zatčen gestapem a po třech letech věznění odsouzen v Berlíně k trestu smrti. Prezident Edvard Beneš mu v roce 1946 udělil „in memoriam“ Československý válečný kříž za zásluhy.
Za vším hledej ženy
Právě k této historii se dnešní Zeveta hrdě hlásí a chce na prastaré kořeny navázat. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 továrna zaměstnávala na 2 400 lidí. Pak se rozpadla na několik dílčích provozů. Po dvacet let moderní historie tvořila až 90 procent civilní výroba. Teď už polovinu tvoří zbrojní produkce. Firma nyní dává práci pro 450 lidí, podobně jako předválečná Kyšerova „třaskavá“ společnost.
Zajímavostí přitom je, že ty nejnebezpečnější a zároveň nejdůležitější práce s třaskavinami ve výrobě většinou zastávají ženy. S genderovou politikou to ale nemá nic společného.
„Obecně jde o nejzkušenější zaměstnance. Než mohou pracovat na pyrotechnice, musí se postupně zaškolit a pracují zde klidně osm i deset let. A máme historií ověřeno, že se ženy dovedou na takovou práci daleko lépe soustředit než muži. Nenechají se rozptýlit, nesklouznou k rutině, která by mohla vést k chybě,“ konstatoval Hrádek.
Nejde jen o RPG-75. Firma nabízí třeba dýmové granáty, světlice či klamné cíle (fléry) pro letouny a vrtulníky, které v případě ohrožení letoun vypustí jako ohňostroj před blížící se nepřátelskou střelou a zmate ji. Klamné cíle z Bojkovic takto využívají třeba i stíhačky několika nejmenovaných zemí.
Firma je na vzestupu a rozšiřuje se. Nyní zabírá nejen kvůli odolným skladům a provozům s pyrotechnikou areál o rozloze 115 hektarů. Součástí je rozlehlá jelení obora a také včelí úly s produkcí vlastního medu. Loni měla obrat přes 1,3 miliardy korun.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

























