Ministři zahraničí zemí NATO měli v Bruselu rozhodnout o tom, že Aliance začne obnovovat vztahy s Ruskem, které přerušila po ruské invazi do Gruzie. Je to správná interpretace výsledků té schůzky?
Myslím, že agentury to trochu zjednodušují, protože my se stále zatím nevracíme k normálním vztahům s Ruskem. Aliance na této schůzce pověřila generálního tajemníka NATO, aby se s ruskými představiteli bavil, a dále uvedla, že je možné uspořádat nějakou schůzku na velvyslanecké úrovni, ale neformální, čili ne schůzku Rady NATO - Rusko, ale určitou neformální diskusi. A teprve po vyhodnocení těchto kroků může NATO přijmout další rozhodnutí, co s Ruskem dál. Z toho plyne, že vztahy NATO - Rusko nebudou normalizovány před příští schůzkou ministrů a zároveň je důležité, jak se bude chovat samo Rusko.
Nicméně lze tento krok vnímat spíše jako odmražení vzájemných vztahů, a nikoli jako utužení postoje, že NATO s Ruskem nemluví?
Skutečně nejde o utužení tohoto postoje, ale myslím si, že "nemluvení" s Ruskem ani nebylo nikdy v našem zájmu - nemluvit jenom proto, abychom nemluvili. Ale určitě je to krok směrem k tomu, že bude-li mít Rusko zájem a bude se chovat v souladu s danými principy, tak se spolu můžeme bavit.
Stejně jako na summitu v Bukurešti letos na jaře, ani teď v Bruselu nebyly Ukrajina a Gruzie přizvány do Akčního plánu členství (MAP) NATO. Na druhou stranu se zdá se, že většina té práce z MAP se prostě přesunula do už existujících komisí, takže bude jakoby probíhat spolupráce v podobě MAP, ale bez té nálepky, lze to takhle vykládat?
Je pravda to, že většina té práce se přesunuje do komisí NATO - Ukrajina, NATO - Gruzie. Čili jsme řekli, že tyto země nutně nemusí dostat MAP předtím, než do NATO vstoupí. Nicméně - a to bylo pro některé země důležité - to neznamená zrušení MAP jako nástroje, i když rozhodnutí o tom, má-li MAP jako takový vůbec fungovat dál a jestli jej mají Ukrajina a Gruzie vůbec někdy dostat, bylo odsunuto dále do budoucna.
A to neudělení MAP či jeho možné zrušení jsou témata, která byla rozhodnuta už předem, nebo se o nich nyní vedla debata?
Určitě to nebylo rozhodnuto předem, dokonce naopak - tyto otázky týkající se MAP rozhodovali ministři přímo na konci svého zasedání a diskuse byla živá a různorodá. Myslím, že musely ustoupit obě strany - jak ta, která chtěla, abychom MAP zrušili a dál jej nepoužívali, což byl názor zejména Pobaltí, tak ta, která tvrdila, že nevede cesta do NATO bez MAP, jejíž hlavním zastáncem bylo Německo. Nicméně všichni potvrzují to, co bylo řečeno v Bukurešti, a každý si z toho vybírá jako hlavní bod trochu něco jiného. Každopádně všichni souhlasí, že Ukrajina i Gruzie směřují do NATO, jenže teď ještě nenastala chvíle, aby do NATO vstupovaly. To je myslím ta všeobecná minimální shoda.
Vraceli se ministři k protiraketové obraně?
Ano a ten odstavec komuniké, v němž se o ní mluví, je pro nás důležitý. Potvrzuje se v něm jednak to, co bylo řečeno na summitu v Bukurešti, a jednak se uvádí dále, že byl od té doby učiněn pokrok, a to i ve zvažování možností, jak uspořádat tu alianční protiraketovou architekturu. Vzhledem k tomu, že všechny zvažované možnosti zahrnují ten třetí, evropský pilíř americké protiraketové obrany, tak NATO považuje za významný krok, že Česká republika a Polsko podepsaly smlouvy s USA. Tedy jinými slovy říká, že alianční protiraketová obrana není možná bez amerického třetího pilíře.
To se tedy Česku podařilo prosadit do toho komuniké?
Podařilo se to prosadit České republice, ale ne že bychom v tuto chvíli museli ostatní země nějak přesvědčovat, protože v této otázce existuje absolutní konsenzus. O čem se vedla debata, bylo, jestli se ten podpis smluv má považovat za "významný", "přínosný" či "pozitivní" atd. Protože třeba Francouzi říkali, že si nedovedou představit, jak tamní poslanci zvažují alianční přínos smluv mezi ČR a USA, protože to považují za naši vnitřní věc a nechtějí, aby se k tomu NATO vyjadřovalo. A my jsme Francouzům zase říkali, že pro nás je důležité právě potvrdit tu alianční dimenzi.
