„Osvoboďme Bělorusko z vnitřní okupace a znemožněme vnější agresi!“ vyzval v pátek běloruský opoziční lídr a jeden z neúspěšných demokratických prezidentských kandidátů ve volbách před sedmi lety Mikalaj Statkevič.
Datum 25. srpna si nevybral náhodou. Přesně před šestadvaceti lety v srpnu 1991 získalo Bělorusko nezávislost.
Teď má opozice po letech opět obavy, zda o ni země brzy nepřijde. „Nezákonně dovolujeme do Běloruska znovu vkročit cizím vojákům. To ohrožuje nezávislost našeho státu... Musíme varovat potenciální agresory a zrádce u moci, že budeme svobodu naší země bránit,“ prohlásil.
Společně s opozičním hnutím Charta 97, které se inspiruje idejemi Charty 77 v někdejším Československu, a dalšími uskupeními svolává na 8. září, tedy jen čtyři dny před vypuknutím vojenského cvičení, do centra Minsku protestní akci.
Ruské manévry budí obavy, ale NATO není okresní přebor, říká Šedivý |
Hned v sobotu běloruská policie Statkeviče zatkla. Má si odpykat 15 dní za mřížemi. Trest mu před časem v nepřítomnosti uložil soud za organizování jiné demonstrace už v červenci. Shodou okolností také proti chystanému cvičení.
Moskva manévry ZAPAD 2017 vykresluje jako běžné cvičení, které se koná každé čtyři roky a je plánováno dlouho dopředu. První ruské jednotky dorazily podle plánu do Běloruska už v polovině srpna. Rusko přesný počet jednotek, které by se měly zářijového cvičení účastnit, neuvedlo. Ruský ambasador při NATO Alexander Gruško však uvedl, že neočekává víc než třináct tisíc vojáků, tedy limit, při kterém by Rusko - na základě mezinárodní dohody - bylo povinno dovolit vojenským pozorovatelům OBSE manévry sledovat.
Jenže zkušenosti z předchozích let ukazují, že Moskva na podobná cvičení nakonec nasazuje mnohonásobně vyšší počty vojáků a analytici rovněž upozorňují na skutečnost, že se jejich termíny až podezřele nápadně kryjí s následnými konflikty. Moldavsku, Gruzii, na Ukrajině.
„Budeme cvičení pozorně sledovat. Všechny národy mají právo cvičit své síly, ale státy by měly rovněž respektovat své závazky k transparentnosti,“ prohlásil ve čtvrtek během návštěvy Varšavy šéf Aliance Jens Stoltenberg.
Neposlušný Minsk
Běloruský režim v čele s prezidentem Alexandrem Lukašenkem se dosud zdál být navenek vždy neochvějným a kovaným spojencem Moskvy. Jenže obraz dostal vážné trhliny po ruské anexi Krymu v roce 2014 a ruských akcích na Ukrajině, které Lukašenkův režim k překvapení Kremlu až příliš otevřeně neschvaloval.
Korunu pak všemu nasadil běloruský prezident tím, že po zhoršení vztahů Ruska se Západem a posílení vojenské přítomnosti NATO na své východní hranici opakovaně odmítl povolit zřízení stálé ruské vojenské základny na běloruském území.
„Bělorusko dokonce změnilo svou vojenskou doktrínu o nasazení vojenských sil na vlastním území v případě, že by se zčistajasna objevili takzvaní zelení mužíčci (neoznačení maskovaní ozbrojenci) jako na Krymu nebo na východě Ukrajiny,“ konstatoval politolog Alexander Duleba ze Slovenské asociace pro zahraniční politiku (SFPA).
Minsk podle něj dával celkem hlasitě najevo, co si o ruské anexi Krymu myslí. „A to Moskvu, stejně jako v případě dalšího spojence Kazachstánu, zřejmě trochu nepříjemně překvapilo,“ dodal.
Bělorusko pak navíc loni navázalo užší vztahy s EU a Spojenými státy, aby přilákalo životné důležité investice, když se dosavadní „moskevské dotace“ začaly povážlivě ztenčovat kvůli ekonomickým sankcím Západu na Rusko a zhoršujícímu se výkonu ruského hospodářství. A Minsk se také Evropě a USA přiblížil diplomaticky, když zrušil vízovou povinnost pro západní občany.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Systematicky politický, ekonomický a diplomatický tlak pomalu stupňuje Kreml vůči Bělorusku už třetí rok. Zahrnuje „obchodní válku“ s omezením běloruského zboží na ruském trhu, spor o ceny plynu a nedostatečné dodávky ruské ropy do Běloruska. Výkon běloruské ekonomiky se v lednu 2017 rázem propadl o 1,5 % HDP. A ruský ekonomický tlak podle expertů významně přispěl k oslabení sociální a ekonomické stability.
„Lukašenkův režim bez podpory Moskvy nemá patrně šanci přežít,“ uvedl politolog Duleba. Připomíná, že stát například provozuje dvě velké rafinérie, které jsou schopné zpracovat ročně až 15 milionů tun ropy, určené pro evropské trhy.
„Celkem snadný zisk s určitou přidanou hodnotou je 2 až 2,5 miliardy dolarů, které Lukašenko používá jako hlavní zdroj na financování provozu vnitřního aparátu a režimu jako takového. Je však zcela závislý na výhodné ceně ropy, kterou z Ruska dostává podstatně levněji,“ dodal Duleba. Běloruský prezident je tak podle něj ve schizofrenní situaci, kdy na jedné straně sice „rebeluje“, ale na straně druhé nemůže Moskvě příliš odporovat.
Zhoršující se ekonomická situace a nespokojenost obyvatel v únoru a březnu vyústily ve veřejné protesty, asi největší od prezidentských voleb v roce 2010.
Černé scénáře
A právě tehdy začali zahraniční a dokonce i někteří domácí běloruští analytici zvedat prst: pozor, Moskvě nahrává vše do karet, aby mohla v zemi vojensky zasáhnout. A rozsáhlé cvičení by k tomu podle nich mohlo být když ne výhodnou příležitostí, tak alespoň jakousi přípravou pro všechny případy.
Například renomovaný americký bezpečnostní expert Janusz Bugajski z Centre for European Policy Analysis (CEPA) načrtl krizové scénáře, které Bělorusko mohou vzhledem k událostem posledních dvou let postihnout.
Lukašenkovu režimu totiž trvalo několik týdnů, než se na jaře rozhodl proti demonstracím zakročit a policie pozatýkala stovky lidí. Zatímco Západ tehdy podle Bugajského tajně doufal v kompromisní řešení mezi režimem a demonstranty jako předzvěst politických reforem, Moskva považovala mírný postup vůči demonstrantům za slabost a obávala se dalšího „EuroMaidanu“ jako na Ukrajině. Ten by zřejmě Bělorusko vystřelil z dráhy dosavadního satelitu ruské sféry vlivu.
„Jedním z hrozivých scénářů je, že ruští představitelé Lukašenka svrhnou během veřejných protestů pod záminkou předejití násilné revoluce nebo zásahu NATO. Moskva by pak tvrdila, že prostě jen koná ‚vůli lidu‘ odstraněním ‚posledního diktátora‘ v Evropě,“ nastínil tehdy Bugajski.
Rusko versus NATO. V šachové partii na Baltu má Moskva masivní přesilu |
Bělorusko je podle jeho slov klíčovým prvkem projekce moci Kremlu ve střední Evropě a v baltském regionu, především protože hraničí se třemi státy NATO. „Kreml zemi neumožní si svobodně zvolit západní směřování ať už s Lukanšenkem, nebo bez něj,“ dodal.
K přesvědčení veřejného mínění a ospravedlnění zásahu pak podle něj moskevská média mohou argumentovat dezinformačními příběhy o další nebezpečné „barevné revoluci“ či pokusu o „fašistický převrat“ zorganizovaným na ruské hranici západními zpravodajskými službami.
Běloruský bezpečnostní analytik Arsenij Sivitski z Center for Strategic and Foreign Policy Studies (CSFPS) z Minsku pak popsal, jak by čistě hypoteticky mohl scénář ruského generálního štábu vypadat. Vycházel přitom ze scénářů vojenských cvičení, které ruské síly společně s běloruskou armádou nacvičovaly už v roce 2015.
Nastrčené „ilegální“ ozbrojené skupiny mají nejprve destabilizovat vojenskou a politickou situaci v Bělorusku. Zaútočit na kritickou státní a vojenskou infrastrukturu, zadržet některé představitele země, cíleně provádět teroristické útoky a rozdmýchávat nepokoje.
„Běloruská vláda není schopna sama situaci stabilizovat a požádá o vojenskou pomoc Kreml. Moskva se rozhodne poslat vojáky, aby provedla společnou protiteroristickou operaci, zabránila nepokojům a ‚obnovila‘ ústavní pořádek,“ popsal Sivitski.
Akce by podle něj provázela široká propagandistická kampaň doma v Rusku o tom, že se Moskva snaží zabránit Západem organizovaným protiruským akcím.
Podle Bugajského by pak „bratrský“ vojenský zásah mohl být prezentován za pokus o zabránění krveprolití. „Část běloruského obyvatelstva by dokonce takový zásah mohla uvítat s důvěrou, že zajistí větší domácí stabilitu,“ dodal.
Pod hybridním útokem
Sivitski stejně jako například některé zahraniční think-tanky už týdny upozorňují, že nynější vztahy Minsku s Moskvou přesně pasují do šestietapového postupu hybridní války vypracované mozkem ruské armády Valerijem Gerasimovem a úspěšně použité na Ukrajině.
Jeho model popisuje etapy vývoje konfliktu za použití kombinace nevojenských i vojenských akcí. Hlavní roli při dosažení cílů války hrají nevojenské prostředky v podobě psychologických operací a propagandy, ekonomických sankcí, embarg, kriminálních i teroristických aktivit.
Sivitski poukazuje, že ruské bezpečnostní služby dávno hluboce pronikly do běloruských vojenských, policejních, byrokratických i zpravodajských sítí. Ekonomické sankce, omezení a diplomatický tlak se stupňují.
„Nyní jsme ve třetí etapě: zahájení konfliktních činností,“ vypočítává Sivitski s odkazem na jarní vlnu protestů a nynější demonstrace proti cvičení. Protichůdné síly v zemi začínají podle modelu jednat proti sobě. Může jít právě o demonstrace, podvratné akce, sabotáže, ale i vraždy a paramilitární akce.
Gerasimova doktrína ruské hybridní války v šestistupňové škále
Moskva pak v reakci podle modelu „vyostření situace“ považuje za přímou hrozbu pro národní zájmy a bezpečnost Ruska a zahajuje přípravu politického a vojenského zásahu.
Ruku v ruce přichází dezinformační kampaň. Ostatně ruská státní média poslední měsíce vykreslují situaci v Bělorusku v podobném světle jako v roce 2014 o Ukrajině s tím, že se „Západ pokouší Bělorusko odpoutat“ od Ruska. První ruský televizní kanál nebo armádní „Hvězda“ hovoří o zahraničních tajných službách, které připravují revoluci, aby svrhli prezidenta Lukašenka. Další příběhy se zaměřují na údajný nárůst nacionalistického sentimentu v Bělorusku a „rusofobie“ v běloruské společnosti. Mimochodem televizní kanál ruského ministerstva obrany výslovně varoval, že Alexander Lukašenko by „mohl být svržen ukrajinskými provokatéry“.
Nezávislý analytický server BelarusDigest pak před časem poukázal na vysoké počty železničních vozů, které letos podle logistických údajů ruská armáda do Běloruska posílá. Má jít až o 4 tisíce vozů. Tedy více než třicetkrát více než v roce 2015 a dvacetkrát více, než při posledním cvičení ZAPAD 2013. Loni to bylo pouze 200 vozů.
Běloruský prezident Alexander Lukašenko obavy odmítl s tím, že ZAPAD 2017 není ničím jiným než běžným obranným cvičením. „Tradičně provádíme s Ruskem takové cvičení,“ prohlásil.
Podobně ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov informace označil za nesmyslné. Odmítl, že by ruské jednotky po cvičení zůstávaly na území Běloruska. Dodal však, že bělorusko-ruská společná armádní skupina „má vše potřebné k tomu, aby zabránila jakýmkoli provokacím, které by narušily bezpečnost obou zemí“.
Strategické území
Podle českého velvyslance při NATO Jiřího Šedivého mají ruské síly oficiálně procvičovat protiteroristické operace. Nasazují ale všechny druhy vojsk, těžkou techniku, budou simulovat uzavření Baltského moře, do Kaliningradské oblasti přesunou velké posily, prověří částečnou mobilizaci záloh a otázkou je, zda podobně jako v roce 2009 aktivují i jadernou schopnost.
„To celé vypadá spíše jako příprava na rozsáhlou regionální válku, konflikt vysoké intenzity, s nasazením sil v plném spektru schopností a logicky tedy merkel proti velmi vyspělému protivníkovi,“ řekl Šedivý (více zde).
Simulace HegemonVelmi zajímavá je v této souvislosti počítačová válečná simulace scénáře možného konfliktu mezi Ruskem a NATO, která počátkem roku proběhla ve Varšavě. Cílem bylo analyzovat povahu ruské vojenské hrozby pro pobaltské státy a Polsko. Hlavní roli v něm sehrálo právě Bělorusko. Pro simulaci byl použit počítačový program "Hegemon", vyvinutý Spojenými státy v dobách studené války, který pro taktickou, operační a strategickou analýzu a možný vývoj scénáře využíval data z otevřených zdrojů a deklasifikovaných materiálů. Konflikt mezi Západem a Ruskem podle simulace odstartoval v Bělorusku, když běloruský vůdce Alexander Lukašenko odmítl masivní stálou vojenskou přítomnost ruských sil na běloruském území. Kreml se podle simulace odhodlá k převratu, svrhne Lukašenka a nahradí jej zcela loajálním generálem tajných služeb. Nový vůdce Běloruska poté oficiálně pozve ruské jednotky do Běloruska. Kreml pak spustí hybridní akce vůči pobaltským republikám a Polsku. NATO se v reakci rozhodne aktivovat článek 5 a vyšle na pomoc Síly okamžité reakce k ochraně těchto států. Kreml ozačí tento krok jako vyhlášení války a spustí rozsáhlou ofenzívní operaci proti pobaltským zemím a Polsku. Podle scénáře Rusko dokonce na území Běloruska nasadí taktickou jadernou zbraň. |
„Přímá vojenská angažovanost Moskvy prostřednictvím omezení či zrušení běloruské suverenity by zpochybnila bezpečnost a integritu několika hraničních států a dokonce mohla vyvolat přímou konfrontaci Ruska a NATO,“ vysvětlil Bugajski důvody, proč Moskvě záleží na „neomezeném“ vojenském přístupu na běloruské území.
Moskva by pak mohla využít Bělorusko jako pomyslný odrazový můstek pro své širší regionální cíle. Nasadit vojáky podél severní hranice Ukrajiny, tedy velmi blízko Kyjevu a tak roztříštit pozornost ukrajinských sil, bojujících na východě s proruskými separatisty. Ještě zlověstnější by pak podle něj bylo, že by tak Kreml získal plnou kontrolu nad západními hranicemi Běloruska s Polskem, Lotyšskem a Litvou.
Upozornil, že méně než 150 kilometrů pak dělí Bělorusko od ruské militarizované exklávy Kaliningradu. „Jedním rychlým vojenským tahem přes litevské území může Kreml splnit dva cíle najednou. Přímo propojit Rusko s vojenskou základnou a odříznout tři pobaltské státy od přísunu potenciálních vojenských posil a vybavení NATO v případě budoucího ruského útoku na Estonsko nebo Lotyšsko,“ konstatoval Bugajski.
Situaci v Bělorusku komentoval i někdejší gruzínský prezident Michail Saakašvili u příležitosti nedávného výročí krátké rusko-gruzínské války v srpnu 2008 o dvě gruzínské separatistické oblasti Abcházie a Jižní Osetie. „Myslím si, že Rusko plánuje Bělorusko obsadit a připojit ho k sobě,“ citovala dlouholetého nesmířlivého Putinova kritika agentura BNS. „Během cvičení bude připravena infrastruktura,“ prohlásil Saakašvili.
