Zahraniční politika není téma, které by letošní prezidentské volby v USA rozhodovalo. Jednak podle výzkumů pro voliče není prioritou (na rozdíl od ekonomiky) a jednak i většina Američanů s Obamovým pojetím zahraniční politiky souhlasí. A nakonec názory většiny republikánských kandidátů jsou si podobné.
Mír skrze sílu: Zahraniční politika republikánských kandidátů na prezidenta |
"Mnozí jsou vůbec překvapeni, kolik pozornosti se zahraniční politice v této kampani už věnovalo - zejména v souvislosti s tím, že zbývající čtyři republikánští kandidáti se v tématu orientují jen průměrně, či dokonce málo," poznamenává politolog Stephen Christensen z Prague Security Studies Institute.
Zbytek světa se ovšem logicky právě na zahraniční politiku kandidátů zaměřuje a zkoumá, jaká by na základě toho mála, co diplomaté ví, byla.
Jestřábi kritizují Obamu
Dosavadní průběh primárek do popředí vynesl osobnosti, které lze zařadit do hlavního názorového proudu uvnitř Republikánské strany, jímž je stále ještě internacionalismus spojený s důrazem na princip "mír skrze sílu", uvedl pro natoaktual.cz Petr Vilímek z Masarykovy univerzity.
O Íránu"Newt Gingrich hovoří o podpoře tajných operací proti íránskému jadernému programu a Rick Santorum se otevřeně vyslovil pro americkou podporu případnému izraelskému vojenskému útoku na íránská zařízení," vyjmenovává Petr Vilímek. |
Zastánce tradičního republikánského přístupu k zahraniční politice, tedy onoho internacionalismu s důrazem na sílu, označují Američané jako jestřáby ("hawks"), což platí i na současné kandidáty v čele s Mittem Romneym, Newtem Gingrichem a Rickem Santorumem.
"Romney, Gingrich i Santorum jsou obecně proti snižování armádního rozpočtu, chtějí přehodnotit rozdávání americké pomoci, podpořili by razantnější přístup vůči Íránu, Sýrii a Číně. Postup v Afghánistánu chtějí zvolit na základě vojenských výsledků, nikoli uměle stanovených termínů," shrnuje základní body bezpečnostně politické agendy kandidátů Stephen Christensen.
Republikánský favorit Mitt Romney kritizoval Obamův postup v Libyi (Američané trvali na podpůrné roli pro misi NATO) a chce prosazovat strategii "Americké síly". Tento postoj v sobě zahrnuje například opatrnější přístup ke stahování amerických jednotek ze světa, tvrdší postoj vůči Íránu (posílení sankcí, větší podpora tamní opozice) a přímější podporu Izraeli, uvádí Vilímek.
Evropa a transatlantické vztahy
Evropa a NATO zatím z primárek nevycházejí příliš dobře. "Evropa se zpočátku v debatách kandidátů neobjevovala vůbec. A když ji teď někdo zmíní, tak v tom smyslu, že evropské finanční problémy jsou hrozbou pro globální ekonomiku," říká Christensen.
Mnoho analytiků si rovněž povšimlo, že Romneyho bezpečnostní strategie, která má přes 40 stránek, nezmiňuje NATO ani jednou. Romney, jehož zahraniční politika je ze zbývajících kandidátů považována za nejrozpracovanější, v dokumentu implicitně uznává nynější obrat Ameriky k Asii a Pacifiku i tvrzením, že bezpečnost USA závisí na bezpečnosti Asie a Evropy, kdy Asie je výmluvně uvedena před Evropou.
O Evropě"Republikánům by prospělo, kdyby se o Evropě vyjadřovali méně negativně, protože USA a Evropa budou nadále spolupracovat v mnoha oblastech. I když USA začínají klást větší důraz na Asii a Pacifik, nic to neubírá na významu Evropy a NATO," tvrdí Stephen Christensen. |
I když Romney kritizuje Obamu například za změnu plánů protiraketové obrany ve střední Evropě a slibuje opět iniciativu vrátit na stůl a sehnat na ní peníze, je to ve světle snižujících se obranných rozpočtů podle Christensena spíše snahou oponovat Obamovi než vírou v NATO.
"Republikánští kandidáti se obecně transatlantickým vztahům příliš nevěnují, což ale může být i tím, že nechtějí opakovat Obamův postup, kdy svou řečí v Berlíně v roce 2008 vyvolal v tomto směru velká očekávání, která - jak se domnívám - podle Evropanů pak nenaplnil," říká Christensen.
Lze proto očekávat, že s blížícím se summitem NATO v Chicagu se téma Evropy a NATO bude v debatách republikánů objevovat častěji. Kandidáti se ve svých projevech budou snažit posilovat a zdůrazňovat společné zájmy transatlantické aliance, čehož skutečným cílem však možná bude připravit Evropu na to, aby převzala větší díl zodpovědnosti právě proto, že se zájem USA přesouvá k Asii, uzavírá Christensen.
