Vrcholem Bushovy cesty budou dva summity v Bruselu 22. února. Nejdříve se sejdou nejvyšší představitelé Severoatlantické aliance. Poté na schůzku s americkým prezidentem zamíří státníci Evropské unie. Sporná témata mají ustoupit do pozadí.
Česko má v Bruselu zastupovat prezident Václav Klaus i premiér Stanislav Gross. Bush také chystá separátní rozhovory s politiky, kteří kritizovali americký zásah v Iráku - francouzským prezidentem Jacquesem Chirakem a německým kancléřem Gerhardem Schröderem.
Navzdory neshodám se chtějí Američané i Evropané tentokrát zaměřit na to, co je spojuje. Je jasné, že se jeden bez druhého ve světové politice neobejdou. Spojené státy i země EU mají velký zájem na stabilizaci Iráku či Afghánistánu.
Z dnešního pohledu už není tak důležité, jaký měl kdo názor na válku v Iráku. Důležité je, kdo přispěje na mírovou obnovu země a výcvik tamních bezpečnostních sil. A to chtějí Francouzi i Němci, byť cvičit irácké vojáky či policisty nehodlají přímo na iráckém území.
Schröder nechce děsit
Zastánci pevné evropsko-americké spolupráce, kteří usilují o klidný průběh Bushovy cesty do Evropy, se však o minulém víkendu přece jen vyděsili. Německý kancléř Gerhard Schröder vzkázal účastníkům bezpečnostní konference v Mnichově, že NATO už nepovažuje za organizaci, v níž se rozhoduje o těch nejdůležitějších bezpečnostních záležitostech. - více ZDE
Kancléř vcelku vystihl realitu. Sporné otázky politiky vůči Íránu a zbrojního embarga vůči Číně totiž Američané a Evropané skutečně neřeší na půdě aliance, ale v rámci dialogu mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Zdálo se však, že Schröder svým prohlášením zbytečně provokoval.
Sám kancléř vše později "uváděl na pravou míru". V rozhovoru pro list Wall Street Journal upřesnil, že Německo má zájem na takové reformě bezpečnostních institucí, která by posílila NATO i jiná transatlantická fóra. Dialog s Američany by měl být hlubší, což bezpochyby brzy sdělí i prezidentovi Bushovi...
Partnerem je unie
Poněkud stranou pozornosti zůstal fakt, že sami Američané už za svého klíčového partnera uznali Evropskou unii. Není náhodou, že v Bruselu se americký prezident poprvé v historii sejde najednou právě s nejvyššími představiteli všech pětadvaceti zemí EU.
Americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová je sice považována za většího "jestřába", než byl její předchůdce Colin Powell, ale právě ona přichází se zásadní podporou evropskému sjednocovacímu procesu. Společnou zahraniční politiku Evropské unie označila Riceová během své nedávné cesty na starý kontinent za pozitivní sílu.
Zapomenuta jsou známá slova amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda, který dělil Evropu na starou a novou. Zapomenuta jsou ovšem i slova samotné Riceové, která po válce v Iráku chtěla "Rusům odpustit, Němce ignorovat a Francouze vytrestat."
Postoj americké ministryně, která má obrovský vliv na Bushe, však přesto není až tak překvapivý. Riceová už jako akademička, odbornice na mezinárodní vztahy, měla blízko k teoriím multipolárního světa a regionálních velmocí ve stylu Henryho Kissingera.
Pokud se Evropská unie stane regionální velmocí, zasadí se o bezpečný vývoj starého kontinentu, což je pro Ameriku výhodné. Také bude přirozeným spojencem Spojených států na mezinárodní scéně.
To, jak bude ono spojenectví silné, se však ukáže právě při řešení sporných věcí. EU se nyní chystá zrušit zbrojní embargo vůči Číně a Američané se obávají, že by to asijskou velmoc příliš posílilo.
A Washington vysílá tvrdá varování do Íránu kvůli tamnímu jadernému programu, zatímco EU vyjednává s Teheránem o mírovém řešení a posilování ekonomických vztahů.
