"Výstava pomáhá uvědomit si, že v Afghánistánu a v Iráku působíme ze dvou důvodů: kvůli nám, abychom nastolením bezpečnosti posílili naše vlastní bezpečí. A také kvůli místním lidem, kterým pomáháme zlepšovat jejich život," řekl český velvyslanec při NATO Karel Kovanda.
Ten se kdysi dočetl o Hlouškově výstavě v Dobrušce a rozhodl se, že "výstava o tom, jak čeští vojáci vidí Afghánistán a Irák, musí nutně přijít do Bruselu - a nakonec jsme ji sem dokázali dostat". Fotografie byly nejprve měsíc k vidění v Českém centru v Bruselu a nyní jsou instalovány v rušné hale v centrále NATO.
Polní nemocnice byla v zahraničí nasazena s malou přestávkou téměř dva roky. V afghánském Kábulu působila od května 2002 do ledna 2003, od dubna do prosince 2003 pak v jihoirácké Basře. Navzdory složitým podmínkám ošetřila a pomohla tisícům lidí. Hloušek pro obě mise vybíral personál.
"Očkování jsme neprováděli, to spíš akutní ošetření, ale přicházeli i lidé, kteří měli z dřívějších bojů utržené ruce či průstřely a neměli je odborně vyléčené. To se pak tyto věci znovu operovaly," zavzpomínal podplukovník při vernisáži na Afghánistán.
Za nejnebezpečnější z nasazení v Iráku považoval paradoxně oslavné salvy. "Místní stříleli ze samopalů a pistolí do vzduchu na oslavu čehokoli, ať místních sňatků či zabití Saddámových synů.
Střílí se do vzduchu, ale kulky někde padají - a velmi často se stávalo, že dopadaly do stanů nemocnice. Sice se nestalo, že by byl zraněn český voják či sestřička, ale vždy to bylo o fous. Ale raněné jsme měli mezi pacienty; jeden například ležel po operaci, v tom přiletěla kulka, prostřelila mu nohu a šel na další operaci..."
