„Dokončím i zraněný, teď už to nezabalíme,“ říká odhodlaně Jakub Macek z týmu Aktivní zálohy při Krajském vojenském velitelství v Brně. Napadá na jednu nohu a drží se pár metrů za svými týmovými kolegy.
Ráno po startu do třetího dne závodu měl nehodu během jednoho z lezeckých úkolů, které musí soutěžní týmy na trati splnit.
Každý tým měl co nejrychleji zdolat asi čtyřicetimetrovou skalní stěnu. Po lanových žebřících a sítích. A z vrcholu se pak každý z trojice dostat jinou připravenou cestou.
První slanil z příkrého svahu na okraji, druhý středem a třetí sjel po nataženém laně mezi stromy asi 50 metrů. Všichni se pak setkali u masivní sítě mezi stromy pod skálou, museli po ní vyšplhat a z výšky asi pěti nebo šesti metrů sjet po takzvaném „rychlém laně“ na zem. Teprve pak se stopky rozhodčích zastavily.
„Rychlé lano“ (Fast Rope) je silné splétané lano o průměru čtyři centimetry a je koncipováno tak, aby umožnilo rychlé a bezpečné slanění například z vrtulníku až třem osobám najednou s plnou výstrojí bez použití klasických slaňovacích pomůcek. Obvykle se udává, že je jde až o čtyřikrát rychlejší způsob spuštění dolů, než u tradičního slanění.
A právě tady se Jakub Macek poranil. „Zkrátka moje hlava byla trochu rychlejší než ruce,“ popsal okamžik. Místo kontrolovaného sjetí po laně se podle svých slov ještě zcela nedržel a už se řítil dolů.
Odnesl to nárt nohy, kterou si při pádu narazil. Disciplínu jeho družstvo splnilo a dalších dvacet kilometrů se rozhodl urazit i s bolestí doslova na každém kroku.
Na lyže zapomeňte. Bez sněhu se závod přes Jeseníky mění v drsný zápas |
Trochu ale lituje, že v Jeseníkách letos vyjma hřebenů prakticky není sníh, závodníci celou trať místo na lyžích absolvují s veškerou výbavou pěšky. „Skialpová bota by to pěkně stáhla, ale ta vojenská bota tolik nedrží,“ konstatoval. Noha podle něj bude za čas v pořádku. Se zraněním chce určitě nastoupit i do čtvrtečního biatlonového závodu, který letošní Winter Survival uzavře.
„Málo se držel,“ komentoval jeho týmový kolega Pavel Šofr nehodu, která připomíná jednu ze scén z legendárního válečného filmu Černý jestřáb sestřelen režiséra Ridleyho Scotta. V té vojín Todd Blackburn v podání Orlanda Blooma spadne při podobném slaňování z vrtulníku. „Jo, asi něco takového, malé zaškobrtnutí,“ směje se Šofr, ale parťáka neustále povzbuzuje.
Do extrémního závodu se podle něj všichni přihlásili s tím, že je to pro ně výzva, kterou zvládnou stejně jako profesionální vojáci. Šofr v civilu pracuje jako softwarový inženýr, od malička má ale rád horolezectví a dokonce absolvoval výpravu do Himálají.
Až na nešťastné zranění kolegy si prý zatím závod užívá. „Jde asi hlavně o vytrvalost, i když v terénu bychom asi mohli být rychlejší,“ popisuje své dosavadní dojmy.
Skály, rokle a 100 kilometrů napříč Jeseníky. Vojáci startují extrémní závod |
Souhlasí s ním i poslední z trojice záložníků Jakub Škopík, který pracuje jako projektový manažer. „Fyzicky je to hodně náročné, ale zatím to nějak dáváme. Důležitá je samozřejmě regenerace, když přijdete do cíle dne, dáte si jídlo, lehnete si a naberete síly. Další ráno už pak mechanicky pokračujete,“ řekl. V Aktivní záloze je už osm let a účastí v závodě chtěl posunout svou přípravu ještě o stupeň výše.
Na závod přitom nikdo trojice nijak speciálně netrénoval. Fyzická zdatnost je tak nějak samozřejmostí. „Akorát jsme s kolegou párkrát běhali a vyšlápli si na lyžích na vrchol v Koutech nad Desnou,“ dodal Macek, který v civilu pracuje jako strojní konstruktér.
Extrémní armádní závod Winter Survival napříč Jeseníky odstartoval v pondělí a na start se postavilo 19 družstev ze sedmi zemí. Závodníci během čtyř dnů asi 100 kilometrů horským terénem s veškerou výbavou na zádech. Překonávají skály, rokle i vodní toky a na trase plní řadu mnohdy adrenalinových úkolů.
Družstvo záložníků bylo po prvním dni na osmnáctém místě, v úterý ale skvěle zvládli na trase střelbu a v průběžném pořadí poskočili na patnácté místo před týmy z Litvy, Polska nebo Slovinska.
