Ke změně jejich výše nedošlo od roku 2005 (rozhlasový poplatek), respektive 2008 (televizní poplatek). Ceny v Česku přitom od té doby stouply o 81 respektive 63 procent. Podobnou situaci v posledních letech řešila řada států. Naposledy se o zvýšení poplatku rozhodlo na konci roku ve Velké Británii.
Nejen kvůli obtížnému prosazování růstu poplatků je trendem posledních let v Evropské unii změna způsobu financování veřejnoprávních médií. Z poplatků se nejčastěji přechází na některou formu daně. V posledních letech poplatky zrušilo Slovensko, Francie, Švédsko, Norsko, Dánsko, již dříve Nizozemí a Belgie a Island. Ze státního rozpočtu v současné době platí svá média 17 zemí Evropské unie.
Veřejnoprávní média jsou pod tlakem politiků, míní komise novinářů |
Dalším trendem patrným na mediálním trhu v Evropské unii je tlak na vyjasnění typu obsahu, který veřejnoprávní média mají vysílat, a který již patří médiím komerčním. A v neposlední řadě i v jakém prostředí mohou veřejnoprávní média operovat. Zda mohou (případně musí) využívat například komerční streamingové platformy, provozovat webové stránky či zda mají zůstat pouze v televizním a rozhlasovém vysílání.
Řada soukromých stanic v Německu, Velké Británii či například Finsku vystupuje proti tomu, aby veřejnoprávní média vysílala „komerční“ obsah. Například v Německu, kde by se mělo rozhodnout o změnách ve výši poplatku od příštího roku, je velký spor o vysílání sportovního obsahu na veřejnoprávních médiích. Právní spor o definici obsahu patřícího do veřejnoprávních médií běží také ve Finsku, vydavatelství Sanoma se svých práv domáhá dokonce u Evropské komise.
Některé země i z tohoto důvodu proto přistupují k tomu, že jednoznačněji definují to, jak by takový veřejnoprávní obsah měl vypadat. Striktní vymezení mají například v Dánsku a ostatních severských zemích. Trendem je tlak na růst edukačního typu obsahu, kvalitního – i regionálního – zpravodajství, rozvoje jazyka a poznávání historie dané země.
Svoboda tisku se v Evropě snižuje, v žebříčku propadává i Česko |
„Stále častějším trendem je uzavírání časově a finančně omezených smluv s veřejnoprávními médii. V těchto dohodách vlády garantují finanční prostředky na určité období, na druhé straně poměrně taxativně vyjmenovávají, co od těchto médií očekávají. Na konci těchto období může dojít k přehodnocení pravidel podle toho, jak se společnost, technologie a mediální trh vyvíjejí,“ uvedl partner společnosti Datarun Vladimír Piskáček.
Řada zemí také svým veřejnoprávním médiím povoluje vysílat reklamu (například Německo, Francie, Itálie, Nizozemsko, Španělsko), což se stále více stává jedním z problematických bodů v soužití veřejnoprávních a soukromých médií.
„Ve studii jsme se zaměřili na poslední vývoj veřejnoprávních médií ve Velké Británii, Francii, Finsku, Nizozemí, Belgii, Dánsku, Německu, Polsku a na Slovensku. Země jsme pro studii úmyslně zvolili odlišné, a to geograficky, historicky i kulturně, proto, abychom získali co nejširší obraz o změnách, ke kterým dochází v rámci Evropské unie (a Velké Británie),“ dodává partner společnosti Datarun Michal Půr.
