Přetištění karikatur islámského proroka Mohameda z dánského listu Jyllands-Posten ze září 2005 několika předními evropskými deníky před deseti lety, 1. února 2006, vyvolalo bouři muslimského světa. Při protestech, kdy v některých muslimských zemích hořely dánské ambasády či se útočilo na média, zahynulo na 200 lidí, následoval bojkot dánského zboží a diplomatický konflikt mezi Dánskem a některými muslimskými zeměmi. Zároveň ale začala i diskuse o rozdílech ve vnímání svobody projevu, tisku či umění mezi Západem a muslimskými zeměmi.
Útoky na západní média kvůli údajným urážkám islámu pokračovaly i v dalších letech. Například francouzský satirický týdeník Charlie Hebdo čelil hrozbě bombových útoků před deseti lety, v roce 2011 byla dokonce redakce vypálena a loni v lednu postříleli islámští radikálové v redakci 12 lidí. Jednoho mrtvého si loni v únoru vyžádala i střelba během debaty o svobodě slova, kterou v Kodani pořádal karikaturista Lars Vilks.
Kauza s karikaturami začala v září 2005, kdy dánský spisovatel Kare Bluitgen hledal ilustrátora ke své knize pro děti o proroku Mohamedovi. To ale nebylo jednoduché, protože islám zakazuje jakékoli zpodobňování proroka z obavy před uctíváním idolů. Poté, co jej tři výtvarníci odmítli, si Bluitgen postěžoval předsedovi dánských spisovatelů, který o tom napsal dopis do deníku Jyllands-Posten, kde věc odsoudil jako ohrožování svobody slova. Vedení deníku pak oslovilo několik kreslířů a výtvarníků a z došlých kreseb vybralo 12, které 30. září 2005 otisklo.
Deník zveřejnění 12 kreseb od 12 autorů (nejznámější z nich od kreslíře Kurta Westergaarda zobrazovala proroka na hlavě s turbanem ve tvaru bomby s hořící roznětkou) zdůvodnil snahou o rozpoutání debaty o přípustnosti kritiky islámu a o vnitřní cenzuře.
Na poplach začali bít zejména dánští imámové, především poté, co se dánský premiér Anders Fogh Rasmussen odmítl v říjnu 2005 sejít s velvyslanci z muslimských zemí s odůvodněním, že vláda nemá žádný vliv na činnost médií: "Vláda se odmítá omluvit, protože nemá pod kontrolou média a novinový trh; to by bylo zásahem do svobody slova." Imámové poté v prosinci 2005 vykonali dvě cesty do muslimských zemí (navštívili například Egypt, Libanon, Sýrii, Turecko či Maroko), kde se snažili na tyto (z jejich pohledu urážlivé) karikatury upozornit. Rasmussen o nich později mluvil jako o fanaticích, kteří "přilévají oleje od ohně a šíří špatný obraz Dánska", většina dánských poslanců a novinářů byla přesvědčena, že tito imámové byli z velké části odpovědni za následnou revoltu vůči Dánsku v muslimských zemích.
Za návštěvy se dánská muslimská společnost v roce 2013 omluvila, jeden z imámů Ahmed Akkari k tomu řekl: "Bylo to úplně špatné rozhodnutí, tehdy jsem se nebyl schopen nad celou věc povznést. Myslel jsem si, že bojuji za svou víru, islám." Akkari, který se osobně omluvil i Westergaardovi, také řekl, že zveřejnění karikatur je z jeho pohledu v pořádku.
"Ve jménu svobody slova" pak 1. února 2006 zveřejnilo karikatury několik evropských deníků (včetně českých), což vyvolalo rozsáhlé protesty v řadě muslimských zemí. Vypáleny byly ambasády či konzuláty Dánska v Sýrii, Libanonu a Íránu, v řadě muslimských zemích se pálily vlajky Dánska i jiných západních zemí a několik západních kreslířů i novin čelilo výhrůžkám. Při protestech zahynulo na 200 lidí, zejména v Nigérii, Libyi a Afghánistánu. Většina muslimských zemí začala bojkotovat dánské zboží a požadovala po představitelích dánské vlády omluvu.
Za "nepřípustné" podněcování k náboženské nebo etnické nenávisti označily přetištění karikatur v evropských listech USA, které ale zároveň uznávaly svobodu tisku a projevu, mluvčí Evropské komise řekl, že svoboda projevu a svoboda tisku patří mezi základní svobody, jejichž obraně je Evropská komise zcela oddána. Evropský tisk zaujal v komentářích rozdílná stanoviska: část hájila svobodu slova pro média, druhá část soudila, že tuto svobodu nelze uplatňovat i za cenu urážení náboženského cítění některých skupin společnosti.
Většinově bylo odmítáno násilí radikálních muslimů jako reakce na karikatury. Například německá expertka na islám Antonia Radosová v listu Bild poznamenala, že protesty organizují islámští fundamentalisté. "Islám pro ně není náboženství, nýbrž politická ideologie. Západní hodnoty jako rovnoprávnost žen, oddělení státu a náboženství nebo svobodu tisku hluboce nenávidí," poznamenala. Francouzský filozof Alain Finkelkraut prohlásil, že "svoboda projevu není jen právo říkat, co si myslím, ale také povinnost poslouchat i věci, které mě zraňují. ... Normální není, když lidé v Jeruzalémě šlapou po dánské vlajce na protest proti několika obrázkům otištěným v dánských novinách".
Autor nejznámější karikatury Westergaard řekl: "Interpretace kreseb jsou nekorektní. Většinové mínění mezi muslimy je takové, že to je o islámu jako celku. Tak to není. Je to o jistých aspektech muslimského fundamentalismu, které jistě nesdílejí všichni muslimové."
V roce 2010 se za urážku, kterou mohly karikatury vyvolat, ne za přetištění, omluvil dánský deník Politiken. "Je to padnutí na kolena před islamisty a výprodej naší svobody názoru," řekl k tomu Westergaard. Šéfredaktor listu Jyllands-Posten Jorn Mikkelsen považoval omluvu Politikenu za selhání v boji za svobodu slova a ústup před hrozbami.
V minulých letech bylo v Dánsku zatčeno za přípravu útoků několik lidí. Například v roce 2008 zatkla dánská policie dva muže z Tuniska podezřelé z přípravy vraždy Westergaarda, v roce 2009 zatkla americká policie dva muže v Chicagu, kteří údajně plánovali útok na Westergaarda a redakci Jyllands-Posten, v září 2010 byl zatčen v Dánsku muž původem z Čečenska, který chtěl do redakce Jyllands-Posten poslat dopisní bombu. V roce 2008 začali islamisté vyhrožovat smrtí i Westergaardovi, který se musel opakovaně stěhovat a byl pod ochranou policie.
Podle údajů z roku 2010 prodělaly dánské firmy kvůli bojkotu dánského zboží v některým muslimských zemích za pět let na 350 milionů eur.