Podle představitelů NATO bylo ruskou agresí na Ukrajině narušeno dosud bezprecedentní období míru v Evropě.
"Poprvé od konce druhé světové války evropská země uchvátila část jiné země silou. Den po dni vidíme důkazy o destabilizující ruské přítomnosti na Ukrajině, shromažďování k boji připravených vojáků na hranicích a cynický pokus Ruska o to, aby bylo vnímáno jako poskytovatel humanitární pomoci," uvedli Anders Fogh Rasmussen a Phillip Breedlove ve zvláštním společném prohlášení publikovaném v listu Wall Street Journal.
Obavy v PobaltíPředevším pobaltské země mají obavu, že by podobně jako na Krymu mohlo Rusko vojensky uplatnit "právo na ochranu etnických Rusů v jiných zemích". Právě v trojlístku postsovětských republik - Litvě, Lotyšsku a Estonsku - totiž žijí početné ruské menšiny. V Lotyšsku a Estonsku je to zhruba čtvrtina populace, v Litvě pak přibližně 14 procent. |
Aliance sice podle nich neplánuje zasáhnout na Ukrajině, jež není členem NATO, ale východoevropské členské země by se měly začít připravovat na možnou hrozbu v podobě „zelených mužíčků“. Tedy příznačně pojmenovaných ruských ozbrojenců v uniformách bez insignií, kteří v únoru obsadili ukrajinský Krym. Přestože ruský prezident Vladimir Putin nejdříve zapojení Moskvy odmítal, později přiznal, že ruské jednotky byly na Krymu aktivní.
Pokud by se však Rusko pokusilo infiltrovat takové ozbrojence do některé ze členských zemí NATO, například do Lotyšska nebo Estonska, kde žijí silné ruské menšiny, Aliance by podle generála Breedlova zasáhla vojensky. V případě podobné invaze jako na Krymu by podle něj spojenci postupovali přesně podle článku 5 Washingtonské smlouvy, tedy že útok na jednoho člena by byl považován za útok proti celé Alianci.
Jak se bránit?
Aplikace článku 5 v případě takové hrozby je však podle expertů přinejmenším nejasná. "Aliance musí najít odpověď na otázku, jak bránit své členy nikoliv proti pouze konvenčním, ale především proti takzvaným nelineárním hrozbám (tedy například oněm "zeleným mužíčkům") a kyberútokům, které zatím představují svého druhu šedou zónu," konstatoval Jakub Kufčák z Asociace pro mezinárodní otázky.
ANALÝZA: Tři klíčové otázky, na které musí sumit přinést odpověď |
"Jak se teď ovšem cvičit, organizovat, či jak vybavovat policejní a vojenské síly států, aby bylo možné se s tím vypořádat?" naznačil aktuální problémy, které Aliance řeší. Odpovědi by podle spojeneckých představitelů měl dát nadcházející zářijový summit NATO ve Walesu.
Spojenci chtějí předně schválit celou řadu dalších opatření k dlouhodobému posílení obrany členských států především na východě včetně případné trvalejší přítomnosti spojeneckých sil v inkriminovaných zemích. Vrcholná schůzka by měla dát také zelenou k revizi celkových obranných plánů, zlepšení získávání a sdílení zpravodajských informací a vyšší frekvenci velkých vojenských cvičení.
"Musíme aktualizovat prvky našich sil rychlé reakce, abychom je mohli nasadit ještě rychleji, už při prvním náznaku potíží před rozhořením konfliktu. Rychlost je podstatou pro odražení náhlých hrozeb podél hranic NATO," shodují se Rasmussen a Breedlove.
Nová bezpečnostní situace s novými hrozbami je však podle nich odlišná, než v dobách studené války. "Nebezpečí v roce 2014 se liší od hrozeb z doby studené války. Jsou stále víc zákeřnější. Nestabilita zuří na jihu, obloukem se krize šíří ze severní Afriky na Blízký východ. A Rusko se uchyluje k hybridní válce, s manévry, tajnými komandy a pašovanými raketami," uvádí se v prohlášení.
