Podle generálního tajemníka Anderse Fogh Ramussena se ministři shodli na přístupu k této záležitosti i na podmínkách, za jakých se předávání bude uskutečňovat.
"Shodli jsme se na přístupu, který umožní zahájit přechodné období. Teď máme plán cesty k přechodu," citovala Rasmussena agentura ČTK. Plán předávání kontroly kábulské vládě má podpořit mezinárodní konference, jež se bude konat v červenci v Kábulu, a vrcholná schůzka NATO v listopadu.
"Naše cíle pro rok 2010 jsou jasné: převzít iniciativu proti vzbouřencům, pomoci afghánské vládě uplatnit její svrchovanost a začít letos předávat odpovědnost za Afghánistán Afgháncům," řekl Rasmussen.
Varoval ale, že to nebude snadné ani rychlé, a ujistil, že aliance neodejde, dokud své poslání nesplní. "Nebude žádný úprk k východu," řekl.
V Afghánistánu chybí 450 instruktorů
Afghánistán byl ústředním tématem pravidelné schůzky. Generální tajemník NATO očekává, že alianční země zváží možnosti na vyslání dalších vojenských instruktorů, kteří by se podíleli na výcviku afghánských bezpečnostních sil.
Podle politického šéfa NATO v současné době chybí Alianci v Afghánistánu asi 450 vojenských a policejních školitelů. Výcvik afghánských složek je přitom nezbytný pro postupné předávání odpovědnosti za bezpečnost v zemi samotným Afgháncům a stahování aliančních sil.
Co bude jadernými zbraněmi zbraněmi
NATO na dvoudenní schůzce otevřelo otázku, co bude s americkými jadernými zbraněmi rozmístěnými v Evropě. Část spojenců chce, aby je Američané stáhli. Další země se však obávají, že tím Severoatlantická aliance ztratí odstrašující sílu.
Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen avizoval, že Aliance v Tallinu nepřijme žádné rozhodnutí, diskuse o počtu jaderných zbraní ale bude důležitým tématem. Souvisí to dubnovým podpisem americko-ruské smlouvy o jaderném odzbrojení.
"Pokud existují jaderné zbraně ve světě, bude NATO nadále potřebovat nukleární zbraně jako odstrašující sílu," řekl Rasmussen.
AMERICKÉ ZBRANĚ V EVROPĚV Evropě je v současnosti rozmístěno přibližně 200 amerických nukleárních zbraní - v Belgii, Nizozemsku, Německu, Itálii a Turecku. Loni v létě Spojené státy z rozkazu prezidenta George Bushe stáhly jaderný arzenál z Velké Británie, ze základny RAF Lakenheath v Suffolku. Už v roce 2001 odvezly jaderné zbraně z Řecka. |
Počátkem roku se především Německo ozvalo, že chce vyjednávat se spojenci o stažení jaderných zbraní ze svého území. Po diskusi o dalším setrvání amerických jaderných zbraní v členských zemích NATO volají i Nizozemsko, Norsko, Belgie a Lucembursko.
Některé členské státy Aliance, jako například Estonsko, mají ale ze stažení amerických jaderných zbraní v Evropě obavy. Rozmístění strategických zbraní považují za americký závazek ke kolektivní obraně všech členů Aliance a jakousi záruku své vlastní bezpečnosti.
"Náš závazek (kolektivní obrany) Estonsku a dalším spojencům je pro Spojené státy základním principem a my se ho nikdy nevzdáme," mírnila v Tallinnu obavy šéfka diplomacie USA Hillary Clintonová. Washington už naznačil, že chce situaci s jadernými zbraněmi v Evropě, které pocházejí ještě z dob studené války a jsou zastaralé, rychle vyřešit.
Turecko může chtít vyrobit vlastní jadernou zbraň
Podle analytiků by ale stažení amerických jaderných zbraní z Evropy, ať už částečné nebo kompletní, mohlo vést paradoxně k dalšímu zbrojení. Například Turecko by mohlo pracovat na výrobě vlastních nukleárních zbraní, které by byly odstrašující silou vzhledem k obavám ze šíření jaderných zbraní na Blízkém východě.
Podle polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského je v "Evropě stále příliš mnoho jaderných zbraní", ale je třeba nejprve dosáhnout dohody s Ruskem.
Ruský jaderný arzenál čítá 5 400 hlavic, přičemž podle odhadů jich může být nasazeno zhruba dva tisíce. To je proti dvěma stovkám amerických jaderných zbraní rozmístěných v Evropě velký nepoměr.
Otevřené dveře pro Bosnu a Hercegovinu
Kromě výzvy adresované Rusku, aby se Moskva zapojila do nově budované protiraketové obrany, ministři zahraničí rozhodli o spuštění takzvaného akčního plánu přijetí Bosny a Hercegoviny za člena Aliance.
Pozvánka ve formě akčního plánu je počátkem poměrně dlouhého procesu, který může trvat několik let. Členství Bosny v Alianci vyvolává ale v kruzích NATO pochybnosti. Zejména Spojené státy v minulosti upozorňovaly na přetrvávající etnické napětí v zemi, které se může stát významnou překážkou budoucího funkčního zapojení Bosny do aliančních struktur.
Mluvčí James Appathurai oznámil, že jako jednu z hlavních podmínek členství dnes ministři stanovili dokončení registrace veškerého zbrojního zařízení, které se v zemi nachází. Bosna požádala o členství v NATO loni v říjnu, ale ještě v prosinci se Aliance k žádosti stavěla odmítavě a požadovala od Bosny další reformy.
