Česká republika a její armáda se účastnila celé řady misí NATO v zemích, které jsou jednoduše geograficky daleko. Má taková angažovanost smysl?
"Samozřejmě, že má a kdo o tom pochybuje, zřejmě nechápe jaký je dnešní svět. Je mnohem menší než byl před sto lety. Neglobalizuje se jen obchod, kultura a politika, ale také bezpečnostní hrozby. Terorismus může jeden den udeřit v New Yorku a druhý den v Londýně a za týden klidně v Praze.
Pokud bojují naši vojáci v Afghánistánu proti teroristům ze sítě Al-Kájda, tak chrání Českou republiku lépe než doma v kasárnách. Druhým rozměrem je naše spoluodpovědnost v rámci NATO. Nemůžeme jen brát, ale musíme také dávat. Nemůžeme čekat, že nám někdo pomůže, když nebudeme ochotni pomáhat my druhým."
Vyslání byť sebemenšího kontingentu do zahraniční mise s sebou nese mnoho úkolů i pro ministra obrany. Jaké to je, prosazovat misi ve vládě či parlamentu?
"Vláda je zodpovědná za tuto zemi a dokáže požadavky na vyslání vojáků do misí vždy zvážit ze všech hledisek. Není to jen otázka bezpečnostní, ale také politicko-strategická. Proto je to ve vládě vždy diskuse věcná a kompetentní.
To samé bohužel nemůžu říci o Parlamentu. Někdy je člověku až líto, když musí poslouchat slohová cvičení lidí, kteří vůbec netuší o čem je řeč a jediným důvodem obstrukcí z jejich strany je vlastní mediální prezentace. Kůži na trh přitom nese vláda, ministr obrany, premiér či prezident, kteří by museli vysvětlovat proč Česká republika neplní své závazky."
Armáda prochází reformou stejně jako armády takřka všech zemí aliance. Cítíte osobně, že vstup do NATO nějak české armádě pomohl? Změnil uvažování velitelů i stratégů? Změnilo členství v alianci i Vás osobně?
"Ten posun je určitě patrný ve všech směrech. Získali jsme nedocenitelné zkušenosti, poprvé v historii jsme získali bezpečnostní zakotvení mezi demokratickými státy a můžeme se sebevědomě rovnat vyspělým zemím, které nemusely projít padesáti lety komunistického kómatu.
Velitelé získali nový rozměr svého poslaní, cenné zkušenosti a možnost porovnat své znalosti a dovednosti s dalšími členy elitního klubu. Členství v NATO může těžko změnit něčí osobnost. O smyslu ozbrojených sil jsem jako voják nikdy nepochyboval a na tom nemůže nikdo nic změnit. Členství v NATO umožnilo nám všem získat obrovské zkušenosti, které se teď snažíme zúročit v reformě a profesionalizaci."
Jak by podle vás měla vypadat česká armáda za několik let, takový ideální model?
"Je to jen heslo, ale říkáme ho všude a chceme ho naplnit. Malá, moderní, relativně mladá a dobře vyzbrojená a vycvičená. Česká armáda budoucnosti, a já věřím, že ne zase tak vzdálené, bude schopna chránit Českou republiku a její občany a zároveň bude platným a uznávaným členem NATO. Její příslušníci budou mít přirozenou autoritu a prestiž ve společnosti. Pokud se toto podaří naplnit, tak můžu spokojeně odejít do penze."
Jak se osobně díváte na uplynulých pět let České republiky v NATO?
"Jako na velmi dynamické období plné převratných a zásadních změn a samozřejmě jako na období plné práce, velkých úkolů a výzev. Pět let České republiky v NATO znamenalo zásadní obrat ve vnímání armády u našich občanů a výrazně změnilo postavení České republiky v zahraničí. Jsme rovnocennými a respektovanými partnery v prestižním světovém společenství."
