Vladimír Nálevka, historik z Univerzity Karlovy v Praze a člen České euroatlantické rady
Česká republika by měla převzít svůj závazek v euroatlantickém prostoru. Jestliže jsme v NATO, musíme nést povinnosti, které ze členství vyplývají. Radar by tady měl být, i když je to bilaterální záležitost mezi Českem a USA. Ale právě i Česko má odpovědnost za bezpečnost starého kontinentu a všech členů Aliance, tedy i USA.
Máme zastupitelskou demokracii, proto by o takových záležitostech měl rozhodovat pouze Parlament. Za velmi důležitou považuji informovanost veřejnosti. Musí proběhnout rozsáhlá vysvětlovací kampaň, která by lidem jasně odpověděla na otázky týkající se například škodlivých účinků radaru.
Vždyť tato republika je doslova osazena spoustou radarů, mají je vojáci, řízení letového provozu a nikdo si nestěžuje na nějaké škodlivé účinky. Ti, kteří manipulují s různými referendy totiž vytvářejí náladu proti radaru a těží především z neinformovanosti.
Jan Závěšický, Mezinárodní politologický ústav
Skutečnost, že se z problematiky protiraketové obrany stala věc veřejná a politická, není a priori negativní, spíše naopak - lze to jen uvítat. Bohužel je celá otázka nevhodně ideologizovaná a špatně komunikovaná směrem k široké i odborné veřejnosti. V současné debatě padají především na straně odpůrců amerických "základen" iracionální a demagogické argumenty.
Po emoční stránce se zdá, že Češi si zjevně přítomnost amerických spojenců na našem území bez ohledu na účel a cíl pletou se sovětskými okupačními vojsky v době normalizace.
Poněkud odlišnou otázkou pak je, zda by postoj české veřejnosti byl skutečně pozitivnější, kdyby se jednalo o systém v rámci NATO. Při opětovně nevhodné komunikaci a politickém zneužití takového tématu by mohla nastat situace velice podobná té současné, ať už by šlo o radar, letiště nebo výcvikové centrum speciálních sil.
Konsensus na úrovni politické reprezentace státu a stranických špiček je přitom jednou ze základních podmínek ke konstruktivnímu přístupu k problémům strategického významu pro bezpečnost a obranu naší vlasti.
Jan Eichler, historik z Ústavu mezinárodních vztahů
Základní problém je v tom, že americký radar není systémem NATO, není iniciativou Severoatlantické aliance, ale jednoho hegemona a dvou členů, kteří jsou v NATO zatím jen krátce. Ne vždy je také šťastná argumentace pro.
Například argumentace hrozbou terorismu. Zatím neexistuje na světě radar, který by viděl do hlav teroristů a jejich sítí. Úskalí vidím i v argumentaci íránskou hrozbou. V dohledné minulosti nenajdeme případ, kdy by írán na někoho zaútočil. Poslední válku vedl Írán proti Iráku a tu rozpoutal Saddám. Ale, že sám byl agresívní? Něco jiného jsou pak výroky současného íránského prezidenta Ahmadínežáda, to je opravdu blázen.
Petr Suchý, politolog z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity
Všeobecné referendum mi nepřipadá jako vhodný způsob rozhodování v otázkách bezpečnosti státu. Je to záležitost výlučně vlády a Parlamentu. Myslím si, že je potřeba, aby pokračovala jednání, která se zintenzivní po odeslání nóty americké straně. Je věcí politiků, aby o jednání detailně informovali veřejnost. Na základě dostupných materiálů by si veřejnost měla udělat obrázek o tom, jaké výhody nebo rizika z umístění základny mohou plynout.
Domnívám se, že je současně na politicích, aby oni dokázali přesvědčit veřejnost o tom, že v těchto otázkách se musíme postupovat strategicky a nikoliv krátkozrace, jak se mnohdy děje především v případě odhadování a zlehčování budoucích bezpečnostních hrozeb, kterým nebudou vystaveny jen Spojené státy, ale i Evropa.
Rozpor s akceptováním NATO a neochotou umístit radar na českém území plyne z nedostatečné informovanosti obyvatelstva, častým dezinformacím ze strany odpůrců radaru a neuvědomování si, že členství v NATO není jen přijímání bezpečnostních garancí, ale také vlastní podíl na zajišťování a posilování bezpečnosti spojenců.
