Za vytvořením systému chytré karantény stojíte vy?
Nejen já. Armáda funguje jako tým. Je to práce mnoha lidí, a to nejen z armády.
Co armáda konkrétně v systému chytré karantény dělá?
Pod Centrálním řídícím týmem si představte, jak říkáme my vojáci, organizovanou práci celého štábu. Pracuje tady přes třicet lidí, kteří se střídají ve směnném provozu. Analyzujeme aktuální situaci na území republiky, řešíme ohniska nákazy a koordinujeme situaci mezi jednotlivými kraji. Spolupracujeme tady například s civilními IT programátory z iniciativy Covid-19.
K tomu připočtěte vojenské odběrové týmy ve všech čtrnácti krajích, mediky Fakulty vojenského zdravotnictví na krajských hygienických stanicích, a to nepočítám tisíce vojáků mimo chytrou karanténu, kteří pomáhali ve zdravotnických zařízeních, policii nebo měli na starost dezinfekci. To všechno má jediný cíl: přivést Českou republiku zpátky k normálnímu způsobu života.
Chytrá karanténa je trochu abstraktní pojem. Co všechno obnáší?
Nejčastěji se mluví o vzpomínkových mapách nebo o eRoušce, ale je to celý soubor softwarových a IT nástrojů, díky nimž můžeme analyzovat situaci, získat data z krajů a, vojensky řečeno, vytvořit si situační přehled. A to až do detailu v konkrétním ohnisku nákazy. Díky tomu můžeme zastavit šíření nákazy lokálně bez plošných omezení, která určitě nikdo nechce.
Můžete prozradit některé konkrétní aplikace nebo nástroje?
Armáda například vyvinula aplikaci Covid Forms, která zabezpečuje shromažďování informací z laboratoří, odběrových míst a krajských hygienických stanic. Žádný podobný nástroj do té doby neexistoval. Aplikace je online připojena k dalším nástrojům chytré karantény a data jsou okamžitě zobrazována na grafech a na situačních mapách.
Petr Šnajdárek Má elektrotechnické vzdělání a v armádě je považován za špičkového odborníka na elektronický boj. Jednačtyřicetiletý Šnajdárek má hodnost plukovníka a v armádě prošel řadou funkcí. Od roku 2006 se věnuje zejména akvizičním, výzkumným a vývojovým projektům a řeší rozvoj v oblasti systémů velení a řízení, použití a implementace nových technologií, softwarových nástrojů. Zúčastnil se dvou zahraničních operací v Afghánistánu (2009 a 2011). V roce 2015 zaváděl v Afghánistánu první českou jednotku bezpilotních systémů (dronů). V rámci nasazení do zahraničních operací zaváděl nové technologie k podpoře operační činnosti jednotek a jejich ochraně. |
Dovedl byste si před rokem představit, že se budete jako voják podílet na něčem takovém?
Absolutně ne! Byla to úplně nová výzva.
Armáda řídí chytrou karanténu už dva měsíce. Jak to celé začalo?
Armáda měla zásadní roli, zejména organizačně postavit Centrální řídící tým. Začali jsme už 27. března prvním situačním brífinkem. Naším úkolem bylo zajistit řízení tohoto projektu. Od počátku jsme byli u toho a snažili se nastavit systém. Na rovinu říkám, že to nebylo zrovna snadné. Hlavně spolupracovat se čtrnácti kraji, které mají každý jinou úroveň digitalizace a propojení systémů. Pro armádu to byla obrovská zkušenost.
Potvrdilo se, že si armáda umí poradit právě v takových situacích? Museli jste nějak improvizovat?
Armáda je vždycky tam, kde ji lidé potřebují. Museli jsme okamžitě analyzovat situaci, která byla pro všechny složky úplně nová, a přijmout zásadní rozhodnutí. Spolupracovali jsme hlavně s ministerstvem zdravotnictví, připravovali jsme pro něj mimořádná opatření ke sjednocení nebo digitalizaci systémů v celé republice.
Když to zjednoduším: museli jsme sladit všechno od odběru vzorků, jejich vyšetření v laboratořích přes spolupráci krajských hygienických stanic až po dezinfekci. Pro nás to bylo jednoznačně něco úplně nového. Naučili jsme se hodně. Chápejte, že budujeme systém na zvládání velkých zdravotních hrozeb na mnoho let dopředu.
Není žádným tajemstvím, že spolupráce občas nebyla ideální. V čem?
V počátečních fázích projektu panovala vzájemná nedůvěra. Těžko se někdy vysvětlovalo krajské hygienické stanici, proč zrovna voják řeší digitalizaci a propojení systémů. My jsme ale tvořili takový most mezi chytrými nástroji a celým systémem. To byl zásadní přínos armády.
Armáda je hierarchicky řízená, o rozkazu se nediskutuje. Bylo pro vojáky těžké pracovat s civilisty? Narážely ty dva světy na sebe?
Samozřejmě narážely. Ty dva světy jsou diametrálně odlišné. Ale naučili jsme se hledat kompromis. Všechny strany po vzájemném oťukávání pochopily, že nám jde o stejnou věc.
Museli jste někdy zaskřípat zuby?
No, občas museli. Ale vždycky jsme našli cestu. Mě to obohatilo o trpělivost.
Lidé si s armádou spojují převážně bojové útvary. Jak moc dnes armádu ovlivňují IT technologie nebo programování?
Ukázali jsme, že nejsme jenom armáda bojovníků, ale i armáda odborníků! Nejenom v informačních technologiích, ale taky v systému velení a řízení. Byli jsme schopni nastavit funkční model řízení, analýzy, predikce hrozeb až po efektivní zásah v konkrétním místě.
Proč chce armáda v tomto projektu skončit? Splnila úkol a odchází?
Svůj úkol jsme splnili. Teď chceme funkční model předat ministerstvu zdravotnictví, kam patří, protože koronavirus je zdravotní hrozba. Pomohli jsme zvládnout prvotní nápor epidemie. Zorganizovali a zavedli jsme fungující systémy umožňující návrat k běžnému životu. Teď na základě usnesení vlády převezme štafetu ministerstvo zdravotnictví a může pokračovat po cestě, kterou jsme vyšlapali ve spolupráci s ostatními složkami státu, jako je Národní agentura pro komunikační a informační technologie, Ústav zdravotnických informací a statistiky nebo Státní zdravotní ústav.
Co přesně budete ministerstvu zdravotnictví předávat? Znalosti, počítače, nebo nějaký systém, software?
Organizaci, procesy, IT systémy, diagnostiku, celkový systém, který umí eliminovat hrozby a přispívá k tomu, aby občané například nečekali na vyšetření několik dnů, ale jen několik hodin. Předáváme aplikace na propojení krajů, zdravotnických zařízení, odběrných míst, krajských hygienických stanic nebo laboratoří, pomocí nichž se dá lépe využít jejich kapacita. Díky tomu jsme schopni online sledovat jejich vytíženost.
Jak se budou vojáci na projektu podílet dál?
Chytrá karanténa umožnila všem návrat k normálnímu životu a teď je načase, abychom i my udělali totéž. Vrátili se ke své práci, což je především výcvik a obrana země. Čeká nás spousta práce. Tři tisíce vojáků, kteří bojovali proti koronaviru, musíme vrátit k jednotkám. Pokračujeme v zahraničních operacích, držíme hotovost pro jednotky NATO. A hlavně musíme zabojovat za budoucnost. Bojová vozidla, radary, děla a další klíčové projekty jsou pilířem obranyschopnosti naší země. A to je pro nás priorita.
Tři prsty smrti drží ve výzbroji armády už jen šikovnost techniků |
Kdyby nastala druhá vlna koronaviru, jaký je plán? Armáda by znovu nastoupila do akce?
Armáda z projektu úplně neodchází. Jsme schopni okamžité aktivace, například v ohnisku nákazy. V pohotovosti zůstává víc než čtrnáct odběrových týmů, které budou připraveny ihned zasáhnout, jako třeba teď v dole Darkov. Armáda bude samozřejmě dál působit v expertní roli a podporovat nově vzniklý tým u ministerstva zdravotnictví. Ten převezme funkci Centrálního řídícího týmu postaveného na bázi armády.
Co vám ta zkušenost dala lidsky?
Zjistil jsem, že direktivní řízení při spolupráci několika subjektů není možné použít. Naučil jsem se jasně představit úkol, správně ho pojmenovat, přidělit ho a vysvětlit, co se po kom chce.
Kdybyste měl posoudit energii a úsilí, které armáda do tohoto projektu vložila, myslíte, že je dostatečně oceněno?
Občas jsme trochu zklamáni. Chytrá karanténa je často spojována jenom s některými softwarovými nástroji, ale to je jenom část. Investovali jsme do tohoto projektu tisíce hodin práce. Dělalo se ve dne v noci, abychom naplnili to, co se požadovalo pro funkčnost systému.
Musím poděkovat různým útvarům armády, například 53. pluku průzkumu a elektronického boje, který pomohl zkušenostmi s analýzou, IT schopnostmi, komunikačními a informačními systémy. I další pružně reagovali na požadavky, které byly často, jak to říct – velmi různorodé.
