„Smlouva upravuje spolupráci v případech, které nelze řešit v rámci systému protivzdušné obrany NATO. Jde především o situace, kdy by se civilní letoun ocitl v rukou teroristů, nebo vzájemnou výpomoc při výpadku schopností vzdušných sil jednoho státu,“ uvedl ministr obrany Martin Stropnický s tím, že poskytnutí techniky by bylo žádající smluvní stranou finančně kompenzováno.
Společné nebeO projektu se diskutuje už dlouhé roky. První plány, že by Češi a Slováci chránili nebe nad oběma zeměmi společně, se datují už do období let 2000 až 2002. Velmi odvážně vize dokonce počítaly s ochranou nebe nad celou Visegrádskou čtyřkou - tedy i Polskem a Maďarskem. Ačkoliv společné nebe nad Českem a Slovenskem prakticky existuje díky členství obou zemí v NATO, nová smlouva o ochraně vzdušného prostoru mu však dá vyšší úroveň. Zatím unikátní projekt společné ochrany vzdušného prostoru v evropské obranné politice od ledna spustily země Beneluxu. Podle dohody se v nepřetržité ochraně vzdušného prostoru nad Belgií, Nizozemskem a Lucembruskem střídají po čtyřech měsících belgické a nizozemské vzdušné síly. Dohoda také upravuje i pravidla zásahu proti takzvanému „renegátovi“ - tedy unesenému civilnímu letounu, které by mohlo představovat teroristickou hrozbu. |
Evropské členské státy NATO zajišťují ochranu vzdušného prostoru prostřednictvím aliančního systému protivzdušné obrany (NATINAMDS), který je jedním z pilířů kolektivní obrany.
Členské státy do tohoto systému poskytují zejména stíhací letouny, kterým velí Vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě. ČR nepřetržitě vyčleňuje dva stíhací letouny Gripen.
Systém je ale určen výhradně k obraně před vojenskými hrozbami a nezajišťuje obranu před civilními letouny zneužitými k teroristickému útoku. Nová mezivládní smlouva mezi Českem a Slovenskem, kterou koncem roku schválila také slovenská vláda, takové vzdušné hrozby nevojenské povahy už detailně řeší.
A výslovně uvádí, že zásahy mohou zahrnovat i použití zbraní. V praxi by to znamenalo, že piloti by na území druhého státu mohli v nejkrajnějším případě „sestřelit“ letadlo, které by mohlo být použito k teroristické akci.
O případném zásahu ve společném vzdušném prostoru se bude rozhodovat podle vnitrostátního práva státu, na jehož by se zásah uskutečnil.
V samostatné historii Česká republika takovou podobnou smlouvu s žádným jiným státem sjednanou nemá. Jistou podobnou zkušenost má ale z roku 2002. Tehdy takovou, avšak krátkodobou, dohodu uzavřela s USA kvůli summitu NATO v Praze. Umožňovala, aby americké vzdušné síly v případě potřeby zasáhly nad českým územím.
Projekt společného československého nebe by v budoucnu mohlo ještě významně usnadnit nedávné rozhodnutí Bratislavy, že chce vyjednávat o pořízení letounů Gripen. Slovenské letectvo má totiž dosud ve výzbroji dosluhující letouny sovětské výroby MiG-29.
Fotografie    |
Obě země by tak měly stejné letouny, stejný servis, stejnou výzbroj. Pokud by si Slovensko nakonec pořídilo - ať už koupilo či pronajalo letouny JAS-39 Gripen, byl by to pro roky neustále „oprašovaný a zase zmrazovaný“ projekt zásadní impuls.
Gripeny v českých službách by bez nejmenších problémů mohly být „obslouženy“ a vyzbrojeny na Sliači, ty slovenské zase v Čáslavi. Obě země by zřejmě ušetřily na výcviku pilotů i personálu, logistice i provozu.
