Nový londýnský starosta Sadiq Khan splnil svůj předvolební slib: zakázal v londýnské veřejné dopravě reklamu, která podporuje “negativní image těla”. Co to ve skutečnosti znamená? Obyvatelé Londýna už neuvidí reklamu podporující “nezdravé nebo nerealistické” znázornění lidského těla. Tak třeba štíhlá těla v plavkách jsou tedy nepřijatelná. Tedy, abychom byli přesní: u takových vyobrazení nesmí být nápisy typu “Máte tělo připravené na pláž?”.
Zdroj: Twitter
Je to špatné rozhodnutí v téměř všech ohledech. Zaprvé, Sadiq Khan prostě populisticky následoval hlas veřejnosti – a to i přesto, že britská Advertising Standards Association, samoregulační organizace pro dohled nad reklamou (něco jako česká Rada pro reklamu, jen ta britská má na rozdíl od té české autoritu) prohlásila jasně, že daná reklama prostě není nezodpovědná ani nikoho neuráží.
Zadruhé, vysílá se tím jasné poselství: nejenže je špatné říkat o špatných věcech, že jsou opravdu špatné, nejenže je dokonce nutné nemluvit o jejich opaku jako o věcech dobrých, je nutné přestat mluvit o dobrých věcech v pozitivních souvislostech vůbec. Příklad: nesmíme říkat o tlustých, že jsou tlustí, nesmíme říkat ani o štíhlých, že jsou štíhlí, a nesmíme ani náznakem dovozovat, že být štíhlý je fajn.
Třetí důvod už jen vyplývá z kontextu: Sadiq Khan je totiž první muslim, který se stal londýnským starostou. Bylo jen otázkou času, kdy se začnou ozývat zprávy typu: „Používá feministické argumenty, aby tady zavedl šaríu“.
He is using feminist talking points to enact sharia policy.
— RudeDog&the Dweebs (@Dont_be_a_dweeb) June 14, 2016
Next up is pushing white men out of jobs, hiring muslimshttps://t.co/OOQF8w3s88
Důsledky mohou být absurdní. Robert Čuma z Pirátské strany to komentoval velmi libertariánsky: „Co bude dál? Zakážeme krásným a štíhlým lidem pobyt na veřejnosti? Třeba na plážích a koupalištích? Bude v budoucnu v každém fotbalovém týmu povinně 38% hráčů obézních, aby se špekouni necítili diskriminovaní?“ Stačí ale trochu ubrat na síle argumentace a hned to nezní jako vtip. Co takhle zakázat reklamu na hezké šaty, pěkná auta nebo luxusní domy, protože si je prostě většina populace nemůže dovolit? A pokud budeme chtít opravdu chránit veřejnost před negativními vlivy v reklamě, co kdybychom zakázali reklamu na tučná jídla a na cukrovinky? A co až někoho napadne, že není možno zůstávat na půl cesty a bylo by dobré rovnou všechno zakázat?
Zdroj: Twitter
Jan Lipold z Aktuálně.cz okomentoval celou situaci v duchu hesla "hodinky jsou jako holínky, obojí se natahuje" a přirovnává zákaz reklamy na hezká těla k zákazu reklamy na segwaye v Praze. Podle něj londýnský i pražský zákaz reagují na stížnosti obyvatel – ovšem kdyby se měly proměny veřejného prostoru řídit počtem stížností, můžeme Prahu přemalovávat pořád dokola. Oba zákazy údajně „…regulují, omezují prostor, ve kterém se běžně pohybují lidé, a zároveň ho město poskytuje ke komerčnímu používání soukromníkům”. Nepostřehne ale zásadní rozdíl – zatímco segway vám může zlomit nohu, reklama na plavky vás tak maximálně přinutí začít cvičit. Zkusme se ale přes tento argumentační faul přenést, a předpokládejme, že opravdu by se stát (či v tomto případě radnice hlavního města) měl starat o to, aby někdo náhodou neurazil tlusté lidi tím, že by řekl: štíhlí lidé jsou hezcí. Buďme důslední! Zakažme všechny časopisy jako Men’s Health, začněme rozdávat tvrdé pokuty každému časopisu, který na obálce vyfotí hezkou holku nebo kluka v plavkách – a řekne o něm, že má hezké tělo, protože není tlustý jako prase.
Nosit růžové brýle je fajn, jen to trošku zkresluje náhled na realitu. Můžete si stokrát říkat, že černá je bílá, válka je mír, svoboda je otroctví a nevědomost je síla. Neznamená to ale, že máte pravdu – jen jste prostě zvolili způsob, jak se s vám nepříjemnou situací vyrovnat. Své o tom věděl už Charles Baudelaire, s jehož motivačním citátem se dovolím rozloučit. Hezký víkend!
Člověk musí být pořád opilý. V tom je celý vtip - toť jediná otázka. Abyste necítili, jak hrůzné břímě času láme vám bedra a sráží vás k zemi, musíte se ustavičně opíjet. Ale čím? Vínem, poezií nebo ctností - čím vám libo. Opíjejte se však! A probudíte-li se kdy na stupních paláce, v zelené trávě škarpy, v pochmurné domácí klauzuře a vaše opojení opadne nebo vyvane, tažte se větru, vlny, hvězdy, ptáka, hodin - všeho, co prchá, všeho, co lká, všeho, co krouží vesmírem, všeho, co zpívá, všeho, co mluví, - otažte se, kolik je hodin; a vítr, vlna, hvězdy, pták i hodiny vám odpovědí: "Je hodina opájení. Nechcete-li být nevolníky a mučedníky času, opíjejte se, neustále se opíjejte! Vínem, poezií, ctností - čím vám je libo!"
