Dnes již Česká republika o sobě může prohlásit, že je nejen plnoprávným, ale také široce respektovaným členem této organizace.
Kladné rozhodnutí o přizvání České republiky do NATO a její dosavadní pozitivní hodnocení je výsledkem nejen českého diplomatického úsilí, ale také odrazem významných vnitropolitických a vnitrostátních změn, které upevnily bezpečnost, stabilitu a hodnověrnost českého státu v očích zahraničních partnerů a spojenců.
Značnou měrou se na tomto úspěchu podílela i Armáda České republiky, která se úspěšně účastnila a účastní celé řady zahraničních misí a akcí (IFOR, SFOR I. a II., UNTAES, AFOR, KFOR, Essential Harvest, ISAF aj.). Úspěšná integrace České republiky do NATO byla potvrzena rozhodnutím uspořádat vrcholnou schůzku členských a partnerských zemí aliance v Praze ve dnech 21. - 22. listopadu 2002, kdy se v našem hlavním městě sešli nejvyšší představitelé 46 států. Tento summit byl nejen důležitou a zároveň symbolickou událostí v dějinách České republiky, ale i významným mezníkem v historii aliance, která zde potvrdila své nové rozšíření o státy střední a východní Evropy a definovala své cíle a potřeby pro nadcházející období.
Pozice České republiky v NATO a možnosti prosazování našich zájmů se odvíjejí od naší činnosti a příspěvků v politické a vojenské oblasti. Česká republika je plně zapojena do práce všech politických orgánů NATO a nijak nezaostává za “starými” členy.
V rámci Severoatlantické rady prezentuje Česká republika vlastní stanoviska a v řadě případů přispěla i k pokroku v jednáních o významných otázkách. Naše země byla výrazně aktivní např. při navazování spolupráce s demokratickou vládou Svazové republiky Jugoslávie, při odstupování pozemní bezpečnostní zóny podél vnitrostátní administrativní hranice Kosova, dále pak při formování nového vztahu Aliance s Ruskou federací a v problematice dalšího rozšiřování Aliance.
Česká republika vede od roku 2000 také tzv. styčné velvyslanectví Aliance v Litvě, které napomáhá nově přijímaným členům v procesu jejich integrace do NATO. Problémem bohužel zůstává výrazně slabé, takřka pouze symbolické, zastoupení České republiky v orgánech NATO, a to z důvodů nedostatku civilních a vojenských odborníků s potřebnou kvalifikací, jazykovými schopnostmi a bezpečnostním prověřením. Tento deficit pochopitelně brání lepšímu prosazování našich stanovisek a zájmů.
Také ve vojenské oblasti patří Česká republika k aktivním členům. V současné době se např. Armáda České republiky podílí na tvorbě Sil rychlé reakce NATO. Vedle vyslání více jak stovky specialistů do operace ISAF v Afghánistánu stojí za pozornost především úspěšné plnění závazků České republiky v oblasti budování vojenských kapacit pro potřeby NATO.
Česká republika se v průběhu summitu NATO v Praze přihlásila k tzv. Pražskému závazku ke schopnostem (PCC), v němž státy NATO deklarovaly potřebu vybudovat za mezinárodní spolupráce takové vojenské kapacity, které budou odpovídat současné i předpokládané bezpečnostní situaci ve světě a umožní NATO aktivněji a efektivněji působit proti hrozbám a reagovat na převládající i potenciální druhy ohrožení.
Přestože celkově Armáda České republiky zatím trpí celou řadou nedostatků a v řadě ohledů jsou schopnosti České republiky a jejích ozbrojených sil označovány ze strany NATO jako slabé, jsou oblasti, kde je role České republiky mimořádně významná a uznávaná. Armáda České republiky se může pochlubit dlouholetou tradicí v oblasti boje proti zbraním hromadného ničení, vynikajícími výsledky, kvalitou svých specialistů a zkušenostmi z opakovaného nasazení v Perském zálivu.
Česká republika proto přijala roli vedoucí země pro tuto oblast a byla pověřena ostatními spojenci k vytvoření specializované mezinárodní jednotky, tzv. mnohonárodního praporu radiační, chemické a biologické ochrany NATO. Tato jednotka dosáhla počátečních operačních schopností 1. prosince 2003, je podřízena nově vzniklému Velitelství speciálních sil v Olomouci a jejím garantem je Vrchní velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE).
V NATO je proto s nadějemi a velmi pozitivně vnímáno české úsilí reformu a profesionalizaci ozbrojených sil, které by mělo v blízké budoucnosti odstranit stávající nedostatky a zajistit realističtější přístup k plnění některým našich závazků vůči NATO. Česká republika se také zapojila do programu bezpečnostních investic NATO, který zajišťuje výstavbu společné infrastruktury, zařízení a dalších prostředků Aliance nezbytných pro výcvik a nasazení jejích ozbrojených sil.
Realizace těchto projektů a investice ze strany NATO na našem území jsou nejen důsledkem vojensko-strategického rozhodnutí Aliance, ale také odrazem vnímání důležitosti České republiky a výsledkem úsilí našich vojáků a diplomatů.
K současnému postavení České republiky v NATO lze ve zkratce říci, že naše země je řádně integrovanou zemí a přes některé přetrvávají nedostatky se v řadě oblastí blíží nebo dosahuje standardů běžných v NATO. Česká republika má v rámci Aliance dobrou pověst a respekt, zejména díky konzistentním politickým postojům, aktivní účasti na vojenských misích NATO (zejména v Bosně a Hercegovině a v Afghánistánu) a snaze o reformu našich ozbrojených sil.
