Česká unie vydavatelů, Sdružení pro internetový rozvoj, Asociace online vydavatelů, Český výbor International Press Institute a Syndikát novinářů v tiskové zprávě vyzývají zákonodárce, aby návrh při dalším projednávání odmítli, a zároveň nabízejí odbornou spolupráci při hledání přijatelnější úpravy.
Podle médií hrozí, že návrh povede k autocenzuře a omezení práce novinářů, ale i třeba bloggerů, diskutujících na sociálních sítích či politiků samotných.
Vondráčkův návrh, který schválil Ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny, ve svých důsledcích podle vydavatelů kriminalizuje porušení již nyní v principu platného zákazu (nemožnosti) zveřejňovat informace z přípravného trestního řízení tam, kde na jejich zveřejňování není veřejný zájem.
Vondráček hájí zákaz zveřejňování jmen stíhaných. Náhubkový zákon, tvrdí Piráti |
Výše uvedené mediální asociace v návrhu spatřují nebezpečí ohrožení svobody médií, které podle nich vyplývá zřejmě ze zásadního nepochopení jejich role. Posláním médií je přinášet veřejnosti všechny relevantní a důvěryhodné informace, což samozřejmě zahrnuje i informace z přípravného trestního řízení, pokud tyto informace od lidí v těchto řízeních zapojených uniknou.
Zákonodárci a ostatní činitelé by proto měli vyvinout maximální úsilí, aby informace nebyly předmětem úniku, nikoliv se snažit postihovat média za to, že o únicích a jejich obsahu zpravují veřejnost. Kriminalizace zveřejnění takovýchto informací může novináře a poskytovatele mediálních služeb odrazovat od toho, aby veřejnost informovali o významných kauzách týkajících se politiků či jiných veřejně činných osob, míní vydavatelé.
A v návrhu nespatřují prostředek ochrany presumpce neviny, jak tvrdí podporovatelé návrhu, ale nástroj, jak bránit novinářům a dalším lidem informovat o jednotlivých trestních případech na principu padni komu padni. Potenciální riziko uložení trestu odnětí svobody až na pět let totiž může vyvolat u novinářů, vydavatelů, ale i dalších, kteří by chtěly informovat o kauze veřejného zájmu, nejistotu, obavy a vést k nebezpečné autocenzuře.
Zástupci vydavatelů a novinářů se proto odvolávají se na článek 21 Evropského nařízení o svobodě médií, který jasně stanovuje povinnost členských států nastavovat vnitrostátní opatření týkající se poskytovatelů mediálních služeb tak, aby nedocházelo k ovlivňování redakční svobody. Taková opatření musí být řádně odůvodněná, transparentní, objektivní a nediskriminační. Vzhledem k chybějící důvodové zprávě k tomuto bodu nebyl tento požadavek naplněn, míní vydavatelé.
