S růstem ekonomiky se ale výdaje na obranu sotva daří držet nad jedním procentem HDP.
Ano, ekonomika roste rychle a tím i odhad HDP pro další roky. Udržet alespoň 1 procento znamená růst reálné vynakládané částky. Přibývající asi 4 miliardy pro příští rok sice uspokojují stávající ambice generálního štábu a ministerstva obrany, soudě podle jejich reakcí. Je ale otázka, zda tento vývoj vyhovuje potřebám růstu naši bojeschopnosti vzhledem k vývoji a rychlé změně bezpečnostní situace, a také vzhledem ke stále silněji artikulovaným nárokům našich spojenců a NATO. U posledních dvou je již nyní odpověď nepochybně záporná a je to zřejmé po celý letošní rok. Malinko nerozumím tomu, že se na tyto dvě klíčové okolnosti nereaguje adekvátním způsobem.
Ivan Gabal Respektovaný sociolog a bezpečnostní expert, jeden ze zakladatelů Občanského fóra v roce 1989. Působil v Českém helsinském výboru nebo nadaci Fórum 2000. Je zakladatelem hnutí Veřejnost proti korupci. V roce 2013 byl zvolen jako nezávislý na kandidátce KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny. Je místopředsedou sněmovního Výboru pro obranu a členem Výboru pro bezpečnost. |
A nezkracuje se tím čas, během kterého by bylo možné navýšit rozpočet na 1,4 procenta do 2020, jak se vláda před spojenci z NATO zavázala?
Podle analýzy vývoje se zdá být stále méně pravděpodobnější, že tento závazek splníme, pokud nedojde k mimořádným krokům. Podstatnější je ale srovnání naší kondice s vývojem bezpečnostních rizik a oprávněnými požadavky spojenců. Musíme si uvědomit, že USA podstatně snižují obranné výdaje, zabývají se situací v Pacifiku, mají před prezidentskými volbami a v neposlední řadě vidí situaci na Blízkém východě jako odpovědnost Evropy, jakkoliv jejich aktivita v leteckých operacích proti ISIS (takzvanému Islámskému státu) stojí 10 milionů dolarů denně.
V celé situaci je také ukrytý velice nebezpečný háček. V Sýrii se neformuje široká mezinárodní koalice, ale naopak posiluje eskalace mezi Ruskem na jedné straně a Tureckem a potažmo Spojenými státy na straně druhé. NATO musí reagovat na ruskou expanzi základnami, zbraněmi a vojenskou aktivitou ve Středomoří. Očekávám, že dojde k razantnímu požadavku na navýšení výdajů členských států v nejbližší době. To, že jsme odmítli ještě navýšit rozpočet na obranu pro rok 2016, není v souladu s vývojem situace, rizik a potřeb kolektivní obrany.
Není ale právě nyní vzhledem k silnému růstu ekonomiky ideální čas na zvýšení rozpočtu obrany?
Ano, už delší dobu. Výbor pro obranu letos věnoval velkou pozornost posouzení rozpočtu z hlediska bojové kondice armády i jednotlivých jednotek. Do značné míry jsme této perspektivě přizpůsobili již přípravu rozpočtu pro letošní rok, abychom viděli, kam výdaje půjdou z hlediska rozvoje bojových schopností a modernizace.
Vývoj jsme posuzovali na uzavřeném jednání v září poté, co jsme před prázdninami přesvědčili ministerstvo obrany i generální štáb, že je třeba upustit od zbytečných plošných odvodů bez výcviku, a naopak koncentrovat úsilí na kapacity a schopnosti profesionální armády a jejích záloh. Poměrně depresivní uzavřené jednání týkající se kondice našich jednotek a jejich logistické podpory vyústilo v to, že při projednávání rozpočtu na příští rok výbor pro obranu jednomyslně podpořil další navýšení o 2,28 miliardy striktně mířících do výzbroje a modernizace.
Sám jste rozpočet na obranu ostře kritizoval a požadoval alespoň o ty dvě miliardy navíc. Zdá se, že jste ale narazil především u ministra financí?
No to byla velice zajímavá zkušenost. Jednalo se o již zmíněný návrh výboru pro obranu navýšit pro příští rok nad 1 procento HDP o 2,28 miliardy. Výbor pro obranu to měl poměrně srozumitelně argumentované. V koaličním jednání, a později i ve sněmovně ovšem návrh narazil na tvrzení ministerstva financí, že letos ministerstvo obrany nedokáže utratit z plánovaných výdajů celé 4 miliardy a s navýšením návrhu rozpočtu o další 4 miliardy tedy budou mít k dispozici miliard osm.
Ministr financí mi tyto skutečnosti říkal i ve sněmovně před hlasováním. Zajímavé je, že vycházel pouze z informací svého ministerstva, nikoli z informací ministerstva obrany. Komunikoval však zastaralé informace a přitom vyvolal nedůvěru ve schopnost resortu obrany u koalice, ve vládě i ve sněmovně. To byl nakonec hlavní argument, proč sněmovna návrh zamítla.
Tedy, že ministerstvo obrany stejně není schopné peníze navíc efektivně utratit?
Na jednání sněmovny bohužel nebyl přítomen pohled a reálná data z ministerstva obrany, protože ministr obrany nebyl přítomen, aby svému stranickému šéfovi reálný stav vysvětlil a argumentoval. Ani koalici, ani sněmovně prostě informace z ministerstva obrany nechyběly. Je to podle mne určitý projev nedůvěry vůči resortu obrany. A také projev toho, že se resort obrany finančně řídí z ministerstva financi. To považuji za chybné a v dnešní bezpečnostní situaci za opravdový hazard.
Před hlasováním jsem sice měl informace o tom, že se rozpočet vyčerpá, ale nechtěl jsem chybějícího ministra obrany, ani sebejistého ministra financí zpochybňovat. Je ale zjevné, že šéf financi, který má ve věci obranného rozpočtu větší slovo než výbor pro obranu, neměl aktuální informace a jeho postup nestál na realitě. Navíc, již nyní ministerstvo obrany musí dostávat alianční signály, že bude nezbytné dále navyšovat. Mohli jsme tedy být připravení. Nedůvěra ve schopnosti ministerstva je opravdu další z vážných barier navyšování rozpočtu, a to napříč vládní koalicí. Bohužel.
Ve kterých konkrétních oblastech potřebuje armáda přidat?
Jde o modernizaci protivzdušné obrany, obměnu vrtulníků a přezbrojení brigády dosud operující na starých BVP (bojových vozidlech pěchoty) na moderní pásová vozidla a mnoho dalšího k celkové obměně zastaralé sovětské bojové techniky. Jde také ale o robustní navýšení stavů armády a záloh tak, abychom doplnili jednotky alespoň na 90 procent. To znamená jen u armády navýšení o cca 5-7 tisíc na 23 tisíc vojáků a vojákyň ve zbrani.
Pak jsou tu ale i urgentní požadavky plynoucí jak z útoků Ruska na Ukrajině a mimořádné expanze jeho vojenské aktivity do Středomoří, tak z hlediska eskalace války v Sýrii a Iráku s návaznou uprchlickou vlnou. Ta, pokud konflikt nezastavíme a nedáme prchajícím lidem perspektivu bezpečného návratu do civilizovaných poměrů, spíše ještě zesílí. V současné chvíli ani ve střední době nejsme schopni tyto požadavky plnit, jak z hlediska potřebné alianční reakce na teritoriální a zbraňovou eskalaci ruské vojenské aktivity, tak z hlediska případné mírové operace pod mandátem OSN v Sýrii nebo v Iráku, kterou by asi musely realizovat pouze evropské země. Nejsme připraveni a chemiky nebo polní nemocnicí svou nepřipravenost nezakryjeme.
Myslíte, že někdy Česko vůbec dostojí závazku, který byl vlastně i jednou z podmínek vstupu do NATO, že tedy bude vynakládat na obranu dvě procenta HDP?
Možná to bude nutnost v relativně dohledné době, ale přál bych si, aby to bylo z naší vůle a abychom byli schopni rychle, efektivně a za rozumné peníze rozvíjet bojové schopnosti, počty vojáků i vojaček a výzbroj naší armády. Považuji za naprostou nutnost, aby naši vojáci v nasazení i ve výcviku disponovali špičkovým vybavením, které jim spolu s tvrdým výcvikem dá šanci uspět a splnit zadání, které může být hodně náročné a hodně rizikové.
Armáda prožila dekádu brutálních škrtů a redukce svých schopností, zadržené modernizace a kumulace vnitřního dluhu. Nejenže jsme v mnoha schopnostech zůstali na zastaralých sovětských zbraních, ale v zájmu zvládnutí a financování spojeneckých úkolů a misí byl generální štáb například ochotný zlikvidovat velitelství pozemních sil, logistiky a další, která bychom dnes velmi potřebovali. Jsem překvapený, na jaké kroky byli předchozí dva šéfové generálního štábu ochotni přistoupit v souvislosti s důsledky bezohledného rozpočtového škrtání po roce 2010. Kanibalizaci vlastních sil a schopností vlastní obrany provázela jakási ztráta základního instinktu zajištění bezpečnosti naší země respektive totální spoléhání na spojence a snaha alespoň spojenecké mise kvalifikovaně podpořit našimi silami, což se opravdu podařilo.
| rok | rozpočet obrany (v mld. Kč) | podíl na HDP (v %) | výdaje státního rozpočtu (v mld. Kč) | podíl na výdajích státu (v %) |
|---|---|---|---|---|
| 1993 | 23,78 | 2,61 | 356 | 6,7 |
| 1994 | 27,01 | 2,60 | 380 | 7,1 |
| 1995 | 28,28 | 2,26 | 432 | 6,5 |
| 1996 | 30,51 | 2,16 | 484 | 6,3 |
| 1997 | 31,33 | 1,90 | 524 | 6,0 |
| 1998 | 37,64 | 2,07 | 566 | 6,6 |
| 1999 | 41,69 | 2,25 | 596 | 7,0 |
| 2000 | 44,67 | 2,35 | 632 | 7,1 |
| 2001 | 44,98 | 2,10 | 693 | 6,5 |
| 2002 | 48,92 | 2,23 | 736 | 6,6 |
| 2003 | 53,19 | 2,21 | 808 | 6,6 |
| 2004 | 52,48 | 1,90 | 869 | 6,0 |
| 2005 | 58,45 | 2,00 | 923 | 6,3 |
| 2006 | 55,36 | 1,72 | 1 021 | 5,4 |
| 2007 | 54,95 | 1,55 | 1 092 | 5,0 |
| 2008 | 49,83 | 1,35 | 1 107 | 4,5 |
| 2009 | 51,82 | 1,43 | 1 167 | 4,4 |
| 2010 | 47,71 | 1,29 | 1 157 | 4,1 |
| 2011 | 43,79 | 1,17 | 1 155 | 3,8 |
| 2012 | 42,01 | 1,10 | 1 152 | 3,6 |
| 2013 | 40,77 | 1,06 | 1 173 | 3,5 |
| 2014 | 41,99 | 1,08 | 1 211 | 3,5 |
| 2015 | 43,78 | 1,04 | 1 218 | 3,6 |
| Zdroj: MO |
A nevzali jsme si tedy „příliš velké sousto“ s naší širokou účastí v zahraničních misích? Po ukončení alianční mise ISAF v Afghánistánu byl jeden ze vzkazů jasný - zpátky ke kořenům, k vlastní obraně. Zdá se však, že zahraničních operací jaksi vzhledem k vývoji bezpečnostní situace neubývá?
Stojíme nejen před potřebou investic do modernizace, ale také do obnovení schopností promyslet a plánovat investice a rozvoj, organizovat se, zásobovat, dopravit se, udržet se v nasazení, mít rezervy sil, rotovat vojáky atd. Armáda sice tyto schopnosti zcela neztratila, ale je cítit, že v tom máme problémy. A potřebujeme se podívat i na to, co všechno děláme.
Nabývám v poslední době dojem, a ve výboru pro obranu se o tom asi budeme bavit, že je sice chvályhodné, co všechno se svými omezenými kapacitami zvládneme z hlediska naší účasti v misích, v mezinárodních uskupeních, evropských či aliančních, ale zda nejsme svými silami příliš rozprostřeni na všechno možné a nedokážeme se soustředit na celkový výkon našich sil, a to i z hlediska potřeb našich evropských i aliančních spojenců.
Posouzení našich angažmá v době expanze nových rizik v okolí Evropy a na východ i jih, je myslím na místě. Ale chci, aby se na této debatě podíleli všichni relevantní aktéři. Summit NATO zdůrazní jak finančně, tak kapacitně článek 3 Severoatlantické smlouvy, tedy povinnost budovat svou obranu a své vlastní síly.
Dělá mi starost, že musíme tyto schopnosti obnovit v reálném čase a zákonným způsobem. Nejen resort obrany, ale i naše legislativa není dobře připravena na zrychlení výstavby armády a její modernizaci. To, jak si vlastně sami sobě bráníme se bránit a budovat schopnosti se bránit je tristní a frustrující pocit. Mám z rodinné perspektivy dost blízko k detailním informacím z vývoje na bojištích blízkého východu a přiznávám, že mne to někdy budí ze spaní.
V souvislosti s podporou Francie v boji proti terorismu se hovoří o případném větším zapojení českých vojáků na africkém kontinentě nebo účasti v možné pozemní operaci v Sýrii. Jak by měla taková účast vypadat?
Francie formulovala zatím jen dílčí požadavky, například v Mali. Převládají rovněž rozpaky mezi členskými státy, jak a zda vojensky reagovat na vývoj v Sýrii. Zatím chybí politické cíle a nevyčerpal se diplomatický tlak na řešení, které by bylo možné podpořit i silou podobně jako tomu bylo v Bosně. To máme teprve před sebou, ale měli bychom být připraveni předem a nejen „flikovat“ zase naši účast nemocnicí nebo chemiky. Bude potřeba reálnou sílu a obdobnou operaci nepovede NATO, ale koalice evropských států.
Co nás určitě neobejde je prudký nárůst zapojení Ruska jak v bojích a leteckých operacích v Sýrii, tak zejména expanzí své přítomnosti ve Středomoří, budováním nových základen i stupňováním tlaku na Turecko. Vnitřní ruská veřejná debata v této věci je hodně militantní a Rusko se jakékoli naději na širokou mezinárodní koalici proti ISIS vzdaluje. Rozmístění nových ruských zbraní do nových teritorií nemůže NATO nechat bez obranné odezvy. Na této reakci máme zájem, budeme proto potřebovat další obranné zdroje. Své spoluodpovědnosti neuhneme, protože my jsme také Západ.
Probíhají přípravy nové evropské bezpečnostní strategie. Chystá se Česká republika do ni nějakým způsobem přispět?
To je zajímavé téma, protože dlouhou dobu to vypadalo, že aktualizace evropské bezpečnostní strategie proběhne rutinně, v kabinetu vysoké představitelky Federicy Mogherinyové. Jak eskalovala uprchlická krize i konflikt v Sýrii a Iráku, náhle se ukázalo, že zejména obranné a vojenské kapacity zůstávají v odpovědnosti členských států a proces aktualizace evropské strategie se otevřel i pro příspěvky a účast členských států. To je samozřejmě dobře.
Vedu podvýbor pro bezpečnostní strategie, tak jsem před létem pozval nejen jeho členy z řad poslanců, ale i zástupce bezpečnostní komunity, ministerstev zahraničí a obrany. Dohodli jsme se, že zkusíme nějaké náměty připravit, ale koncem léta se ukázalo, že to není tak snadné. Navzdory velice časté a ostré kritice chování EU v oblasti bezpečnosti a zahraniční politiky, když dojde na lámání chleba, chybí nám promyšlené náměty a také potřebná shoda. Bude potřeba podrobná diskuse. Členské země chuť formulovat společnou strategii mají. Neměli bychom chybět ani my. Je to nutnost a náš zájem.
