Hrdé červené barety. Spolek elitních vojáků oživuje příběhy výsadkářů

Malá nenápadná kancelář v Prostějově slouží dvěma bývalým elitním českým vojákům jako tvůrčí místo a skladiště zároveň. Tady vymýšlejí vzpomínkové akce, ale také navrhují a rozesílají pamětní medaile, mince a odznaky, které svým leskem mají připomenout příběhy lidí, jež spojuje červená barva jejich baretů.

„Co z toho máme? Dobrý pocit. Spousta lidí žila v zapomnění a přitom si zasloužili, aby se o nich vědělo a pocítili hrdost, že stále patří k výjimečné rodině výsadkářů,“ říkají svorně Jindřich Starý a Michal Mucha.

Dva bývalí elitní vojáci patří k druhé generaci výsadkářů, u stejné jednotky sloužili i jejich otcové. Starý s Muchou po odchodu ze služby založili spolek s příznačným názvem Červené barety.

Útvar číslo 8280

Kořeny elitní české jednotky sahají více jak půl století do minulosti. Útvar vznikl v říjnu 1952 jako výsadková brigáda. V Prostějově působí od roku 1960, kam byl přemístěn z Prešova. Až do roku 1969 byly jednotky útvaru cvičeny podle tehdejšího sovětského vzoru pro hromadné výsadky s úkoly obsadit a do příchodu hlavních sil bránit významné vojenské objekty. V roce 1976 zanikají jednotky hromadných výsadků a tehdejší 22. výsadkový pluk se od té doby zaměřuje na výcvik malých průzkumných skupin cvičených k vysazení do týlu protivníka s průzkumnými a diverzními úkoly.
V roce 1988 se jednotka mění na 22. výsadkovou brigádu. Šestá speciální brigáda vzniká v roce 1995 a její struktura se rok před vstupem do NATO, v roce 1998, již podstatně přizpůsobuje strukturám zavedených v armádách Severoatlantické aliance. V roce 2002 byla brigáda přeměněna na 6. skupinu speciálních sil a o rok později pak v rámci reformy české armády přestavěna na 601. skupinu speciálních sil. V roce 1999 propůjčil prezident republiky jednotce čestný historický název - generála Moravce.
Vojáci speciálních sil se zapojili do řady misí a operací po celém světě. Působení v protiteroristické operaci Trvalá Svoboda (Enduring Freedom) v roce 2004 lze považovat za první skutečně bojové nasazení českých vojáků od konce druhé světové války.

Úkol si dali jediný - připomínat činy a životy mužů i žen, kteří jako výsadkáři v armádě vždy platili za elitu. Ať už veteránů, či těch stále sloužících. „Chodí za námi třeba bývalí tankisté a říkají, že nám to závidí, jak výsadkáři vždy drží pospolu,“ tvrdí Starý.

Začali před dvěma roky pochodem po stopách 22. výsadkové brigády, tedy prapůvodní jediné výsadkové jednotky v Československu, která v roce 1960 přesídlila z Prešova do Prostějova a tam zůstala i přes nejrůznější reorganizace a změny názvu.

Stejně jako krycí označení útvaru 8280, které stále platí a dnes patří 601. skupině speciálních sil generála Moravce. Ostatně právě ta je přímým pokračovatelem tradic 22. výsadkové brigády.

„Šlo nám tehdy o uctění všech vojáků a také jejich velitelů, kteří prošli náročnou službou u opravdu výjimečné jednotky naší armády,“ vzpomíná Mucha na prvotní impuls. Pochod určený i pro veřejnost a vedoucí místy v okolí města, kde elitní výsadkáři cvičili a cvičí, má podle něj každému výsadkáři připomínat - byť i na jediný den - sounáležitost a tradici.

„Napoprvé jsme si říkali, že bude úspěch, když přijde 300 lidí a ono jich přišlo 700. Další rok už jich bylo 900,“ konstatuje Starý. Ten letošní, v pořadí třetí, připravují na 27. června. „Je to vlastně velká společenská událost. Setká se zde i 14 velitelů, kteří byli v čele jednotky,“ doplňuje Mucha.

Aby Češi nezapomněli

Úspěch pochodu je motivoval k tomu, aby slávu československých výsadkářů a povědomí o nich šířili dál. Včetně osudů hrdinů druhé světové války. 

Od těch slavných Jozefa Gabčíka s Janem Kubišem, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, až po pozapomenuté hrdiny, jejichž hrdinské příběhy se po dlouhých letech znovu vynořují.

Sběratelská mince s vyobrazením zakladatele československého výsadkového vojska generála Karla Palečka

Jako třeba třiadevadesátiletého Jana Velíka, který coby příslušník donedávna opomíjené 2. československé samostatné paradesantní brigády v Sovětském svazu v roce 1945 seskočil ještě společně se dvěma parašutisty na území protektorátu. Působil ve zpravodajské skupině STAS, která získávala a předávala cenné informace 1. československému armádnímu sboru.

Fotografie

Spolek upozornil i na poslední žijící příslušnici stejné brigády Boženu Ivanovou. Ta se v pouhých 16 letech se svým otcem v Buzuluku přidala ke Svobodově armádě, aby se z ní pak stala výsadkářka a došla až na Moravu. 

Červené barety uctily i památku Alfréda Jánského, který na konci května oslavil stoprvní narozeniny. Za války se mu podařilo utéct z koncentračního tábora, posléze se zapojil do odboje po boku 1. československého armádního sboru na Malé Fatře.

Spolek vydává pamětní mince, medaile i odznaky

„Historie je součástí naší národní identity a mnozí ji vlastně ani neznají. Je opomíjená, jako by nebyla. Snažíme se to změnit a alespoň něco předat dál,“ vysvětluje Starý.

Jako nadšení sběratelé vojenských odznaků se proto s kolegou rozhodli, že začnou vydávat pamětní odznaky výsadkových jednotek, ale také medaile a mince ve sběratelských sériích, připomínající významné osobnosti výsadkových jednotek, sportovního a vojenského parašutismu vůbec a událostí, ve kterých hráli výsadkáři prim.

Část každé velmi úzce limitované edice mincí, pamětních medailí i odznaků udělí či rozdají těm, kterých se bezprostředně dotýká. Žijícím hrdinům, osobnostem nebo jejich rodinám. Jako například manželce a dceři po Jaroslavu Jehličkovi, který je považován mezi výsadkáři za legendu. 

V dresu armádní Dukly vybojoval několik medailí na mistrovstvích světa v parašutismu a za svou kariéru uskutečnil celkově 6 045 seskoků a byl prvním člověkem na světě, který překonal hranici 5 tisíc seskoků. Jehlička tragicky zahynul spolu s jedenácti členy armádního týmu v roce 1972 v Bulharsku.

„Tou nejlepší odměnou je, když devadesátiletému veteránovi přivezeme medaili a on pláče dojetím, že na něj stále někdo myslí,“ shodují se oba elitní vojáci.