Slavný opavský bludný balvan, podle kterého dostala jméno i skeptická anticena (ČTK/Fotobanka ČTK/Fluger René)
V březnu 2014 se objevil na facebookové stránce časopisu Respekt odkaz na status Ondřeje Kundry, šéfa domácího oddělení tohoto týdeníku a nositele novinářské Křepelky (cena pro mladé a perspektivní novináře do 33 let), ve kterém reagoval na udělení anticeny Bludný balvan Českého klubu skeptiků Sisyfos homeopatce a bojovnici proti očkování Ludmile Elekové těmito slovy: „Dnes dostala cenu Bludný balvan za „pseudovědeckou činnost“ lékařka Eleková za to, že upozorňuje na nebezpečí a nežádoucí účinky očkování s tím, že způsobuje alergie, astma a autismus. Teď to v ČT obhajuje Jiří Grygar ze spolku Sisyfos. Celkem by mě zajímalo, co by pan Grygar řekl rodičům dítěte, které se v důsledku očkování stalo autistou. Doporučoval by snad pokusit se z toho zase nějak vyočkovat? PS: jsem rád, že v Česku žijí a myslí lidé jako paní Eleková.“
Kundra nebo Hájek?
Investigativní novinář i se svým domovským Respektem se tady na svém facebookovém profilu ocitli v jednom šiku s Petrem Hájkem a jeho Protiproudem. Něco podobného, i když ne tak přímočaře, ve svém článku z počátku března v Respektu předvedla Kundrova kolegyně Hana Čápová, když napsala: „Rodiče, kteří se nechtějí beze zbytku podřídit státnímu kalendáři, pečlivě zvažují riziko nákazy proti riziku komplikací spojených s očkováním. A těch není málo: od otoku, vyrážky či teploty až po křeče a potíže s dechem (o obavách z alergií či autismu nemluvě).“
Zdá se tedy, že v Respektu, stejně jako v Protiproudu, mají za to, že je jasně prokázáno, že očkování způsobuje autismus a je třeba obavy z toho vzít v případě debaty o očkování v potaz. O tom, že to nikdy prokázáno nebylo, šlo o vymyšlenou a vyvrácenou lež , kterou jednoznačně do hájemství antivakcinačních mýtů a legend posílají už drahně let věrohodné studie nejspíš v Respektu netuší.
Racionální hodnocení fám, pocházejících z hájemství alternativní medicíny a alternativního myšlení vůbec je něco, čeho je schopno jen velmi málo novinářů. V očích odborné veřejnosti se tak drazí kolegové ztrapňují jako na běžícím pásu (legendární je v tomto jistě rozhovor s Ludmilou Elekovou na Ona.Idnes.cz, kterou v Respektu tak obdivují, či aktuálně další nekritický rozhovor v Echu).
Jé, alternativní novinka, pojďme ji adorovat
Podobným ukázkovým příkladem neschopnosti kriticky hodnotit záležitost vědy je příběh „revolučního“ přístroje AMP. Ten měl velmi snadno a rychle pouhým přiložením pěti senzorů infračerveného záření na tělo posoudit lidské zdraví a diagnostikovat řadu patologických stavů. Přístroj za sebou neměl žádné studie o tom, že jeho diagnostika je skutečně přesná, jen bombastickou reklamu o produktu ruského kosmického výzkumu. Test ČOI ověřil, že jde o nefunkční aušus, a ministerstvo zdravotnictví zjistilo, že žádné studie ani řádnou registraci za sebou nemá přístroj ani nikde ve světě. Kouzelná mašinka tedy zmizela ze světla ramp a pod jiným názvem vegetuje v undergroundu alternativní medicíny. Zůstaly po ní ale stopy novinářské neschopnosti kriticky myslet a připravenosti zbaštit prodejcům přístroje cirkusová představení o jeho funkčnosti i s navijákem (a jako zákusek si dát časopis Udice, jak by řekli hoši z Červeného trpaslíka). Stačí se jen náhodně proklikávat archivem elektronických médií, aby člověk narazil na perly oslavující nefunkční přístroj, jako třeba:
Krevní testy bez krve (27.8.2012, Rytmus života: „Za šest minut umí analyzátor AMP přečíst vaši krev. A k tomu zjistit spoustu dalších věcí!“)
Přiloží pět drátků a máte rozbor krve. Přístroj se nemýlil (8.2.2012, Mladá fronta DNES)
Přístroj pro ruské kosmonauty vyšetří krev bez jehel (28.8.2011, Ostrava.iDNES.cz: „Žádné jehly, prohlídky těla či dutin ani hodiny času strávené v plných čekárnách. Stačí šest minut relaxace v křesle a znáte svůj zdravotní stav. Že to zní jako hudba budoucnosti? S přístroji z Ruska už je to realita.“)
Vyšetření organismu za šest minut není jen reklamní trik. Test potvrdil, že funguje (29.3.2012 novinky.cz)
VŠECHNO O SOBĚ za 6 minut (12.4.2012, Květy)
ZA ŠEST MINUT a bez jediné kapky krve! (11.12.2010, Moje rodina)
KOMPLETNÍ PREVENTIVNÍ VYŠETŘENÍ OBSTARÁ POČÍTAČ (29.12.2010, Blesk zdraví: „Novinka, která zachraňuje životy.“)
Bez kapky krve pacient ihned zjistí zdravotní stav (24.5.2011, Denik.cz)
V článcích bylo sice občas zmíněno, že skeptici a mnozí lékaři mají s tímto přístrojem problém, vždy ale pouze jako dodatek a mimo hlavní sdělení. Je to ostatně v oblasti vědy a zdravotnictví úplně běžné.
Když běžný novinářský postup selhává
Jako zavilý racionalista, který se snaží ve svých článcích naopak vždy dávat přednost vědeckým zjištěním a vědecké metodě před alternativními senzacemi, sleduji, jak mým kolegům masivně při střetu s alternativní medicínou vypíná mozek. V kontaktu s alternativou v oblasti zdraví a vědy si brilantní mysl nejlepších glosátorů a analytiků české žurnalistické scény bere prostě dovolenou. Důvody jsou podle mě dva:
Prvním je uplatňování klasického myšlenkového vzorce novinářů: většinou tvoří článek tak, že dají prostor jedné straně, pak druhé straně a nakonec splácají nějaké shrnutí podle svých zkušeností, vědomostí a mnohdy také sympatií. Něco ve stylu: „Tady je paní, co říká, že očkování je špatné, a tam je ta velká korporace, co říká, že dobré. Fandíme tedy té paní, protože to je sympatický bojovník proti přesile, a co když na tom něco bude?“ Problém je, že ve vědě se nepracuje metodou: „Jeden názor, druhý názor a vy si vyberte“. Věda má ověřené metody, kterými se snaží testovat hypotézy a vyvracet je či potvrzovat. Můžeme pak s jistou poměrně vysokou mírou určitosti tvrdit, co považujeme za prokázané a co ne. Zrovna u autistické hypotézy je dobře zdokumentováno, že Wakefield, který hypotézu o tom, že očkování autismus způsobuje, vypustil do světa, manipuloval s daty, že jeho studie je metodologicky mizerná a že se dopustil vědomého, finančně motivovaného podvodu a další studie naznačující tuto souvislost jsou také metodologicky snadno rozcupovatelné a naopak je k dispozici dost dat, která souvislost nepodporují. Není tedy jediný důkaz, že očkování způsobuje autismus. Jen víra alternativců a fanoušků konspiračních teorií. Zjistit si tato fakta není vůbec těžké.
V tomto příběhu tu tak nestojí proti sobě názor proti názoru, ale v kauze „očkování a autismus“ tu stojí proti sobě tvrzení doktorky provádějící alternativní medicínu, která si cosi pohledala na internetu a říká tomu výzkum, a pak tisíce vědců, kteří dělají skutečný výzkum, pracují s informacemi o milionech očkovaných dětí, jejich výstupy jsou pod ostrou kontrolou regulačních a kontrolních orgánů a také tisíců dalších vědců. Běžný český novinář ale, bohužel, navzdory tomu všemu není schopen rozhodnout, které tvrzení má větší váhu. Jeho závěr pak zpravidla vypadá: „Je to názor proti názoru, pravda bude nejspíš někde uprostřed“. Tak to ale ve skutečnosti vůbec není a novináři nejsou schopni to pochopit. Nechápou podstavu vědeckého zkoumání. Svým čtenářům a facebookovým fanouškům tak prezentují nesmysly jako fakta, čímž jen posilují víru v konspiračních teorie.
Stejné je to v případě rozhovorů s šiřiteli pavědeckých nesmyslů. Rozhovor se zmíněnou aktivistkou Elekovou bývá zpravidla plný otázek ve stylu: „Co si o tom myslíte, paní doktorko?“ Místo, aby novináři pokládali dotazy podložené výzkumy, které její tvrzení posílají do hájemství mýtů a legend, kde poskakují růžoví jednorožci a létají mimozemšťané. Že to novináři nesvedou, je ostuda jejich i médií, která takové rozhovory a články publikují.
Druhým důvodem je obecná neznalost oboru. Titul z přírodních věd je u novinářů výjimkou, takže o vědě píší studovaní žurnalisté, učitelé češtiny nebo prostě lidé s maturitou. To je běžný jev a nemusí to být problém, pokud se v redakci vyskytuje alespoň jeden vzdělaný novinář, který se skutečně věnuje opravdové vědě. Stává se pak baštou rozumu, která kultivuje celou redakci (tedy, nechá-li se). V Týdnu to býval Ondřej Vrtiška, v Lidových novinách je to dnes třeba Eva Vlčková. Silný důraz právě Lidových novin na vědu a tedy i redaktory, kteří se jí věnují, pomáhá obecně tomu, že v těchto novinách do nebe volající nesmysly většinou nevycházejí. Takovou „vědeckou baštu kritického myšlení“ však dnes většina českých médií nemá. Případný nesmyslný článek ovlivněný propagandou lidí z oblasti alternativní medicíny, přicházejících se zázračnými přístroji a různými z paty vycucanými tvrzeními o farmacii a očkování zvláště, tak nemá kdo korigovat. Je to strašlivá nemoc většiny českých redakcí a v době úspor v mediálním byznysu už na ni nejspíš není lék.
Takže když to shrnu a vrátím se na začátek tohoto komentáře: Co by Jiří Grygar řekl rodičům, jejichž dítě se v důsledku očkování stalo autistou? Nic, protože takové dítě podle všeho neexistuje. Vás bych, pane Kundro, na závěr své elegie jen upozornil, že je možná na čase přemýšlet nad tím, že jsou fenomény, které se dají prokázat. Ano, věda není stoprocentní, má své chyby, své omyly, své korupční aféry, ale přináší výsledky, na které se dá s velkou mírou určitosti prostě spolehnout. Podle toho by měli čeští novináři psát, ne podle toho, že jim nějaký jurodivý fanoušek konspiračních teorií, který si něco najde na internetu, řekne, že si myslí, že je to jinak. (Nebo v případě zázračných přístrojů tuto roli ochotně přebírají přesvědčiví lidé z PR, kteří vědí, že se dokonale můžou spolehnout na naivitu českých novinářů a jejich naprostou neznalost základních vědomostí o biologii či fyzice.)
Pro české novináře je to všechno strašlivá vizitka, která se dnes a denně objevuje v jejich článcích i výkřicích na Facebooku. Dělají ze sebe i svých čtenářů hlupáky.
Autor je místopředsedou Českého klubu skeptiků Sisyfos
