Hrozí válka o Arktidu? Ruské letouny a lodě slídí u norského pobřeží

Je to jako v dobách studené války. Ruské letouny a válečné lodě opět slídí v arktických oblastech včetně pobřeží Norska a členská země NATO vyzbrojuje své letectvo i námořnictvo. Jde jen o demonstraci síly a zájmu o tento kout světa, nebo se stává země ledu novým bitevním polem?

Arktida. Může být země ledu místem novodobého konfliktu? | foto: Profimedia.cz

Norské letectvo zaznamenalo zvýšený počet přeletů ruských stíhacích letounů a bombardérů u norského pobřeží. Za letošní rok už norské stíhačky identifikovaly 75 ruských letounů.

Podle Larse Saunese z operačního velitelství norských vzdušných sil v Bodo, byla tak intenzivní aktivita ruského letectva zaznamenána naposledy na konci studené války.

Koncem minulého století byly přitom ruské letouny sledovány poblíž norského území tak třikrát až čtyřikrát do roka. Loni se už k norským břehům přiblížilo 87 letounů - stíhaček i bombardérů. Rusové létají v mezinárodních koridorech a kvůli tomu v drtivé většině případů norští stíhači vystartují, ruský letoun identifikují, nějakou dobu jej sledují a pak předají dalším kolegům z NATO.

"Stíhači se musí přiblížit na takovou vzdálenost, aby mohli provést vizuální identifikaci letadla, popřípadě zjistili, zda pilot letadla nesignalizuje něco ze svého kokpitu. Vzdálenost se tedy pohybuje od 25 do 500 metrů," popisuje obvyklou praxi velitel nedávné mise českých stíhačů v Pobaltí a sám pilot gripenu Jaroslav Míka.

A podobná situace jako ve vzduchu v posledních měsících panuje i na moři. S koncem studené války v roce 1988 norská pobřežní stráž zaznamenávala ročně zhruba 150 případů narušení norských výsostných vod ročně. Pak následoval útlum takřka na nulu, před rokem se opět aktivita zvýšila a dosahuje přibližně stovky. Výjimkou nejsou ani případy, kdy ruské válečné lodě obeplouvají norské ropné plošiny.

Jak vypadá ostrý start stíhačů?

Zkušenosti s ruskými vojenskými letouny mají i čeští letci. Během tříměsíční mise v Pobaltí letos v létě se jim nad hlavami rozezněly poplašné sirény k ostrému startu celkem osmkrát. Jak vypadá ostrý start popisuje velitel 211. taktické letky Jaroslav Míka.

Obvykle startuje hotovostní dvojice, v případě Norů stroje F-16, jak dlouho trvá, než se dostanou k cíli? Samozřejmě záleží na vzdálenosti, ale mohou letci v takovém případě využít všechny vlastnosti letounu?
Při ostrém vzletu se mohou využít všechny vlastnosti letounu, to znamená i nadzvuková rychlost. Pokud se nachází letadlo, proti kterému je zasahováno, v mezinárodních vodách poblíž letiště vzletu hotovostních strojů, může trvat let k cíli přibližně 5 až 10 minut od vzletu. Nezřídka se hotovost aktivuje i ve větších vzdálenostech, a pak letí stíhači proti směru letu cíle, kdy se k němu dostanou za 10 – 20 minut letu.

Jak vypadá takové sledování letounu a jeho identifikace? Musí piloti provést nějaké zvláštní manévry a na jakou vzdálenost se obvykle může přiblížit?
Ke sledovanému letadlu se létá ze zadní polosféry. Je to standard všude na světě bez ohledu na typ letadla (i na civilní dopravní stroje). Důvodem je bezpečné přiblížení bez ohrožení všech zúčastněných letadel. Stíhači se musí přiblížit na takovou vzdálenost, aby mohli provést vizuální identifikaci letadla, popřípadě zjistili, zda pilot civilního letadla nesignalizuje něco ze svého kokpitu. Vzdálenost se tedy pohybuje od 25 do 500 metrů (rozhoduje velikost letadla, typ, civilní nebo vojenská příslušnost, dohlednost, úkol apod.). Žádné dramatické manévry se nedělají. Na prvním místě je vždy bezpečnost.

Snaží se stíhači nějak komunikovat s "cílem"?
To vyplývá z konkrétní situace. Někdy může jít o pouhé monitorování daného letadla, jindy například o pomoc letadlu v nouzi. S tím souvisí i případná komunikace.

Lze to popsat na konkrétním zásahu třeba právě z Pobaltí?
Naše zásahy v Pobaltí se v zásadě odehrávaly podle výše popsaného scénáře.

Více o misi českých letců v Pobaltí čtěte zde

Nesmírné bohatství je ukryto pod ledem

Na jedné straně Rusko a na straně druhé čtyři státy NATO - USA, Kanada, Dánsko (Grónsko) a Norsko. Dříve nesmiřitelní nepřátelé, ale nyní podle proklamací partneři. Vše by se ale "mohlo" vrátit do starých kolejí a důvod je prostý - všechny tyto země si nárokují právo na nesmírné bohatství, které je ukryto hluboko na dně moře pod zatím neprostupným arktickým ledem.

Americký geologický ústav odhaduje, že se v oblasti Arktidy nachází zhruba 13 procent světových zásob ropy a 30 procent plynu. Jiné odhady pak hovoří až o čtvrtině veškerých zásob ropy na planetě. A pokud klimatické změny a s nimi spojené oteplování a tání ledu budou pokračovat, povede to ke snadnějšímu přístupu k těmto ložiskům.

Některé vědecké studie předpokládají, že arktické vody by mohly být "volné" už v létě roku 2013, tedy o deset let dříve, než se původně odhadovalo. Kromě výzkumných lodí a vojenských plavidel, které budou následovat, se trasa severním ledovým oceánem stane pravděpodobně i alternativou pro obchodní lodě. Zprovoznění lodních cest vedoucích arktickou oblastí, které byly dosud prostupné jen pro ledoborce, otevírá možnost dalšího hlubšího pátrání po ropných polích a zemním plynu v kdysi zcela nepřístupných oblastech.

A Rusko i ostatní země to vědí. Ruská expedice už v srpnu 2007 dosáhla dna Severního ledového oceánu pod severním pólem a na důkaz prvenství tam umístila kovovou schránku s ruskou vlajkou.

Hrozí 'válka' za polárním kruhem?

Odborníci soudí, že zvlášť Rusko bude ve sporu o to, "pod čím ledem" nerostné bohatství je, velmi aktivní. "Myslím, že to může vést ke střetu. Ne v podobě války, ale o 'studený' konflikt půjde," uvedl pro natoaktual.cz bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor.

ANALÝZA

"NATO a tající Arktida – nové výzvy pro její členy i Rusko"
analýza Andora Šándora, bývalého náčelníka Vojenské zpravodajské služby pro natoaktual.cz

Jak dodal, zvýšené aktivity ruských ozbrojených sil, včetně dálkových letů bombardérů a pozorovacích letů jsou sice určeny především domácímu publiku, patrné budou ale pro celý svět. Moskva podle něj vyvine maximální tlak, aby dosáhla svého. "Všichni musí vidět, že jsme tady, máme ty schopnosti a musíte s námi počítat. Rusko bude chrastit. Od rozpadu Sovětského svazu se v tomto ohledu nic nezměnilo. Rusko využije všech možností, aby si svůj kus urvalo" konstatoval Šándor.

Bohaté zkušenosti s patrolováním v těchto oblastech má z dob studené války i NATO jako celek. Spojenci monitorovali cesty ruských ponorek, lodí a strategických bombardérů. V současnosti situaci bedlivě sleduje a analyzuje budoucí vývoj. "I když jsou dlouhodobé důsledky klimatických změn v Arktidě stále nejasné, je zřejmé, že vzdálený sever si v následujících letech vyžádá více pozornosti Aliance," řekl dnes již bývalý generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer.

NATO by se proto podle Scheffera mělo na tuto strategickou oblast více zaměřit a začít budovat důvěryhodné vztahy mezi pěti hlavními "arktickými" státy, které si oblast a bohaté zdroje nárokují.

Norsko i Kanada posilují vojenskou přítomnost

Země "na druhé straně" oznámily, že posílí svou vojenskou přítomnost v těchto končinách. Například Kanada chce v arktické oblasti vybudovat nové armádní výcvikové středisko a přístav pro vojenská plavidla. A Norsko zbrojí.

Vláda hned počátkem letošního roku rozhodla, že posiluje přítomnost norských sil na severu země a navyšuje investice do letectva, armády, námořnictva i zpravodajských služeb. Arktida je totiž podle norské vlády jedna z priorit domácí i zahraniční politiky. V příštích letech by letectvo mělo dostat 48 nových víceúčelových stíhacích strojů F-35 Lightning II.

Stranou nezůstane ani námořnictvo, které připravuje nákupy dalších supermoderních válečných lodí a hlídkových člunů.

Norsko dokonce "dálný sever" zařadilo mezi tři klíčové prvky nedávno zveřejněného strategického bezpečnostního konceptu. Ačkoliv v něm konstatuje, že vzájemné vztahy s Ruskem jsou dobré, zároveň neskrývá obavy z nebývale silné přítomnosti ruských sil.

"Strategické nukleární síly mají prioritu jako signál globálních ambicí Ruska. Námořní základna nukleárních zbraní hraje důležitou roli, včetně nejdůležitějšího ruského komplexu základen na poloostrově Kola," uvádí se v dokumentu s odkazem na přístav Murmansk, který je domovskou základnou ruské severní flotily.

DÁLKOVÉ LETY RUSKÝCH BOMBARDÉRŮ

Ruské bombardéry Tu-160 a Tu-95 nad Arktidou nejsou v poslední době ničím novým. Rusko před dvěma roky obnovilo pravidelné lety svých strategických bombardérů mimo vlastní území. Po patnácti letech se tak Kreml vrátil k praxi z dob Sovětského svazu, přestože bojové hlídky bombardérů zrušil v roce 1992. Kreml tehdy oznámil, že se cítí ohrožen především plány USA na vybudování základen protiraketové obrany v Polsku a České republice. Kromě Norska se ruské vojenské letouny se bez ohlášení stále častěji v arktické oblasti dostávají do blízkosti vzdušného prostoru Kanady.