ZAOSTŘENO
Bush v Evropě: zprávy, analýzy, rozhovory čtěte zde
Jan Eichler, historik z Ústavu mezinárodních vztahů
Schůzka Bushe s Putinem možná nakonec dopadla lépe, než jsme si myslel. Zajímavé je, že ze summitu nakonec nejsou žádné zásadní dokumenty a dohody.
Co se týče americké kritiky demokracie v Rusku, dal Putin najevo, že se demokracie v Rusku udrží sama. Jakoby říkal: jsme sami a dospělí a nikoho z venčí nepotřebujeme. Rusku se cítí silné a samostatné nepotřebuje garanta, kterého chtějí Spojené státy hrát. Během summitu Putin vystupoval velmi uvážlivě.
Libor Frank, Ústav strategických studií Univerzity obrany v Brně
Zvláštní bylo, že ruský prezident Putin hrál doslova druhé housle. Na summitu nebyl prakticky vidět a to i přesto, že měl, co říci.
Když Bush trochu kriticky hovořil o demokracii v Rusku, čekal jsem, že Putin bude reagovat daleko razantněji. Místo toho byl velmi pasivní a nehrál rovnocennou roli. Význam bratislavského summitu tak zůstane podle mě jen symbolický.
Radek Khol, Ústav mezinárodních vztahů
Zásadní překvapení summit nepřinesl. Spíše poukázal na předchozí spolupráci, že Rusko a USA chtějí společně chtějí bojovat proti globálnímu terorismu, což se od útoků na Spojené státy v roce 2001 už děje.
Vcelku nekontroverzní se stala i otázka Íránu. I Rusko přispěchalo s tvrzením, že Írán nesmí vlastnit jaderné zbraně, ačkoliv Rusko spolupracuje na íránském civilním atomovém programu.
Petr Suchý, politolog z Mezinárodního politologického ústavu
Myslím, že bratislavská schůzka byla dobrou příležitostí pro řešení některých důležitých otázek pro Bushovu administrativu.
Především se během summitu s Putinem potvrdilo, že USA a Rusko budou spolupracovat na tom, aby se jaderný materiál nedostal do nepovolaných rukou. Všeobecně lze schůzku prezidentů označit za znamení další normalizace vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem.
Vladimír Nálevka, historik, člen České euroatlantické rady
Schůzku obou státníků lze označit za bratrské objetí, které demonstrovalo jejich přátelství. To je klíčový výsledek. Navíc celá Bushova cesta byla instrumentálně laděná jako usmiřování s Evropou.
Překvapilo mě, že ty tenze před summitem byly velmi obroušeny a kontroverzní myšlenky nenašly uplatnění. Důležité je, že oba našli společnou cestu v jaderné otázce, tedy že Írán a Severní Korea nesmí vlastnit jaderné zbraně.
Dokonce potvrdili, že chtějí připravit dohody a ochraně jaderného materiálu. Tato skutečnost bude v budoucnu jakýmsi lakmusovým papírkem vzhledem k tomu, že se Rusko chce podílet na íránském civilním jaderném programu. Možná tato bratislavská shoda povede ke změnám v ruském přístupu.
Překvapivé bylo, že Bush nabídl Putinovi možnost vstupu Ruska do Světové obchodní organizace, i když to vypadalo, že se tak nestane. O demokracii byly americké výroky před summitem vyhrocené, ale v Bratislavě Bushovi stačilo Putinovo ujištění, že Rusko nebude směřovat k totalitě a že se tam demokracie udrží.
