Americký výrobce Lockheed Martin čelil potížím s modernizačním balíčkem pro letouny F-35 a americké letectvo proto odebralo o desítky strojů méně, než se předpokládalo. Nemáte obavy, že by to mohlo vést ke zpoždění dodávek letounů pro Českou republiku?
Vůbec ne. Jsme ve spojení jak s výrobcem tak se společnou programovou kanceláří (JPO – Joint Program Office), která sdružuje všechny současné i budoucí uživatele letounu a projekt neustále kontroluje, a všechno běží podle plánu. Neočekáváme žádné zdržení. Od Američanů ani z naší strany.
Naše letouny mají být dodány až v roce 2029. To bychom měli mít prvních šest strojů. V roce 2030 obdržíme další dva. Do té doby budou už všechny problémy dávno stoprocentně odladěné.
Česká republika by měla dostat 24 letounů v budoucí nejmodernější verzi a pro tu je právě problematický balíček TR3 - Technology Refresh 3 naprosto klíčový. Jde zjednodušeně o „nový mozek“, který umožní používání pokročilých schopností a zbraňových systémů.
Naše letouny mají být dodány až v roce 2029. To bychom měli mít prvních šest strojů. V roce 2030 obdržíme další dva. Do té doby budou už všechny problémy dávno stoprocentně odladěné. Lockheed udělal jednu zásadní věc, že modernizační balíček rozdělil na několik částí. Vždycky je těžší vyřešit všechny potíže najednou. Stačí, když se jedna věc z dlouhého seznamu nepodaří a může to narušit celou modernizaci. Momentálně už výrobce odladil 95% modernizačního balíčku a ten zbytek bude následovat během několika příštích měsíců.
Petr HromekGenerálmajor ve výslužbě. |
Shodou okolností právě míříte do USA. Co je cílem té cesty?
S týmem letíme za výrobcem a budeme nastavovat detailní harmonogramy jednotlivých oblastí projektu. Nejde totiž jen o fyzické dodávky samotných letounů, ty jsou víceméně už jasně určené, ale spíše o naši přípravu bezproblémového začlenění a provozu letounů. Co všechno a v jakých termínech musíme splnit v rámci budování potřebné infrastruktury ale i přípravy personálu, abychom měli včas dostatečný počet vycvičených pilotů, techniků a specialistů.
Američané už byli u nás v červenci, aby si detailně prohlédli základnu v Čáslavi, odkud budou letouny operovat. Zjišťovali, jak základna funguje, jaké máme personální obsazení, jaké typy letounů provozujeme a na základě toho se bude vytvářet detailní plán pro přeškolování pilotů a technického personálu při přechodu na nový letoun.
První várka nejmodernějších letounů má přistát v Čáslavi až za sedm let. Na první pohled se to zdá jako dlouhá doba, ale je obecně známé, že americké podmínky pro provoz jsou extrémně přísné, především co se týká kyberbezpečnosti. Bude v tomto ohledu základna připravená?
Ano stoprocentně. Požadavky na infrastrukturu jsou přesně specifikované. Od systému údržby letounu až po detailní rozmístění, kde budou technici, kde piloti, kde operační centrum nebo výcvikové simulátory. Vše podléhá určitému stupni utajení a dodržení předpisů je naprosto klíčové, aby nedošlo k nějaké kompromitaci utajovaných informací. Letoun F-35 jako celý systém dává značný technologický náskok před všemi ostatními a nějaký únik informací, byť nechtěný, by mohl vést ke ztrátě takové výhody.
Česko dostane své letouny F-35 včas, program běží, ujišťuje americký výrobce |
Samotné vybudování potřebné infrastruktury včetně generální opravy dráhy přitom bude tvořit pětinu ze 150 miliard určených na přezbrojení na nové letouny. Je něco, co by to mohlo zkomplikovat?
Máme přesné požadavky na infrastrukturu. Určité minimální parametry, které bezpodmínečně musíme splnit, ale to je v podstatě obvyklé u jakéhokoli typu letounu. Když jsme před dvaceti lety přecházeli na gripeny, tak jsme budovali hangár rovněž přesně podle parametrů švédské strany. Také nám říkali, co v tom hangáru musí být a na jakém konkrétním místě. V té době zcela novému systému údržby jsme se museli přizpůsobit, naučit se nové postupy a rázem zapomenout na to, jak jsme to dělali s ruskými nebo sovětskými letouny. Ostatně podobné starosti mají teď také na Slovensku s přechodem na letouny F-16.
Uživatelé letounů F-35
Jen letos si stroje F-35 objednaly hned tři země. Kromě České republiky také Řecko a naposledy před pár týdny Rumunsko. Jde o dvacátou zemi, která bude stroje provozovat. Nemyslíte, že to může zvýšit tlak na výrobce v už tak napjatém plánu výroby?
Nemyslím si to. Stačí se podívat na dodávky pro zákazníky, kteří si F-35 objednali před námi. Polsko má už první stroje vyrobené a nyní by měl začít výcvik polských pilotů a technického personálu. První letoun pro finské vzdušné síly je výrobě. Výrobce má na každý rok naplánovaný přesný počet strojů a pro jakého konkrétního zákazníka.
Jeden jim všem vládne. Úder na Írán potvrdil technologickou nadvládu F-35 |
Kritici nákupu letounů F-35 neustále spekulují o spolehlivosti respektive provozuschopnosti tohoto stroje, přitom pravidelně zveřejňovaná data programové kanceláře ukazují, že se parametry neustále zlepšují.
Každá nová věc a obzvlášť takto technologicky vyspělý systém má vždy nějaké své ‚dětské nemoci‘, které je zkrátka potřeba postupně vychytat. V továrně pochopitelně nejsou schopni i přes testování odstranit všechny potíže a chyby, protože se něco nemusí objevit hned.
Až potom v reálném provozu se projeví některé nedostatky, na které se navíc mnohdy může přijít až ve chvíli, kdy se globální flotila podstatně rozrůstá. Musíme si uvědomit, že je nyní vyrobených už přes 1 000 letounů F-35. Je logické, že na nedostatky výrobce reaguje a schopnosti letounů postupně rostou. Jediné, co zatím nevychází úplně dobře, tak je letoun ve variantě C určené pro operace z letadlových lodí. Těch je vyrobeno nejméně. Tato varianta se nás ale netýká.
První belgická F-35 opouští továrnu. Se zpožděním, ale s klíčovým vylepšením |
A lze už nyní srovnat spolehlivost a udržitelnost F-35 se stroji Gripen, které provozujeme?
Myslím, že ta procentuální provozuschopnost je v podstatě na stejné úrovni. Jsou tam možná rozdíly v jednotkách procent, ale lze to velmi špatně vyhodnotit.
Jak to?
Protože v případě F-35 jde o daleko větší flotilu strojů. My tady máme dvanáct jednomístných strojů Gripen a dva dvojmístné.
Ale ani těch dvanáct gripenů nemáme k dispozici neustále.
Ne, to ani nejde. Každý letoun potřebuje pravidelnou údržbu. Je to jako s autem. Jednou za 15 tisíc kilometrů nebo jednou ročně prostě musíte zajet do servisu, ale výměna oleje je pochopitelně mnohem jednodušší než prohlídka tak složitého stroje, jakým je nadzvukový bojový letoun. Auto nemáte třeba den, letoun při jednoduché prohlídce klidně týden. A větší kontroly u gripenů se dělají po 100, 200, 400, 600 provozních hodinách. Například kvůli větší prohlídce a údržbě po 800 provozních hodinách musíme s každým letounem přímo do Švédska, kde zůstává klidně dva měsíce. Rázem jste celou dobu bez letadla. A to neberu v potaz, když se něco skutečně pokazí. Nikdy nelze dosáhnout stoprocentní schopnosti, že máte všechny letouny v jednu chvíli připravené ke startu.
To je právě ta spolehlivost/provozuschopnost? Jak je na tom momentálně F-35?
Ano, je to počet hodin, které určitě s letounem nalétáte do nějaké poruchy. Obecně je u F-35A stanoven požadavek, že letoun musí být schopen létat 6 hodin, než se případně objeví nějaká závada či porucha. Poslední údaje z listopadu hovoří o tom, že F-35 je vysoko nad tím, konkrétně přes 10 hodin provozu do nějaké poruchy.
To je dobrý výsledek?
To je skoro dvojnásobek. Jde o takzvané nahodilé poruchy, které se mohou přihodit. Ale stejně důležité jsou parametry údržby. Tedy kolik hodin údržby letoun potřebuje k tomu, aby mohl hodinu létat. U F-35A je požadavek 9 hodin údržby a momentálně je dosažená hodnota podstatně lepší. Na hodinu letu stačí jen něco přes 5 hodin údržby.
Další problémy F-35. Česko se nemusí dočkat včas, varuje americký generál |
Stále platí možnost, že dostaneme několik letounů dříve oproti původnímu plánu?
Prvních šest podle plánu v roce 2029. Dalších šest jsme měli obdržet v roce 2031, ale výrobce nám nabídl, že je schopen dodat už dva z těchto strojů v roce 2030. Zefektivní to a urychlí výcvik našich letců a techniků přímo ve Spojených státech. Je to pro nás samozřejmě výhodnější.
Prvních dvanáct letounů má být vyrobeno v USA a druhá polovina pak v Itálii?
Ano prvních dvanáct bude vyrobeno přímo v USA další dvanáct Itálii. V podstatě je to úplně jedno, protože ty výrobní linky jsou totožné. Výroba v Itálii je ale pro nás o něco výhodnější kvůli následné přepravě. Přelet vyrobených letounů přes oceán je podstatně dražší, než z jihu Evropy. Musíte najmout tanker pro doplňování paliva za letu a mít pro takovou logistickou akci alespoň čtyři vyrobené letouny. Je to složitější a náročnějších operace, než když sednete do kokpitu v Itálii a za hodinu jste v Česku.
Drony určitě mají své místo a budou hrát stále větší a větší roli. Ale také mají své limity, nejsou tak rychlé a obratné, neunesou tolik munice.
Co říkáte na srovnání, že po zkušenostech z války na Ukrajině jsou kvůli masivnímu rozvoji a používání dronů pilotované bojové letouny vlastně přežitek?
Stačí se podívat na nedávný izraelský úder na vojenské cíle v Iránu. S letouny F-35 se dostali hluboko nad íránské území, aniž by o tom Íránci vůbec věděli. To jasný důkaz toho, že pilotované stroje jsou v tomto ohledu stále nepřekonatelné. Jistě, bezpilotní stroje mají ohromné využití, ale pořád jde o doplněk. Nezvládnou všechno. Ve vietnamské válce se také začaly používat letouny vyzbrojené střelami a palubní kanón se najednou mnohým zdál zbytečný, protože se letouny už do klasického souboje neměly vůbec dostat. Ale velmi rychle se ukázalo, že letouny unesou jen velmi omezený počet raket a že kanón je stále potřeba.
A na letounech je stále.
Zkušenost ukázala, že to není tak černobílé. Drony určitě mají své místo a budou hrát stále větší a větší roli. Ale také mají své limity, nejsou tak rychlé a obratné, neunesou tolik munice. Člověk v letounu ve vzduchu bude pořád důležitý, třeba jako řídící centrum pro roj s ním kooperujících bezpilotních strojů. Při ovládání dronů ze země stále musíte čelit mírném zpoždění. Je třeba nepatrné, ale v některých okamžicích může být fatální. Asi před rokem ruská stíhačka nad Černým mořem poškodila manévrem americký bezpilotní letoun. Jsem přesvědčený, že skutečný pilot v kokpitu by se s největší pravděpodobností dokázal takovému střetu vyhnout.
