Pořadatelé mu vtiskli motto inspirované Senekovou myšlenkou: "Příliš pozdě jest míti se na pozoru až vprostřed neštěstí."
Atmosféra jubilejního ročníku bude bezesporu poznamenána aktuální situací v Iráku. I zážitky tří českých novinářů, kteří byli uneseni ozbrojenými povstalci na dálnici mezi Bagdádem a Ammánem a v iráckém zajetí strávili šest dní.
Každý z účastníků dnes nastupuje do Vyškova s nevyslovenou otázkou na rtech: "Kdyby se, nedej bože, něco takového stalo mně, jak se mám v zajetí chovat? Jak čelit psychickému a fyzickému týrání?" A všichni doufají, že osm dní náročného výcviku v terénu jim poskytne alespoň náznak odpovědi
Kurz přežití sice je svou extrémní fyzickou a psychickou zátěží hodnověrnou simulací toho, co novináře může v rizikových oblastech potkat, ale právě jen simulací. Únos a zajetí "teroristy", které na účastníky akce čekají, jsou jen naoko a "unesení" jistě hrdinně vydrží všechno ponižování, kterému je "teroristé" podrobí. Kurzisté vědí, že při přesunu zaminovaným územím se jim nemůže nic stát, vždyť to jsou přece jen atrapy. Vědí, že "ostřelovači", kteří je budou mít na mušce, je přece nezastřelí.
Ale až do okamžiku, kdy se do nějaké podobné situace nedostanou naostro, nezjistí, kde leží to jejich pomyslné dno. A přesto, je dobré být připraven. Pavel Boháč z Ministerstva obrany, který se podílí na organizaci těchto kurzů, si vzpomíná na jednu účastnici, novinářku, která často vyjížděla k našim vojákům v zahraničních misích.
"Při každém výjezdu byla poučována, jak se v misi chovat. Napoprvé si instruktáž pozorně vyslechla, potom ji přestala vnímat. V kurzu se dostala do simulovaného minového pole. Když instruktor řekl, že v tuto chvíli již není mezi námi, hluboce jí to otřáslo," říká Boháč.
Za těch deset let, co se kurz přežití koná, se na akci objevili účastníci, kteří nevydrželi a vzdali to uprostřed nebo v závěru kurzu. Bylo tam pár zranění, zlomené ruce, nohy, vyvrknuté kotníky. Ale lidé, kteří do Vyškova přijdou, tam nastupují s tím, že se překonají a dotáhnou to do konce.
"Měli jsme tam účastníky, kteří dostali vysokou horečku, nebo měli bolestivý výron na noze. Poslední tři nejnáročnější dny, tzv. vyvedení, kdy účastníci přežívají a přesouvají se v neznámém nepřátelském terénu, by sami absolvovat nemohli. Ale postavil se za ně tým. Byla tam žena s nohou v sádře. Její skupina jí uprostřed lesů zabezpečila potravu, postavila přístřešek, rozdělala oheň, při přesunech ji nosili," vzpomíná Pavel Boháč.
A o to přesně v kurzu jde, podat pomocnou ruku kolegovi, když ji potřebuje. Když se něco stane v afghánských horách, otázka, jestli vám vaši kamarádi pomohou, je otázkou života a smrti. Až teprve v kurzu si většina lidí uvědomí slova, která někteří z nich znají od lidí z armády: "Sám voják v poli, byť po zuby vyzbrojený, nepřežije ani dvě minuty, pokud mu jeho kamarádi nebudou krýt záda."
Autorka článku je spolupracovnicí natoaktual.cz a tento rok i účastnicí kurzu přežití. Pravidelně budeme přinášet její autentické zážitky.
