Loňské přijímací zkoušky na obor pilot skončily podle Dyčky pro dívky neúspěchem. Žádná z 11 uchazeček nebyla přijata. Zvládly sice velmi náročné fyzické testy, neuspěly ale v matematice a fyzice.
Letos se na obor pilot přihlásilo 112 uchazečů - 25 bude přijato. "Dívky se pochlapily. Polovina testy zvládla. Je to úspěch," uvedl Dyčka. Pilot je totiž podle něj nejatraktivnější obor na akademii.
Dívky ještě nevědí, která z nich byla přijata. Výsledky přijímaček jim akademie teprve písemně sdělí. Škola proto zatím nechce zveřejnit jejich jména. Studovat budou čtyři roky, přičemž součástí výuky jsou i lety na bojových strojích.
Pilotky působí v armádách některých zemí NATO. Česko se patrně stane jednou z nich v roce 2006. Studium žen na vysokých vojenských školách v zahraničí je zcela běžné.
V členských státech NATO přitom pro ženy neplatí téměř žádná omezení a úlevy v parametrech přijímacího řízení, studia ani samotného výcviku v porovnání s muži. Podíl žen na celkovém počtu studentů v zahraničních školách se pohybuje rovněž kolem jedné pětiny.
Poslední česká bojová pilotka má dnes dvaasedmdesát let a žije v Praze. Působila do roku 1958 u pátého stíhacího leteckého pluku.
Báčová začala létat v roce 1946 ve svých 16 letech v aeroklubu ve Slaném, kde absolvovala plachtařský výcvik. Na počátku padesátých let pracovala Eleonora Báčová jako telegrafistka na vojenském letišti v Praze-Kbelích.
V roce 1953 po absolvování leteckého učiliště byla Báčová spolu se svým manželem - rovněž vojenským pilotem - přeložena k 5. stíhacímu leteckému pluku do Líní u Plzně, kde začala létat na vrtulovém kurýrním letounu typu Čáp.
"Velice ji však lákala představa přesednout do kokpitu tehdy moderní proudové stíhačky MiG-15, která tvořila hlavní část výzbroje stíhacího pluku. Po vytrvalém přemlouvání nadřízených a po absolvování odborného školení se jí podařilo v létě 1955 začít létat na vysněné stíhačce," popsal historii mluvčí akademie Dyčka.
V září roku 1955 po pouhých 19 hodinách praktického létání (špatné počasí více nedovolilo) předvedla svoje pilotní umění v rámci leteckého dne v Praze. Její kvalitní pilotáž vzbudila velký ohlas mezi vojenskou i civilní veřejností.
Od konce roku 1955 působila Eleonora Báčová jako pilotka MiG-u 15 u 4. letky 5. stíhacího leteckého pluku a plnila běžné výcvikové úkoly jako ostatní. Při jednom leteckém cvičení byla dokonce nominována jako náhradnice do elitního čtyřčlenného roje, který byl tvořen zkušenými piloty.
"Popularita na jedné straně a nechuť zanedbávat kvůli nekonečným propagandistickým akcím samotné létání, se však staly Báčové osudnou. Její příklad oslovil řadu dalších děvčat, která toužila po profesi bojové pilotky," napsal o kariéře Báčové armádní magazín A-report.
Velení armády si s tímto masovým zájmem nevědělo rady a proto přeložilo Eleonoru Báčovou do okruhu pozemního personálu jako letovoda. A když byla Báčová nucena v roce 1958 přijmout pro ni neodpovídající funkci, odešla z armády raději definitivně.
 V přijímacích zkouškách na obor pilot bojového letounu na Vojenské akademii v Brně uspěly letos tři ženy. Do kokpitů bojových strojů tak zřejmě opět usednou i pilotky. |
